ARGANNAH: Mám kamarádku, co měla operaci tak před 7 lety. Přirozeně je robustní postavy. Začínala na 120 kg a prvních 10 kg zhubla sama změnou režimu. Pak byla operace a během tak roku a půl zhubla na 90 kg.
Po operaci jedla fakt pidi porce a víc než jídlo ji dělalo problém pití. Do žaludku mohla dát tak 200 ml něčeho a pak půl hodiny pauza. Jídla měla v minikrabickach po 125 g. Vypadalo to zvláštně, ale zabralo to. Rozhodně tím ale trpěl společenský život, protože dát si jídlo v restauraci nemá smysl.
Pak otěhotněla a přibrala vzorových 15 kg, z toho jí zůstalo 3 měsíce po porodu 5. Následovala svatba, starost o dítě a během 4 let je na svých 120 kg. Povedlo se jí tu operaci přejíst. Říkala, že má takový ten balónek, co se dá vyfouknout a zase dofouknout, ale teď to neřeší. Snaží se cvičit a jíst lépe, tak snad se tentokrát povede.

ARGANNAH: mně by na těch nevratných hlavně vadilo, že už nikdy nemůžeš mít zdravý dostatečný jídleníček. 2000 kCal denně, dost zeleniny, celozrnní a vlákniny s tím prostě jíst nejde. V podstatě je to podpora pro extrémní hubnutí, to, před kterým všichni varují.

ARGANNAH: Fígl nemám, jen berličky, jak se pokusit do toho nespadnout. A když ať to je menší problém. Když chci zažírat stres a deprese, zažívám to ovocem a zeleninou. Hodně ovoce a zeleniny. Nemám problém sníst pytel mrkve nebo salát z celé hlávky zahradního salátu plus aditiva. Nakrajim si třeba 5 jablek. To doplňuje hlavně to, že nehromadim problémové potraviny.
Ale jinak se snažím odbourávat balíky problémů. V posledním roce jsem si našla paní na úklid a změnila práci. Šla jsem do korporátu, kde mi (správně) vaří, dobře platí a aktivně mě nutí dodržovat pracovní dobu.
Covid je strašná věc. Pevně doufám, že se naočkuje dost lidí na to, aby zase nezávislí školy. Jsi hrdinka, že jsi tu domácí výuku dala.

Další téma: zlé časy a přibírání ve zlých časech.

Ten poslední rok pro mě byl zatraceně zlý. Ještě začátkem roku 2020 to bylo celkem slušné, sice jsem něco málo nabrala oproti číslu, na které jsem se dostala tehdy po té dlouhé terapii u Cajthamlové, ale i tak to bylo relativně v pohodě. Nicméně loni se to fakt sesypalo, dodělávala jsem nějaké projekty v práci, ve stavu strašného přepracování chytla v lednu nějakou hnusnou chřipku (možná dokonce covid, o kterém ještě tehdy nikdo nevěděl, ty příznaky to mělo) a odpadla na půl roku do vyčerpání, návalů únavy a depresí. A do toho jsme se mezi zářím a prosincem dlouze a bolestně stěhovali (odolám pokušení to podrobně vylíčit, ale byla to příšerná anabáze).

Ve zkratce: šíleně jsem přibrala. Všechno, co jsem tehdy vybojovala, se vrátilo - a samozřejmě i s úroky. Klasické zlé časy, které člověk sice nakonec důstojně zvládne (odvede všechnu práci, dostojí všem povinnostem, a učí se s dětmi jako šílenec, aby nepropadly ve škole), ale je to za cenu, že pustí ze zřetele sám sebe a snaží se jen přežít.

Tohle je fakt dilema. Běžně se říká, že se má člověk nejdřív postarat sám o sebe a pak teprve řešit druhé. A kdybych to dokázala, možná bych nebyla takhle hrozně ztloustla. Ale já jsem to nedokázala. Nejsem schopná takhle zpětně zhodnotit, jestli to bylo moje selhání a příznak slabé vůle, nebo naopak heroické sebezapření a silná vůle, které mi tím pomohly projít, byť za cenu zhoršení zdraví. Myslím, že bude ještě trvat, než tohle dokážu nějak objektivně promyslet, svým způsobem to zlé období ještě úplně neskončilo (barák doděláváme za pochodu a strašně se na tom nadřeme).

Ale ráda bych věděla, jestli na to máte někdo nějaké konstruktivní návody. Jak ta zlá období zvládnout, aniž by se podepsala na stravovacích návycích, na váze, na celkovém zdravotním stavu. Já to dodneška fakt neumím. Byly momenty, kdy jsem si stoupala na váhu, nevěřícně sledovala, jak to šplhá, a říkala jsem si, "tohle je přesně ta chvíle, kdy musíš změnit program, musíš to zastavit, musíš něco dělat." Ale nešlo to. Nešlo to psychicky, nedokázala jsem se mentálně přecvaknout z té mentality psychického propadu a únavy, zkoušela jsem vždycky nárazově zlepšit stravu, chodit na procházky, ale jakoby to nefungovalo tak dobře, jako jindy (taky jsem to najednou nebyla schopná udýchat, jak píšu, asi to fakt byl covid). A co hůř, vždycky jsem skončila zase v posteli, polomrtvá a zdeprimovaná.

