MARKYSHA: Umrit se nenechá nikdo, ale samozřejmě jsou možnosti dost zásadně omezené... CT záleží jestli se fyzicky vejdes do gantry, mri ho má ještě menší, sono je velmi omezený, protože prostě tou fyzikální metodou vidíš jen do určitý hloubky, klinicky je vyšetření taky zásadně omezený, protože prostě v tuku holt ty orgány a věci nenahmatas, žíly většinou čistá nula, jakmile tj takovej člověk skončí na ARO a umělý plicní ventilaci, tak ho z toho už spíš nikdy nesundas, protože to prostě neudejcha, takže si to každej hodně rozmyslí, komorbidity jako hypertenze, cukrovka, cholesterol a z toho další komplikace, bercaky, zapareniny, prolezeniny, to jsou věci se kterejma neudělás nic i kdybys kolem toho člověka skákala desetkrát za hodinu, prostě fyzika...

mohla bych vyprávět o našem posledním obeznim pacientovi, kteryho z bytu donesli hasiči v plachte, na oddělení samozřejmě nemáme postel s takovou nosností, na zemi bejt nemohl, tak se dal na normální postel. Bohužel se jal ji polohovat, takže skončil v úhlu asi 30 stupňů nohama dolů, opravit to nešlo, prostě to definitivně zničil. Dostat ho z takhle nakloneny postele byla regulérne práce pro tým 8-10 lidí, stejně jako každý polohování, který samozřejmě při tomhle habitu šlo velmi omezeně a upřímně - dost to nicilo sestřičky, kterých je už takhle málo, polohování ve službě úplná utopie, protože tolik lidí prostě e službě není. Druhej den se sehnala adekvátní postel z chiry, kde dělaj i bariatrii. Důvod hospitalizace čistě komplikace morbidní obezity... Já jsem schopná to i pochopit, ale proč to prostě neřekne že tohle a tohle a vyzral se a je nešťastnej. Ono to mělo příběh ze mu začala z ničeho nic prosakovat lymfa z nohou a udělaly se mu prolezeniny a protože ty hajzlove v nemocnici mu to nevylecili, tak přestal chodit, reálně už nechodil tak půl roku, člověk co se nenatoci v posteli asi těžko ještě před týdnem chodil 2km denně jak tvrdil... Jeho matka, se kterou žije a která ho krmí, volala nekolikrát denně jestli nemůže umřít, kurva může umřít kdykoliv. Jídlo hroznej problém, protože přece chudák hlídá ty tuky a tohle nemůže a tohle nemůže, v reálu metabolicky podvyzivenej, i když s enormnim cholesterolem atd...Long story short - samozřejmě skončil na několik týdnů na ARO a pak na následné péči, kde má veškerý komfort - velmi rozumnýho vyzivovyho doktora, psychologa, psychiatra, fyzioterapeuty, pokrok čistá nula, protože nechce - všechno je problém, pohyb se mu nehodí časově a další hitparáda výmluv. Chlap 30 let, tvrdil že váží 230, reálná váha 295.

MARKYSHA: "pořád něco bolí, že to ani nevnímám" - jo, to je přesný. Lidem, co to nikdy nezažili, se strašně těžko vysvětluje, že v těchhle váhovejch kategoriích už bolí i ležení v posteli.

MAR_TINA: otec zlý tyran, ale zemřel v jejích 19 letech, s čímž se dodneška nevyrovnala, matka psychotička. Má čtyři sourozence, když ještě žila doma, nejstarší bratr ji bil. Bigotní katolička, přes katolickou seznamku si našla ještě bigotnějšího muže. Mají spolu velmi patologickývztah. Ano, po porodu musela být v Krči na speciálním oddělení, kde se nějakým způsobem handicapované ženy učí pečovat o děti.

Ta malá je překvapivě normální, milé dítě, ale rodinná patologie už se na ní začíná projevovat. Minimálně matčin stav vnímá velmi palčivě, třeba to, že máma většinu dne prospí a doma často ani není co jíst, když přijde ze školy. Třeba mámu do telefonu prosí, aby jí přišla naproti na zastávku a šly spolu domů, místo co by snědla celou krabici Merci, posurfovala na facebooku a šla spát, ale má to marný.

LUSINDA: my sme doma 2 a spotrebu oleje mame... asi 0,7l za mozna 3 roky... je jeste covidovej... ja delam maso na prudko bez tuku, vejce se sunkou taky a na rejzi a brambory a testoviny to taky nedavam... mam bzl a varim si prakticky denne, muz pravda uplne denne doma neji...

takze si dovedu predstavit ze to ma 4clena rodina v pohode na rok...

