NIGHTFURY: Dekuju. Mela jsem stesti, narodila jsem se se stastnou povahou.

Pochopitelne pribrala zpatky a neco navrch jako bonus, ale ve svych ocich ukol splnila. Nevypadala mezi temi chytrymi lidmi jako nekdo, kdo neumi ovladnout ani svoje pudy. Tehdy jen krasni a stihli lide zasluhovali uspech a uznani.
Jenze to neukocirovala. Nechtela vypadat jako tlusta = chudinka a stejne ji spousta lidi litovala.
Pritom rodicu s nadvahou tam bylo tolik, ze by opravdu nijak nevycnivala z davu.

MART1NKA: Plynule prechazela v kouli. Zacala na 50kg (163cm) a skoncila...privezla jsem ji pyzamo UK velikosti 18 a je ji akorat. Samozrejme za to nemuze, protoze diety nefunguji a je to hormonama.
Opravdu zhubla jen jednou. Pred moji promoci. Tehdy prihlasila: “Nepujdu tam tlusta, ani kdybych mela chcipnout.” A protoze usoudila, ze diety nefunguji, zdrava strava ji nechutna (na depresi ji delal dobre cukr, ne ryba varena v pare) a ke sportu ji nikdo nedonuti, tak pohledla na svou matku a vzpomnela si, ze v koncentraku, kde Frau Hitler stravila pres dva roky a odesla po svych nikoliv kominem, jak bylo zvykem, taky nebyl nikdo tlustej. Tak proste nejedla. Pila jedno kafe za druhym, projit nakupnim centrem pro ni bylo jako zdolat osmitisicovku a porad se trasla zimou. Zhubla. Dokonce tak straslive, az za mnou prisel nejodvaznejsi spoluzak a opatrne zjistoval, jestli nepotrebuju pomoc. Jestli nemaji neco zajistit... oni si mysleli, ze umira na rakovinu. Podivala jsem se poradne a opravdu vypadala jako v poslednim tazeni.


Frau Hitler moji matce casto vycitala: “Kdyby nebyla chytra, byl by svatej klid!” Matka se za sebe velmi stydela. Kdyby vyrobila lepsi dite, mela by ji jeji matka rada. Takhle “ten spratek maminku jen trapi”.

BERUSKA_CA: tak toto sme mali doma tiez. a zhubla tvoja mama niekedy? moja je podvyzivena koule cely zivot. moja teda nejela na sladkom, ale na strasnom mnozstve zeleniny a po siestej nejest. skoncila s rakovinou tlusteho creva. inak mame dobry vztah, ale tie ocakavania... to bolo nad ludske chapanie. a tiez som bola nezvladatelny spratek.

Taky jsem už někdy v páté třídě (dejme tomu v deseti letech) párkrát držela matčinu oblíbenou vajíčkovou dietu (k snídani dvě vařená vejce, k obědu trocha suchých vařených brambor, k večeři bramborový salát z brambor, vajec a trochy octa). Ale ta byla přísně vedená pouze jako třídenní akce do plavek. Takže jsem nic moc neshodila, ale taky pak následně nic nepřibrala.

Nicméně co je zvlášť zajímavé je, že když jsem v těch cca dvanácti přišla s tím, že mě baví soft a že chci začít chodit do čerstvě založeného softballového oddílu ve škole, matka mi to rezolutně zakázala. Tlusté dítě přece nemůže sportovat, zničilo by si klouby a bylo by všem pro smích. Že jsem v té době měla odpal přes celé hřiště a že mě do toho oddílu lanařila tělocvikářka, to bylo jedno.

V tomhle byla moje rodina taková zvláštní. Máti dodnes hlásá, že pohyb je pro blbce, co se nedokážou zabavit inteligentněji, a jediné, co bylo přípustné, bylo "cvičení", které se dělalo pro krásnou postavu.

CORNELA: Jo, to je téměř přes kopírák můj jídelníček při prvním hubnoucím pokusu. Akorát bez doktorky, čistě na základě rodinných rad, jak má vypadat správná dieta. A nebylo mi 17, ale 12.

Shodila jsem deset kilo za tři týdny. A těch pochval, co jsem sklidila, jak to dělám "skvěle"!

MAR_TINA: mě vykrmila rýžovou kaší. Prý abych spala celou noc, cpaly do mě s babičkou odmalička tu kaši na noc, nebyla jsem kojená, takže opravdu od úplného kojence...Vypadala jsem jak michellinek:)

U nás to bylo podobné jak tu píšete. Navíc moje máti je nejvíc netaktní člověk, kterého znám. Její nejčastější věty, které s gustem pronáší, když potká kohokoliv z rodiny a známých je...Ty jsi zase přibrala, Ty ses zase spravil, Ty asi nějak moc jíš....

Mně byla robustnější sestra naopak dávána za vzor, jak hezky jí. Nesměla jsem od stolu, dokud jsem nedojedla. Neexistovalo, že bych si vymrčovala, že nějaká jídla nebudu jíst. Ale spousta tehdejších věcí mi prostě nechutnala. (Dnes už to tak rozhodně není :-))
Doktorka řekla, že jsem astenická a skončila jsem na výkrm v ozdravovně a brala to od rodičů jako zradu. Byla jsem malá, stýskalo se mi, návštěvy nebyly povoleny. Přibrala jsem tam snad 5 kilo, uměli nám vyrobit hlad. Doma jsem to zase zhubla.

VALENTINA: Moje máma mě sice nesrážela (táta jo, sice to myslel jako bodré vtipy, ale vtipné to moc nebylo), ale zase se sama trápila nesmyslným hubnutím v době, kdy měla objektivně navíc fakt max pár kilo. Přes různé hladovky, tukožroutskou polévku, koktejly, krabičky, tyčinky, nandavání sobě velmi malých porcí svého vlastnoručního jídla, na kterém nebylo špatně nic (a dožíráním sladkým) se prohladověla přes metrák a na hranici diabetu.
A velmi podobně "hubly" všechny dospělé ženy v naší rodině. Hubená není a nebyla ani jedna, štíhlá nebo normální pak už taky moc ne. Vlastně jedna moje teta zhubla na jídelníčku "cottage, salát a krůtí prsa", který držela asi rok a půl, zhubla, váhu relativně udržela, ale už několik let je protivná jako prdel :D

Po kom to asi mám, že vynechám oběd a pak si dám něco sladkého a kafe, hmm..

VALENTINA: Ale máš pravdu, tenkrát se vyvářelo z mouky a masa a uzenin a večer chleba se sádlem a cibulí a zeleniny se moc nejedlo (a to jsme měli zahradu a svoji, kupovaná asi nebyla vůbec), jogurt byl vzácnost apod.

MAR_TINA: na druhou stranu, oni si nás tak vykrmily, matky:)
já měla v roce skoro 14 kilo, to měla moje dcera ve 3 letech, naštěstí jsem z toho vyrostla

ANNIKA: to je strašný, zlatá teda moje máma, sice mě nechválila, ale na druhou stranu ani nesrážela, co se vzhledu týče. Co si tím ty matky jako dokazujou???