Moje zkušenost se Saxendou (pozor, je to dlouhý)

Na podzim jsem se rozhodla něco udělat se svým BMI 32. Šla jsem za praktickou lékařkou a ta mi nabídla bariatrickou operaci (tu nechci z vice důvodů). Zkusily jsme tedy Saxendu.
Píchá se každý den pomocí takových těch per do podkoží. Není to žádný problém, jde spíš o zvyk (a cvik).
Léčba začíná na minimální dávce 0,6 mg a postupně se co týden zvyšuje až na 3 mg (nebo tolerovanou dávku) po měsíci užívání. Pak se píchá 3 mg denně.
Saxenda na mě působila tak, že prostě vypnula chuť jídlu a najednou jsem do úplné sytosti potřebovala jen 2/3 porce. Zajímavé je, že v případě kalorických jídel stačila klidně 1/2. Co ale považuji za gamechanger je, že mě úplně přešla emoční chuť jíst. Nemusela jsem myslet na jídlo, projít kolem pultu s dorty mi nedělalo problém, ani když jsem měla objektivně hlad. Prostě jsem si dala jen své jídlo bez ničeho navíc. Skončilo takové to odměňování jídlem, protože se prostě výsledný efekt nedostavil. Takhle jsem za 6 týdnů zhubla 2 kg a pak se hubnutí zastavilo. Hlad jsem pociťovala ale ne pořád jako předtím. Když opravdu přišel a nevybílila jsem ledničku, jen se prostě najedla. Dokážu si ale představit, že bych klidně jedla jen jednou denně, což mi nepřijde dobře.
Když se hubnutí zastavilo, kontaktovala jsem výživového poradce. Napsala jsem jim svůj stav (PCOS, lipedém), jak často cvičím a že beru Saxendu. Udělali mi měření na in-Body, zaplatila jsem si jídelníček atd. Dostala jsem doporučené množství kalorií i doporučené denní dávky živin a ty dodržuji. Od té doby jsem zhubla dalších 9 kg a vše z tuků. Svaly mi zůstaly všechny. Odborné poradenství zbořilo i některé moje předsudky třeba proti umělým sladidlům nebo syrovátkovému proteinu. A díky Saxendě jsem se naučila je jíst, protože předtím jsem nějak nedávala tu pachuť. Teď už mi nevadí, že něco chutná sladce a není v tom cukr.

A teď trochu překvapivá zkušenost. Po půl roce pozoruji, že původní účinky na chuť na sladké trochu polevují. Brzké pocity plnosti taky. Jen blokace emočního jedení ještě pozoruji. A nebo už si psychika našla za těch půl roku jiné mechanismy a nechává napokoji moje chutě. Každopádně pomalu zjišťuji, že chuť na sladké nebo jiné emoční jedení musím regulovat i já sama, což je vlastně fajn do budoucna. Popravdě tohle je účinek, který jsem nečekala a vidím v něm velký potenciál.

K těm vedlejším účinkům. Ano, jsou, ale po pár dnech odezněly. Uvádí se zácpa (potvrzuji), průjem (ne), a pocity na zvracení (měla jsem jednou cca. hodinu po aplikaci). Zácpa přešla tak po 3 týdnech, ale nejsem schopná posoudit, protože jsem měla jiné potíže nesouvisející s léčbou. Celkově se četnost stolice ale snížila, což popravdě není úplně od věci.

Peníze. Je to drahé jako pes. Opravdu. Jedno balení (3 pera) stojí 3000 Kč a vydrží na 18 dní (plná dávka 3 mg denně). Zatím jsem dala za léky kolem 30k. Pořád je to ale méně než pojišťovnu stojí bariatrická operace a bez měsíce rekonvalescence.

Něco na závěr. Saxenda není samospasitelná. Náhodou jsem zjistila, že můj otec si ji píchá společně s inzulinem už delší dobu, ale hubnutí nepozoruji. Snacha mé gynekoložky ji taky brala, zhubla a zase ztloustla. Klientka mého výživového poradce ji brala k jídelníčku a v hubnutí zdárně pokračuje i po vysazení. Beru jí tedy pomůcku a v nejbližsí době počítám, že už ji vysadím. Report podám.

MAGUMI: Jasně, každý to bude mít jinak a určitě jsou lidi, kterým vyhovuje. U mě se žádné "ustálení" nekonalo, ani si nejsem jistá, jak by mělo vypadat. Jak říkám, zkoušela jsem asi dva měsíce a osobně mi to nestojí za to. Boost jsem myslela třeba ve smyslu měsíc, dva, ne semtam po cestě do gymu :)

ARGANNAH: Myslím, že se bez něj zatím obejdeš. Je to sice jeden z mála doplňků, který prokazatelně funguje, ale na druhou stranu jsou doplňky v seznamu priorit až dole, takže o nic zásadního nepřicházíš. Navíc při jeho užívání natáhneš trochu vody do svalů, což ti může krátkodobě zkomplikovat sledování hmotnosti, než se to ustálí.

ZVEMI: Je lepšího ho brát dlouhodobě; co se týče "nafouknutých" svalů, je to dost individuální, někdo do sebe natáhne té vody víc, někdo míň, jsou i lidi, kteří na kreatin nereagují vůbec.

