TRISSIE: Jedna takova dobra duse kdysi komentovala zjev meho otce. Tento byl tri tydny s batohem na cestach v divocine, uznavam, reprezentativne nepusobil. Ale ona mela kecy. Otec se na ni otocil a svym mocnym hlasem libezne prohodil: “Aby se mlada dama neposrala!”

MAR_TINA: v dobách, kdy jsem měla 64kg/162cm a velikost 40, takhle jedna hubená kráva (kráva že byla pitomá, ne že byla hubená) na bruslařské stezce teatrálním šepotem (ten, co se nese až na druhou stranu Vltavy), komentovala velikost mého pozadí (něco jako "viděls, jakou má příšernou prdel?"). Roztomilé na tom bylo, že jsem ji zrovna předjela, protože se vlekla jak slimejš.
tehdá jsem si ji akorát zařadila do kolonky "hubená kráva", ale pamatuju si to furt, že.

VESTIGIA: já si z toho tak nedělám, z Koudyho vůbec (já jsme šťastně vdaná 11 let a on?), ale spíš říkám, že to není pocit člověka, který se stydí "něco", ale realita.
No, na cvičení ti to nemusí dát sežrat trenér, ale spolucvičenci. A to je tak ymoc nepříjemný. Člověka trápí, že mu něco nejde, nemá výkon atd. a do toho ho nějaká pizda nenápadně prudí, že neplave dost rychle.

Taková malá synchronicita. Čekám na tramvaj a vedle mne gay pár - a jeden z nich, s postavou kypré ženy v devátém měsíci, v triku o 2 čísla menším, takže kolemjdoucí mohli obdivovat sofistikovaný fald nad zařízlým páskem - emotivně vypráví o nějaké ženské, co ho asi vytočila: “Taková to byla odporně tlustá kráva, fuj, strašně tlustá…” (takovým tím teatrálně afektovaným tónem řečeno) Takže asi tak :)

VESTIGIA: Ty jsi tu srdečně vítaná, úplně stejně, jako kdokoli jiný. :) Tady je jediná vstupní podmínka slušnost. :)

ARGANNAH: fakt se to snažím chápat. Nemůžu říct, že se dokážu vzít do kůže obézní ženy, ani do kůže černocha. Stejně jako se asi nikdo nedokáže plně vžít do situace mojí, nebo Monroe, nebo tvojí, nebo mého klienta s nadváhou a cukrovkou, nebo klientky po porodu, kterou se snažím pokaždé utěšovat, když mi tam pláče, že ji manžel odmítá, protože je podle něj tlustá. Možná jsem se blbě vyjádřila, ale můj vzkaz měl znít tak, že fuck off nějaká lůza ze soc sítí. Užívejte si krásné dny, cvičte, jak je vám příjemné, oblékejte se, jak je vám příjemné a zbytek jebat. Nepřidělávejte si starosti kvůli nějaké pitomé reklamní kampani (navíc ty Lelosi hadry jsou za mě fakt odporné a nekvalitní). Co je komu do toho (včetně mě, mně je to jen líto, že někdo trpí kvůli demenci nějakých no name id), jak kdo vypadá. A kdyby měl někdo pocit, že pořád kecám, tak přijďte k nám na trénink a uvidíte samy/i. Jediné, co nesnesu je, když mi tam někdo vleze v nějakých super hubnoucích legínách, co si koupil za x tisíc od nějaké zasrane influencerky. Jinak klidně přijďte i v pytli od brambor. Já mám lidi docela ráda ❤️