Co v těchhle chvílích dělat? Předejít jim podle mě nejde, člověk si nemůže naplánovat život bez těžkých období a zlých událostí. Je ale něco, co může fungovat jako prevence toho šíleného nabírání? Máte někdo nějaký fígl?

ARGANNAH: Přibrala jsem 6 kg za 2 měsíce ve chvíli, kdy dítě začalo nějak rozumně spát (50% nocí jsem byla vzhůru jen jednou) a začalo být hlídatelné přes noc prarodiči. To byla vlastně jediná změma, co se v té době udála, takže žádný jiný vliv tam nebyl.
A pořád jsem se jich nezbavila, ač teď spím, jím hezky, cvičím. Spíš mám pod špekem čím dál tím pevnější vrstvu.

ARGANNAH: jo, rekla bych, ze spanek ma vliv dost. nevyspala jsem se rok a ctvrt. porad se v noci budim tak 2x na kojeni, k tomu chodim treba 4x behem noci na zachod. to jako vazne, po druhem porodu mam tenhle problem, ze chodim porad na zachod, uz docela premyslim, jestli bych s tim nemela nekam zajit.
takze spanek stoji za hovno. kolikrat si treba ve 22 hodin lehnu uplne vyrizena, cekala bych, ze hned zaberu a prd, cumim do stropu klidne do pul druhe. a telo si kila drzi.

ARGANNAH: Kdyz jsem se ucila na atestaci, tak jsem vstavala v luxusnich hodin rano (oproti 5:00 v pracovni dny) a i kdyz jsem mela pomerne stres a zrala jsem jako prase vcetne dortiku, bramburku a smazaku, tak jsem pribrala za mesic asi 1kg.
Takze za me ma spanel urcite vliv.

ARGANNAH: Jsem přesvědčená, že to bylo poporodní nevyspání, které mi pokaždé zabránilo zhubnout byť jediné kilo, dokud se děti v noci budily, přestože jsem plně kojila a tím se prý hubne skvěle.

Tlouštík je podčlověk a snadný terč. Šikana mi ublížila, říká zpěvačka - iDNES.cz
https://www.idnes.cz/...ahmedova-sadlo-hubnuti-vzhled-obezita-tloustka.A210319_151247_ona-vztahy_jup

Do diskuse nedoporučuju koukat.

ANNIKA: Tvoje telo muze diky cviceni zadrzovat vic vody.
Tri kila svalu to asi nebudou, ale nejaky kilo by mohlo :).

ANNIKA: a proto se rika merit a ne vazit :) gratulace:)

Ale dneska se pochlubim - denně cvičím, mám fyzičku na nule. A tou chci začít, i kdyby to k hubnutí moc nebylo. A dneska jsem si po nějaké době, kdy jsem zkoušela kdeco, dala zase "svůj základní" dvacetiminutovy workout, který ale není žádná flakarna - a normálně to bylo takové neuspokojive jednoduché. Wtf? Normálně lovim plíce po zemi při každém prudcim vstani z gauče... Tak mám z toho radost.

A na váze jsem prosím, co cvicim, tři kila přibrala. Tralala. Ale zimní softshellky jsem mívala naknop a teď plandaji!

MADIETTA: A byla jsi na nějakém důkladném vyšetření, ideálně kalorimetrem? Abys přesně věděla, jaký máš bazal apod.? Podle mě je pes někde v tom, že máš něco někde nějak divně nastavené a nespadás do těch běžných odhadnich výpočtů.

Já mít tvůj režim, tak jsem průhledná, tedy byla bych, kdybych nebyla na krchove nebo v base za to, že jsem někomu uhryzla hlavu v deliriu z hladu...

Obdivuju tvoji vůli, mít pěknou postavu jen za takovou cenu, tak to rovnou balím a holt budu jezdit sama v přeplněném kupé :-)

Tak hodne obeznich spatne/malo ji. Mam kolegyni v praci, ktera zacla sportovat, ale neprizpusobila tomu jidelnicek,takze zacla s hubnutim stagnovat, pak trochu pribrala zpet. Takze zainvestovala do vyzivove poradkyne, ktera ji rekla, ze musi navysit prijem. Vubec se s tim nemuze srovnat, ze by mela jist vic.

MADIETTA: Ty tiež nie si obézna nie? Ano, nadváhu máš, ale Ridina je o dosť väčšia ako ty.