KOCHANSKA_CH: spletla jsem dvě věci dohromady - za nemocné považuju hladovět, ne se mírnit v konzumaci jedlých substancí, tam naopak považuju za nemocný svůj přístup. ;-)

KURE: tak to je moje strategie, prostě se k tomu ani nepřiblížím. Když je to něco, o čem vím, že mi to fakt hodně chutná, tak mi to jednoduše domů nesmí. Protože já tu disciplínu v sobě nemám a ten pytlík bych snědla celej.

Už se i dostkrát stalo, že jsem odnesla věci jako nugátovou bonboniéru neotevřenou k popelnicím, protože jsem věděla, že jakmile bych to otevřela, měla bych ji celou v sobě, a kdyby zůstala doma, tak bych ji otevřela.

Ano, vím, že jsem nemocná.

No pozoruji na sobě, že čím méně tyhle věci jím, tím méně mi chybí. Ale radši si nevezmu vůbec, než riskovat.

MADIETTA: Na nízkých kaloriích nefunguju, jím pěkně, ale chips nebo gumoša si spíš ani nevezmu. Nebo fakt jen ochutnám. Mám za sebou dlouhou cestu k ozdravění střev. A věci, co jsou ve většině zpracovaných potravin, by mě poslaly zpět na startovní čáru nebo, v horším připadku, do špitálu. Asi bych i ztloustla. Ne, raději knihu. Nepovažuji to za nemocné chování. Naopak je zdravé se zbavit závislosti na ultrazpracovaných potravinách. No, potraviny to vlastně nejsou, spíš "jedlé substance".

ANNIKA: To je jedna věc, u které mám v sobě vnitřní rozpor, nejspíš vybudovaný na základě společenské masírky. Opravdu upřímně obdivuju lidi (teda přesněji řečeno ženy), které mají tu obrovskou vnitřní disciplínu a opravdu jsou schopné vzít si z pytlíku JEDEN čips, JEDNOHO gumového medvídka, které jsou schopné fungovat na 800 kaloriích za den a každý den cvičit a jsou za to odměněny dokonalou postavou. Uvědomuju si, že je to nemocné, a přesto je obdivuju a sebe plísním za to, že jsem toho nikdy nebyla schopná, a považuju se za línou obžeru.

ARGANNAH: Moje oblíbená část je a modelkou, jejíž deepest, darkest desire je cheesburger :-D

To bylo naopak takový pozitivní, že sice mám špeky, ale aspoň si můžu dát cheesburger, když chci. Celkově je mez hladoveni/omezování, za kterou bych nešla, a radši teda ty špeky. Obdivuju ty, kteří to dají, ale nepatřím k.nim.

ARGANNAH: Ne. Jen by me to utvrzovalo v tom, ze “norma” je jinde a ze se musim segregovat.

Tyjo. Zajímavej koncept pro sraz klubu například. Přišli byste na něco takovýho?

ARGANNAH: a jeste si nechat nafotit nejaky paradni profi fotky a udelat z nich treba kalendar nebo plakat

ARGANNAH: prosím prosím, udělej párty, něčeho takovýho bych se rozhodně chtěla zúčastnit.

KURE: ano, nektere vypadaji super, jine ne.

ARGANNAH: konstruktivni je dobra psychoterapie. ;)

A viděly jste některý ty zplastikovany krasavice?

Synchronicita: začala jsem koukat na Netflixu na Lucifera [mixed feelings, slušnej seriál, ale to téma má imho mnohem větší potenciál] a jak tam ta postava umí vytáhnout z lidí jejich největší a nejvnitřnější přání, samozřejmě si člověk klade otázku, co si přeje on sám. A zas se dostávám k tomu samýmu: strašně si přeju zlikvidovat veškerou nadváhu, nakoupit si krásný oblečení (který teď v těchhle velikostech složitě sháním po všech čertech) a prostě naplnit ten konvenční společenskej ideál krásy. Upřímně řečeno, jako největší životní sen je to fakt hlubokej úpadek. Už proto, že jsem už překročila čtyřicítku a v tomhle věku bez plastik už z člověka klasická krasavice nikdy nebude.

Dá se s tím dělat něco konstruktivního? Existuje nějaká terapie na tohle? Např. poshánět si krásný hadry, nechat si udělat složitej drahej účes a zorganizovat Boubel Beauty party pro vystajlovaný boubelky a jejich fanoušky někde v nějakým pěkným podniku? Včetně třeba představení burlesky s plus size tanečnicema? Aby si člověk ten pocit, že je obdivovanej, prostě na chvíli vyzkoušel?

KURE: Diabetici dvojkaři si ty senzory musí hradit, jedničkáři je mají, tuším, na pojišťovnu.

BARA_ONLY_ONE: Třeba proto, abys zjistila, které potraviny ti zvedají glykémii a vybudí inzulín a ten zařídí, že se přebytek energie narve do tukových buněk.

BARA_ONLY_ONE: https://www.glucosegoddess.com/

Možná je to trochu trend, Možná že to konkrétně tahle paní drobet nafukuje.
Ale diabetes není digitální. Není to: vše ok, cvak diabetes.
A Hodně lidí je někde na cestě k tomu si diabetes vypěstovat.
A každý metabolismus je jiný a jinak reaguje na různá jídla v různých situacích. Když víš že ti něco vystřelí cukr do oblak, tak to třeba nebudeš jíst.