MAR_TINA: No, ať tu zazní znovu i moje skvělé zkušenosti s VFN, není obezitologie jako obezitologie

...ale tohle jsou kreténi a budou se smažit v pekle na ultrazpracovaném margarínu v pánvi s odrbaným teflonem

MARKYSHA: Ob klinika ráda dělá bandáže a tyhle věci. Chtěla mě tam poslat moje praktická s BMI 32, když jsem za ní přišla, že bych chtěla zhubnout.
4500 kJ? Tak to naprosto nechápu, co bys měla jist. Ten jídelníček bych chtěla ze studijních důvodu vidět.

ARGANNAH: to je snad standard, ne? Kam přijdeš, že chceš zhubnout, a jsi žena středního věku, napaří ti 4500 kJ úplně automaticky...

ARGANNAH: tam já nálezu, blbý je, když vleze na obezitologii a je to samé. Jak dlouho člověk vydrží na 4500 kj, má tam narvat všechny živiny atd.?

ARGANNAH: Mainstream se pořád utápí v bludu.

Čas od času udělám tu chybu a mrknu do nějakých populárních hubnoucích diskusí na nyxu i jinde. Asi nějaká technika, jak si ověřit, že všechno je ve společnosti pořád při starým a nic se nezměnilo. Nebo záchvat masochismu možná, nějaká potřeba znovu narazit čelem do dietní kultury a odejít s pocitem marnosti a beznaděje. Ach jo.

Tak aspoň v něčem je to pozitivní. 😅

BIRMA: jsem přesvědčená, že morbidní obezita je v podstatě vždycky důsledek traumatu nebo duševní nemoci.

Vlastně to vidím na sobě, já jsem takovej dobrej guinea pig. Moje trauma a duševní problémy jsou tak akorát na hraně, že jsem schopná to udržet v nějakých přijatelných mezích a tělesně zůstat v pásmu nadváhy, ale je to boj, ve kterém v podstatě stačí nějaké metaforické zafouknutí větru (větší zátěž) a moje křehká, ale jakžtakž na hladině udržovaná lodička se začne potápět. A nejde jenom o tu váhu, ale třeba i o schopnost pracovat, udržovat vztahy, hlídat si zdraví obecně, a tak dále. Ostatně psychiatrička mi onehdy napsala do zprávy pro praktickou doktorku: "Vzhledem k trvalé vnější zátěži není vhodné medikaci vysazovat ani výhledově."

BIRMA: Když jsem kdysi měla naloženo a bylo mne fakt dost (a to jsem netušila, že s věkem to může být ještě horší), jedna léčitelka mi řekla: "A co jako chcete, někde tu energii vzít musíte. Na pohyb už s tím, co musíte řešit, energii nemáte, tak si ji holt kolem berete z jídla a kolem sebe děláte val, abyste postavila zeď aspoň něčemu."

ARGANNAH: Já jsem zrovna nedávno nad tímhle přemýšlela. Pracuju v psychiatrické nemocnici - a teď ke mě do dílny začala chodit jedna paní, která, kdybych ji neznala, pro mě nejspíš bude takovým tím příkladem tzv. ženy, co na sebe úplně rezignovala. Obří nadváha, neslušivé oblečení... prostě v Módním pekle by byla určitě soustem. Jenže když se s tím člověkem začnete bavit, zjistíte, že má od života naloženo tolik, že se té depresi vůbec nedivím a ani tomu, že všechny ty tragédie zajídá. Na jejím místě bych to dělala nejspíš taky, nebo asi svým naturelem bych ty hrůzy spíš přechlastávala (a skončila o pár baráků vedle :) Prostě, přijde mi, že pokud to není takových těch pár kilo, které s sebou nese takový ten klasický život v civilizaci, ale hodně výrazná obezita znemožňující často i běžné fungování, je za tím dost čato nějaké trauma a je pravda, že po několika takovýchto setkáních jsem se i sama musela "chytit za nos", že někdy mám tendenci takovéhle lidi, pokud je potkám v běžném životě, v duchu hodnotit a tak nějak se nad nima i povyšovat.