Jinak já se právě skrz vědomou práci s emocemi dostala do stavu, že z čeho jsem se před dvaceti lety sypala a z bolesti se přejídala, dneska se mě vůbec emočně nedotkne. Taky mám osobně tyhle kretény na salámu (ostatně se nemám ani potřebu drásat tím, že to budu číst). Ale to se nestane tak, že člověk z minuty na minutu přecvakne z hysterky do kamenné tváře bez emocí, za tím jsou dekády (sebe)terapie. Dneska jsem i díky tomu o to víc přesvědčená, že se fatfobie musí řešit veřejně a nahlas, že musí existovat lidí, kteří k těmhle žumpám otevřeně veřejně řeknou, že je to kanál, a že bude někdo hlasitě a otevřeně povzbuzovat tlusté a obézní, aby si nenechali namluvit, že jsou podlidi. Pomůže to psychice jednotlivých osob a pomůže to i civilizaci jako celku, aby přestala tak strašně tloustnout. Že to zvenku někdo nechápe, je logické, ale nedá se nic dělat. Tohle je potřeba a včera bylo pozdě. Tak aspoň tady takhle v malém na nyxu, no.

Blbec koudy mi na fotku ze svatby (velikost 42) reagoval, že jsem tlustá. A tak dál. Ony ty situace dál existují.

Na mě teda štíhlejší ženský na cvičení už blbě čuměly mockrát a nějaké řeči taky byly.
A i v dospělosti u placeného cvičení mi bylo naznačeno, že bych neměla chodit, abych jim to nekazila.

VESTIGIA: Hele jako máš pravdu, ale pořád to nemění nic na tom, že většina z nás poslouchá doslova celý život, že jsme zásadně v nepořádku, že jsme lidi druhé kategorie, že když umíráme na covid, tak to nevadí, to jsou jenom nějací tlustoprdi, koho to zajímá. Většina obchodů s oblečením na nás nemá sortiment, část dalších obchodů taky ne (kozačky na tlustá lýtka prakticky neexistujou), v médiích se téměř nevyskytujeme, na seznamkách vyvoláváme posměch, posloucháme urážky na ulici. Nepředpokládá se, že se oblékáme, jak odpovídá naší osobnosti, protože pokud nenosíme konzervativní hadry, jsme "nesoudní", jak vidíš včetně situace, kdy tlustá buchta má na sobě sportovní legíny, které může nosit úplně kdokoli, jen ona ne. Tohle je situace ne tak docela nepodobá rasismu nebo homofobii, celý život jsme namočení v toxické prostředí, které nám dává všemi póry najevo, že nejsme rovnocenné lidské bytosti. Ano, lidí mají kecy na všechny a na všechno, to máš pochopitelně pravdu. Ale půjdeš a budeš říkat černochům, že mají mávnout ruku nad systémovým rasismem a urážkami, protože tobě taky občas někdo říká, že vypadáš nezdravě bledá?

INDIAN: ano, racionálně je totální kravina, si takový kecy anonymních lidí pouštět k tělu, ale tak, kdyby lidi byli racionální stvoření, tak obezita neexistuje, protože by se každej nad svým jídelníčkem, pohybovým a odpočinkovým režimem rozhodoval racionálně správně. V pohledu, že mít na salámu, co si myslí lidi kolem, je mnohem užitečnější, nejsme ve sporu.

Abych vás potěšila, já tohle slýchám i jako hubená. Řeči typu nažer se, kde máš kozy, žádnej chlap nemá rád v posteli kostru, to jsi trenérka, když nemáš pořádnou prdel, zkuste to v dětském oddělení, tady na vás nic nemáme, až tlustý budou hubený... A v neposlední řadě hodně, ale fakt hodně nepříjemné poznámky, že kdybych měla o pár kilo víc, tak mám děti hned.
Nemáme to jednoduché nikdo. Proto říkám, srát na to 😉 Nikdo nechodí v našich botách ❤️ Ale chápu, jsem v auditku obezita, kde se každá poznámka na oblejší (byť racionálně vzato, krásnou a zdravou) křivku těla může někoho dotknout. Jen si myslím, že je zbytečné si ke všem svinstvum, co nás denně potkávají, přidávat ještě blbý pocit založený na poznámkách od nějakých anonymních hejtru. Zkusil si je někdo rozkliknout? Paní s obézním synem, anonymní profil založený před nedávnem, klimakterická single dáma s českou vlajkou na profilu, rozvedený chlap, co trolí všechny a všechno z principu...

