KOTENCE: Jistě, v intencích dalších reforem klasických nešvarů současného systému. Především ale v první řadě proměnu veřejného diskursu který pořád ještě oslavuje přepracování, osobní oběti zaměstnanců pro práci, workoholismus a klade důraz především na kariérní ambice proti téměř všemu ostatnímu. Postavit se proti zneužívání lidí, ať už jde o klasické vykořisťování Rohlík-style (sorry za ten marxistický termín, ale sem imho fakt sedí), nebo o vysávání lidí pod rouškou nějakého ideálu, což je třeba to školství nebo zdravotnictví ("nemůžeš stávkovat a diktovat si podmínky, protože životy lidí, protože chudinky děti, protože co studenti, protože můžeš být rád, že se držíš na tom jedno akademickém místě, na které čeká padesát lidí a devětačtyřicet se nikdy nedočká, protože na stáž v téhle firmě chce každý a v životopise je to bomba, přece nečekáš, že dostaneš ještě zaplaceno," apod.). Jinak jsme jako kultura uprostřed hladomoru, kde by si estéti stěžovali, že většina žen je odpudivě hubená.

MOODYCAT: To je ale podle mě právě jeden z principiálních problémů současného veřejného diskursu kolem hubnutí. Že předpokládá ideálního klienta. Klienta, který dost spí, stresuje se v únosné míře, nemá fyzičku, před dietou se každodenně přejídal a hubne prvně nebo podruhé v životě. Ovšem takových nás je minimum. Většina lidí je přetažená, nevyspalá, dlouhodobě chronicky vystresovaná a spousta z nich navíc dlouhodobou podvýživu prokládá občasným přejídacím záchvatem, nemá třeba vůbec šanci najíst se v práci, tak jí jednou denně večer. Tohle jsou reality dnešního života, ne pohodlní spokojení tlouštíci, co jsou baňatí, protože nic nedělají a jedí. Jenže když aplikuješ na sebe pravidla, co platí pro ně, fungovat to nebude. Logicky a pochopitelně. Bohužel jediné, co lidi jako ty slyší ve veřejném prostoru je buď a) ale to jsou jen výmluvy, nebo b) tak si najdi jinou práci. No, já jsem za sebe teda ráda, že tu medicínu tady ještě někdo za těchhle podmínek kurva dělá a jsem poslední, kdo by posílal doktory pracovat do Jednoty jen proto, aby se zbavili pár kilo navíc. To je esence neúcty, fakt.

Jsme tzn. zase zpět u toho, co tu omílám jak kafemlejnek kolik měsíců, totiž že tloustnutí populace je systémový problém. Ne něco, co lze hodit na bedra individua jako výsostně jeho odpovědnost. A musí se to řešit i celospolečensky, ne pouze individuálními jídelníčky a tréninkovými plány.

ARGANNAH: Nj, tak takovej je proste zivot, malokdo ma moznost v zivote delat uplny hovno, kdyz treba musi…dunno…vydelavat na najem.

MOODYCAT: Moody, když je tělo v chronickém stresu, nevyspalé a dlouhodobě podvyživené nebo zmítané jídelními excesy,, tak se bude skutečně chovat jinak než píšou v učebnicích. Story of my life.

Ja bych chtela mit fakt takovy to normalni telo, co funguje, jak se pise v knizkach.
Kdyz sportuje, tak se mu zlepsuje kondice, kdyz silove cvici, tak se mu delaj svaly, kdyz ma nizsi vydej, nez prijem, tak hubne. Kdyz prestane kourit, tak se mu lip dycha.
Fakt by me zajimalo, kdo vymejslel ten muj organismus, protoze na nej zadny bezny procesy z ucebnice biologie absolutne nefungujou.

ARGANNAH: Ja behám rada, keď som začínala ako kuřák, tak to bolo náročné, trpela som jak zviera, ale išlo to hore rýchlo. Behanie mi pomohlo prestať fajčiť, pretože som videla, že ak fajčím, tak mám nulový progres.
Inak som začínala jeden rok na jar s behom, pri ktorom som po 2,5km nemohla. Mali by sa stať 2 veci: človeku začnú lepšie fungovať pľúca a srdce v záťaži, podobne ako keď ide do schodov a už sa nezadýcha. Mala by sa sústavným tréningom zvyšovať kapacita. Ak človek fajčí, pľúca pri tréningu stoja. Niekto má geneticky dané, že ho to ovplyvňuje menej, iný viac. Druhá vec je pohybový aparát, svaly a kĺby, ten by mal človek a uniesť bez zranenia. U obéznych ľudí je toto veľmi dôležité. Myslím, že sú ľudia, ktorých telo sa proste na nemalú záťaž z behania proste adaptuje horšie.
Ja som po roku behania ubehla polmaratón za 2:12. 7 rokov na to si občas vybehnem von, bežím pomalšie, ale 10km dám v pohode. Nič ma nebolí, netrpím.
Čo sa týka jedla, bežci sa typicky nestíhajú dojedať, ak behajú často. Raz som kvôli tomu odpadla v metre z nízkeho cukru. Potom do seba cpú také tie ovocné pasty s koncentrovanou fruktózou. Takže sú podľa mňa do nejakej miery podvyživení všetci.

MARINNE: Také si myslím. Někomu jde tanec, jinému vzpírání, někomu běh, někdo rád plave. Co mi spíš jde, dělám radši a pak to jde lépe. Proč by se měl každý přemáhat jak hovado a trpět třikrát týdně u běhu?

Hele a nemôže to byť proste tým, že niektorí ľudia holt na ten beh nemajú až také predpoklady a vždy im to pôjde o dosť ťažšie rovnako ako iný ľudia majú problém nabrať svalovú hmotu a furt sú len šľachovitý? O MOODYCAT: sa samozrejme nebavím, tam to je jasné.

WEWERKA: Ja mam tlak 80/50 a v praci travim 300 hodin mesicne, tak hadam, ze to asi nebude tak slozity rozklicovat unavu :).

Jo, běh. Kdykoli jsem zkoušela běhat, přišly fáze:
1. Chcípnu.
2. Ty jo, asi nechcípnu tak hned.
3. Ono to docela jde.
4. Tak ne, nejde, to byl jednorázový exces.
5. Chcípnu.
6. Chcípnu už při oblékání.
7. Chcípnu hned v posteli, abych nemusela ráno vstát a myslet na to, že zas mám jít běhat.

Zkoušela jsem dodržovat všechny, možné rady a tréninkové plány pro úplné začátečníky, abych se jako zlepšovala, akorát že nezlepšuju. Já se dokážu intenzivně hýbat jen tehdy, kdy ten pohyb není samotným účelem. Naštěstí takové možnosti jsou.

ECLECTICA: Ja mam taky pocit, ze chcipnu, ale uz jsem si na ten pocit zvykla :).