MAR_TINA: Jn, kéž by si člověk mohl vybrat, kam s tím objemem :) musím přiznat, že jsem se nevážila, takže netuším, kolik toho bylo. Na výkonnost to ale určitě vliv mělo, zvedala jsem z ničeho nic víc. Dokážu si představit, že si člověk dá krátkodobý boost, během kterého trošku víc popožene svaly, a pak vysadí a jede zase normálně. Za mně ale celkový dojem meh.

VON_GILOTINE: Jeden z léků, co se dává na obezitu. Píchá se to injekčně, pokud vím, potlačuje to chuť k jídlu a pokud si dobře vzpomínám, má to barvité vedlejší účinky na střeva (nebo si to s něčím pletu?)

GALE: Budu moc ráda za jakoukoli zkušenost, to je jedno, že se liší, naopak tím líp. Čím víc různých pohledů a zkušeností, tím líp :)

KURE: Kreatin jsem zkoušela (silový trénink nedělám nic extémního, ale něco ano, navíc mě zajímal efekt na mozek) a jako she-hulk jsem si trošku přidala :) prostě se mi svaly nalily vodou = zvětšily se, ale bylo to dost nepříjemné teda. Pocit jak když člověk napuchne v letadle, jen se tak různě přesouval všude po těle (pocit otékajícího předloktí atd, nic moc). Možná je to zamýšlený efekt, možná mi kreatin prostě nesedí. Ale je tak levný a dobře prozkoumaný, že pokud o něm člověk uvažuje, za zkoušku stojí. Já vydržela asi dva měsíce a ten pocit opuchnutí jsem měla celou dobu.

Už nějakou dobou přemýšlím, že sem napíšu svou zkušenost se Saxendou. Byl by zájem? Zatím jsem tu četla jen příspěvky, které se úplně neslučují s mou zkušeností. Případné další zkušenosti si ráda poslechnu.

Já zatím žádný obzvlášť těžký váhy nezvedám (třeba časem). A stejně jako s hubnutím, nejdřív se uvidí, co se bude dít bez zásadních zásahů, léků a suplementů (čistě v režii dostatečného příjmu energie a hlavně bílkovin). Když jsem chodila do fitka posledně, rostlo to úplně samo jen z jídla (a to jsem jedla v podstatě na bazál, na radu své tehdejší, ehm, "skvělé" nutriční). Co jsem shodila v tuku, dobrala jsem ve svalech, plus něco trochu navíc. Na váze tragédie, ale co do složení těla super, alespoň dokud mě v tom fitku nakonec nezrakvili. Odhaduju tím pádem, že minimálně teď v téhle fázi žádný kreatin nebude potřeba. Ale inu uvidíme.

MAR_TINA: určitě se neporovnavej s mužem v nejlepším věku. Ten hlavní faktor růstu svalů je testosteron.
Kreatin z tebe neudělá she-hulk:)

KURE: to suplementoval můj muž v době, kdy zvedal fakt těžký váhy. Laškovně jsem mu říkala Ty moje kreatinový prase.

ARGANNAH: jo, dát si nějakou hranici, datum a pak začít řešit. Stejně je tam dlouhé vyšetřování, příprava, termín za nějakou dobu, dost času projít několik konzultací, který typ je vhodný a co s tebou udělá.

MAR_TINA: Mám kolem sebe příklady podobného rázu. Co ještě ve 40 bylo ok, v 60 je průser, natož v 70. A i tam, kde si lidi dají hubnutí jako prioritu, se to prostě jednou zasekne (protože se to vždycky zasekne) - a co pak. V mezičase cukrovka, problémy se srdcem, artróza a kdejakej další shit, hory prášků na to všechno, půlka z nich má nežádoucí účinky nebo blbě reaguje mezi sebou.

Mně je 43, nemám zatím žádné příznaky přechodu, jsem víceméně zdravá (ne úplně, ale prostě víceméně). A ráda se hýbu a až teď ve středním věku jsem objevila, jak pěkně moje tělo umí takové ty endorfinové rauše. To je všechno fajn. Ale mám za sebou, co mám za sebou, a každá ta fáze jde hůř a hůř. Prvních 10 kg jsem shodila jen na mindful eating a stavebních pracích na baráku. Těch dalších cca 10 už jsem musela poctivě počítat a začít víc chodit. Dalších cca 5 šlo dolů už podstatně obtížněji na kombinaci počítání a vytrvalostní chůze (kterou miluju, takže žádná oběť, ale stejně už to dřelo) v kombinaci s tancem, ke kterému jsem se mohla po patnácti letech vrátit (čert vem, jak vypadam a jakou nosím velikost, ale TOHLE byl největší výdobytek a odměna zároveň). No a teď mám fakt nálož - kombinace posilovny dvakrát týdně a nějakých kardio věcí mezitím (zase chůze a tanec). Ten silový trénink by to mohl rozhýbat a přeskládat mi hlavně složení těla, ale netuším, jak daleko mě to pustí a jestli mě to nezrakví. Uvidíme. Jestli budu mít na podzim pocit, že jsem za extrémní námahy a fyzického vypětí shodila nula nula nic a na svalech se to obrazilo minimálně, tak na tu bariatrii asi půjdu. Musí to celé mít nějaký minimální poměr cena-výkon, jinak nehraju.