INDIAN: Ovšemže to pomůže. Obézní potřebujou stejnou skupinovou solidaritu, jako třeba homosexuálové nebo translidi. Taky posloucháme po generace, jak jsme odporné obludy, co by vůbec neměly vylézat na světlo, dokud nezhubnou. Zjevně už ti není Indiane 15, jistě sis všiml, že ženy jsou v průměru citlivější než muži, natož mladé ženy - dospívající dívka je asi vůbec nejcitlivější existující stvoření a když jí pořád dokola někdo opakuje "jsi nestvůra", tak tomu prostě částečně uvěří. A i když pak dozraje a srovná se, tenhle hlásek tam stejně do smrti zůstane a ve slabých chvílích se tu a tam vynoří. A pokud má ta ženská tendenci zajídat trápení, tak existuje vysoké riziko, že se v nějakém zvlášť bolestivém okamžiku dostane do nekonečného cyklu depek- žraní- depek- žraní- depek- žraní. Z toho je třeba okamžitě vyskočit a začít s těmi emocemi pracovat jinak. Člověk, který má přirozeně věci na salámu, tohle možná nepochopí. Ale jen tak se na věci vykašlat z racionálního rozhodnutí nejde. To se musí změnit z nitra těch emocí samých, ne to vytěsnit a předstírat, že o nic nejde. Pak to dopadá tak, že člověk bohorovně vykládá, jak je v pohodě, a po nocích v slzách vyjídá ledničku nebo chlastá. Znám krásný citát z Anthonyho de Mella: nedělej, co si nemůžeš emočně dovolit. A nelze sám před sebou předstírat, že mě něco nebolí, když mě to bolí hrozně moc. Lhaním si do kapsy nevyřešíš nic. Chápu, že pro kliďasy je tohle španělská vesnice, ale tak to je. Tady si mezi sebou aspoň můžem popovídat, povzbudit se a dávat si vzájemně protijed na tyhle nenávistné řeči. Stejně jako lesby a gayové probírají zas ve svých skupinách, co jim jaký homofob zas kdy řekl a jaký je to kretén. Protože to pomáhá a ulevuje. A člověk má pocit, že v tom aspoň není sám a že někde, i když je to třeba jen tady v klubu na nyxu, je malý kousek světa ještě v pořádku a kde lidi nehodnotí ostatní podle velikosti jejich břicha.