Jinak za sebe chci říct, že taky jsem momentálně v něčem, co nemůžu nazvat jinak než anorektickou fází. Trochu jsem sesekala jídelníček, ať se to zas hne dolů, a staří démoni vystrkujou růžky a našeptávají, abych jedla ještě míň a ještě míň, čárymáry, ó jak budu krásná. Odolávám a poctivě počítám, teď výjimečně ne proto, abych jedla dost málo, ale naopak proto, abych se nepodjídala.
Tenhle klub je holek (možná i kluků) po PPP plný, kdo se v tom nikdy neplácal, ať hodí kamenem, myslím, že tyhle věci si zaslouží soucit a pochopení. Akorát je potřeba taky říct, že je prostě třeba živit svoje tělo kvalitně a dostatečně a podvýživa, i kdyby jí podstupovalo miliony svalovců ročně a i kdyby jí bylo vystaveno sebevíc rodin v složitých poválečných poměrech, prostě není cesta ani ke zdraví, ani ke kráse, ani k dlouhověkosti. A její výsledek jsou jen nemoci, trápení a oslabené duševní zdraví. Díky za pozornost a slunce v duši všem.