MAR_TINA: Mně se to nezdálo, mně se to stalo. Při kovidu jsem cvičila jógu online a nebylo zvykem mít zapnutou kameru. Cvičení fajn... ashtanga/vinyasa primary flow upravené, aby se vešlo do hodiny a osekané o ty vyloženě náročné věci. Jednou jsem kameru zapnula, abych se si napsala na cvicitelku kontakt a ona mě poprvé viděla celou naživo. Na jejím výrazu bylo vidět, že ji ten pohled vyvedl z míry. O té doby začala přidávat varianty pro ty, co nezvládají, aniž by jí o to někdo požádal.

Dneska se mi zdálo, že chodím na nějaké cvičení pro dospělé s prvky baletu nebo čeho a paní lektorka mi navrhla, ať si rozmylsím, jeslti tam dál chodit, že už to bude těžší a ostatním bych to kazila.
Kdy se zbavím těhle dětských traumátek?!!!

KEMENTARI: Tiež mám stavbu tela krehká ženuška a chodím na tréningy, aby som zvládala aspoň vyniesť kočkolit do schodov. Keby si sa chcela niekedy pridať, je to cvičenke s váhami, ale žiadny cross fit či vzpieranie. Vlastne sa ti vôbec nezmení postava akurát zosilnieš. Daj vedieť, vysvetlím, ukážem.
Statné ženy tam teda podávajú úplne iné výkony ako ja. To sa nedá porovnať.

ANDREJKA: Jestli kojíš a málo spíš, tak začít bez rozmyslu snižovat nebo nejlíp úplně vyhazovat sacharidy může vést krátkodobě k únavě, emočním výbuchům a strašné chuti na sladké a dlouhodobě k tomu, že akorát děsně přibereš, pokud k tomu máš sklony. Ale jako jasně, je to úplná klasika, chci zhubnout = snížím sacharidy, to je dneska úplný podmíněný reflex. A taky to nějak jakž takž funguje (byť většinou blbě a krátkodobě), akorát to má prostě vedlejší účinky, o kterých by matka malého dítěte měla vědět.

ARGANNAH: já jsem tuhle měla nějaké sebezpytování a uvědomila jsem si, že kdybych byla muž, měla bych v klídku děti a ještě byla asi v měřítkách společnosti dobrý otec při současném (neomezeném) podnikáním a koníčcích jako mám dnes bez dětí.

A ještě by nikdo tenkrát neřešil mojí postavu!

Já jsem, jak tu všichni už deset let vědí, vysoká, masivní, robustní ženská, taková Helena Růžičková, sílu mám na ženskou obrovskou, byla by ze mě senza vzpěračka. A jako jo, když mi bylo patnáct, toužila jsem být roztomilá štanglička s divokou hřívou vlasů, aby rodiče měli tu dceru, kterou si za mého dětství představovali, že budou mít, a aby kolem mě lítali kluci. Ale dneska mě daleko spíš mrzí, že jsem se nenarodila jako chlap - zachovat všechno na mé duši i těle, jen vyměnit pohlavní znaky. Síla je fajn. Nefajn jsou stereotypy, předsudky, fatshaming. A fakt, že na rozdíl od tchýně si kufr sundám ze skříně sama, a klidně jednou rukou, teda považuju za přednost, ne za handicap.

Ať se jde tahle společnost bodnout.