IOM_NUKSO: Přesně! A vůbec nejhorší je ten dobrej, hrdej pocit z hladu (i proto, že o tři hodiny později kvůli němu následuje ztráta kontroly nad jídlem a hodinová žrací seance).
Ale na svou obhajobu: dlouhodobě jsem schopná držet předsevzetí, že v noci se nejí. Jakmile jdu jednou spát, tak i když se v noci vzbudím hladová, nikdy bílej sex neprovozuju (pokud teda plánuju ještě spát: když ve tři ráno už vím, že neusnu, např. protože manžel šíleně chrápe, tak si jdu sednout k práci a dám si v podstatě brzkou snídani). A naprosto bez problémů to dávám, tělo i duše jsou na to adaptovaný. Ráno pak stejně než kolem sedmý jíst nezvládám, takže by mělo stačit zvyknout si, že běžný poslední jídlo bude mezi pátou a sedmou, časem spíš k tý pátý.
A zase, samo o sobě to fakt zas není takovej problém. Daleko větší problém je návrat takovýho toho našeptávání přes den. "Potřebuješ opravdu tu svačinu? Ne, nepotřebuješ, ignoruj ten hlad! A ten oběd si dej menší, ještě menší a ještě menší, polovina tvojí běžný obědový dávky ti přece stačí, hlad je tak úžasná věc". Prostě to automatický najíždění na sebetýrání, hladovění a podvýživu. :(