ARGANNAH: no já to beru:Ano je to průser, je potřeba s tím něco dělat, ale není to součástí mého sebepřijetí i přes všechnu negativní pozornost, kterou vyvolávám. Vlastně mi na mně vadí jiné věci, ale to neznamená, že se nesnažím. Obézní člověk se nesmí přestat hýbat. Já, když onemocní, třeba na 14 dní, už je to problém. Ozvou se kyčle, záda, kotníky...musím se zase rozchodit a pak bolí svaly a chodidla. Vlastně pořád něco bolí, že to ani nevnímám. Proto se mi stává, že zanedbání nějaké zranění. Jsou to nervy, všechno ve zdravotnictví je do 150 kilo. To nevím, jestli by mě nechali umřít, vzali do ZOO na ct nebo co. Jestli by někdo, kdo mi volá sanitku, zdůraznil, že jsem těžce obézní. Těch 15, 20 kilo pro začátek bych strašně potřebovala dát.

MADIETTA: ona měla ještě nějaké patologie v původní rodině, ne?
V době, kdy psala na sociální sítě veřejně a tu a tam jsem něco někde četla, jsem se snad dočetla, že ze začátku o to miminko neuměla pečovat a byly s ním v kojeňáku nebo tak něco.

Některý lidi dostanou tak blbý koktejl na startu, že ten život nezvládnou.

CORNELA: Já jsem to třeba v jednu chvíli vzdala. Rezignovala jsem. Bylo to poté, co zkrachoval ten pokus zhubnout u Cajthamlový, od kterých jsem si strašně moc slibovala (teď jsem ho tu popisovala, skončilo to tím, že mi sundali jídelníček pod bazál, začalo se to sypat, do toho se mi udělal dost vážnej zdravotní problém a nastoupilo velmi těžký období v práci). Strašně jsem tehdy přibrala a dospělo to do fáze, kdy jsem si řekla "dobře, tohle je definitivně v píči, je potřeba to brát, jak to je, ani tenhle režim nikam nakonec nevedl, takže tohle jsem prostě já a hotovo." Několik měsíců, možná i přes rok jsem to tak brala. A fakt paradoxně na tom vylezlo, co je opravdu důležitý. Ne jak vypadám, ne co si o mě myslí ostatní, ne že nemůžu sehnat hadry nebo dát si nohu přes nohu, koho to kurva zajímá. Ale to, že mě všechno bolí, že se nemůžu normálně hýbat, že najednou skoro nic neujdu, přestože jsem dřív ráda chodila, že nemůžu dejchat, tohle všechno. Vlastně to radikálně změnilo moje priority a posunulo to můj vztah k vlastnímu tělu úplně jinam. Tam, kde měl od začátku bejt.

Vlastně souhlasím, že je to docela extrém. Ale někdy je extrém potřeba, aby se vyléčil extrém opačnýho gardu. A dietní kultura je fakt strašně extrémní, strašně.

CORNELA: vlastně jediný důvod, proč jsem se dlouho snažila, je ten, že ona si po čtyřicítce pořídila dítě, což se jí fakt nevím jakým zázrakem povedlo, teď je desetiletý a lze důvodně pochybovat, že matka se dožije jeho dospělosti. Krom toho je ta rodina pochopitelně celá úplně patologická, no ale fakt nemůžeš pomáhat někomu, kdo se pomoci aktivně brání. Tak holt jen smutně přihlížím zpovzdálí.

Jakoby přejídání a obezita vznikající po práškách (nebo se po nich zhoršující) tu rozhodně OT není :)

TESSS: jo říkají mi to, že to ovlivňuje metabolismus, ale zase jsem viděla v Bohnicích i štíhlý "cvoky" na antipsychoticích, těžko říct. Je fakt, že nejsem si na antipsychotika zvykla, měla jsem doslova vlčí hlady. Najedla jsem se a měla pořád hlad. Jsem si říkala, jestli nejsem upír a nechci spíš krev nebo co :-)))

Třeba si tím potřebujou projít. Možná že když se takhle vzbouří proti tlakům dietní kultury a deklarujou svou svobodu, tak se jim časem začnou ukazovat důvody, proč se o svoje tělo starat (ale jinak než věčnými dietami) a proč se rozmazlovat kvalitní, chuťově skvělou stravou. Ta všudypřítomná honba "musíš řešit každé kilo, nesmíš ani sousto navíc" si plně zaslouží být pohřbená pod hromadou větrníků.