INDIAN: Ovšemže to pomůže. Obézní potřebujou stejnou skupinovou solidaritu, jako třeba homosexuálové nebo translidi. Taky posloucháme po generace, jak jsme odporné obludy, co by vůbec neměly vylézat na světlo, dokud nezhubnou. Zjevně už ti není Indiane 15, jistě sis všiml, že ženy jsou v průměru citlivější než muži, natož mladé ženy - dospívající dívka je asi vůbec nejcitlivější existující stvoření a když jí pořád dokola někdo opakuje "jsi nestvůra", tak tomu prostě částečně uvěří. A i když pak dozraje a srovná se, tenhle hlásek tam stejně do smrti zůstane a ve slabých chvílích se tu a tam vynoří. A pokud má ta ženská tendenci zajídat trápení, tak existuje vysoké riziko, že se v nějakém zvlášť bolestivém okamžiku dostane do nekonečného cyklu depek- žraní- depek- žraní- depek- žraní. Z toho je třeba okamžitě vyskočit a začít s těmi emocemi pracovat jinak. Člověk, který má přirozeně věci na salámu, tohle možná nepochopí. Ale jen tak se na věci vykašlat z racionálního rozhodnutí nejde. To se musí změnit z nitra těch emocí samých, ne to vytěsnit a předstírat, že o nic nejde. Pak to dopadá tak, že člověk bohorovně vykládá, jak je v pohodě, a po nocích v slzách vyjídá ledničku nebo chlastá. Znám krásný citát z Anthonyho de Mella: nedělej, co si nemůžeš emočně dovolit. A nelze sám před sebou předstírat, že mě něco nebolí, když mě to bolí hrozně moc. Lhaním si do kapsy nevyřešíš nic. Chápu, že pro kliďasy je tohle španělská vesnice, ale tak to je. Tady si mezi sebou aspoň můžem popovídat, povzbudit se a dávat si vzájemně protijed na tyhle nenávistné řeči. Stejně jako lesby a gayové probírají zas ve svých skupinách, co jim jaký homofob zas kdy řekl a jaký je to kretén. Protože to pomáhá a ulevuje. A člověk má pocit, že v tom aspoň není sám a že někde, i když je to třeba jen tady v klubu na nyxu, je malý kousek světa ještě v pořádku a kde lidi nehodnotí ostatní podle velikosti jejich břicha.

INDIAN: Tady asi nejde jen o sociální sítě. Třeba příklad od nás z práce: jedna paní přibrala a skoro každý má pocit, že to musí řešit a nebo se k tomu vyjádřit. Jak to je hrozný atd atd. Když sem poukázala na to, že přes lockdown přibral i jeden kolega a toho nechávají bejt, tak mi bylo řečeno, že tomu nerozumím. Že u chlapů to je v pohodě, ale ženská, ženská má přece nějak vypadat. Tohle je dost těžký odfiltrovat a být vůči tomu inertní.
Tak nepomůže to, že jo :) ale sdílená bolest, poloviční bolest.

VRATENKA:
MONROE: mno dobre damy, ale co je pridana hodnota toho ze tyhle zvratky ze soc.siti budem cist a vubec se s nima zabejvat? mate pocit ze to ma nakej konstruktivni smysl? myslite ze vam pomuze ze si tu budem stezovat na to jak sou lidi zly, atp.?
to je neco jak kdyz tu na nyx nekdo napise, ze mu ukradli auto a 20.000 lidi do diskse pod tim pise prispevky typu "svine", "sekat ruce", atp, proste pokazdy konstruktivni diskuse

INDIAN: ano, samozřejmě máš pravdu, ale lidi (častěji ženy) jsou v mnoha případech vychovávány v tom, že je důležité, co tomu řeknou lidi, a že mají ostatním dělat radost alespoň svým vzhledem. Nemluvě o tom, že spousta lidí má různý stupně a formy sociálních úzkostí, který jsou leckdy v tom balíku příčin jejich obezity. Tohle je prostě hodně těsně provázaný a kdyby na to fungovalo, se prostě na okolí jednoduše vybodnout, tak podle mě na světě jako mávnutím kouzelného proutku zmizí alespoň třetina obezity.