LUSINDA: jsem jedináček, bohužel nebo naštěstí :)

MADIETTA: no ono dokud je v tom člověk namočenej (= žije v tom pořád), je to pro něj prostě neviditelný, protože je to norma. Pokřivená, ale norma. A při kratších návštěvách se to asi nestihne projevit... při delších už jo. Znám toho obdobu taky...

Na me ted vyskocilo tohle… (vypnete nebo ztlumte si zvuk, otravnej song included :-D)

Facebook
https://www.facebook.com/share/r/1A4mg9HQME/?mibextid=UalRPS

MADIETTA: to je tak moc strašný. Musíš se tam cítit hrozně, zejména v kontextu toho, že ty jim pomáháš.

Že uvizli v rodinné konstelaci před 35 lety by možná ještě šlo pochopit, i když ne omluvit. Ale co proboha lidi vede k tomu být od rána do večera zlý na svoje dítě (jediné hodné vychované), to nepochopím.

Jasně no, v jejich generaci bylo velký haha říkat někomu velryba, ale vlastnímu dítěti?

TAPINA: Já nechcu přijít o nohu, brát léky na střeva a tlak, tak byla volba jasná.

MADIETTA: Fuj, z toho mám zas nával strašný agrese. Brrr.

VALENTINA: jak jsem teď byla nucena se na pár měsíců trvaleji vrátit k rodičům, tak jsem si najednou uvědomila, v čem jsem celé dětství a mládí žila.

(nasypu si k večeři misku 250 g rajčat !!!) "To všechno sežereš, jo? Nestačily by ti dvě tři? Já bych to teda všechno nejedla. Pak se divíš, jak vypadáš."
(jedeme autem) "Nechceš radši dozadu? Abych vůbec zvládnul řadit."
(otec mě učí obsluhovat kotel) "Já jsem tady udělal takový zábradlíčko, abych když se k tomu čerpadlu protahuju, nespadnul. Ale nevím nevím, protáhneš se tudy?"
(přijdu ráno dolů ještě v pyžamu - bílém) "Bože! Kosatka bílá, dravá!" (strašně vtipný)
(oblíkám se) "Tyhle šaty ti vůbec nesluší. Je v nich vidět, jak jsi obrovská."

Celkově se ke mně chovají, jako kdyby moje váha začínala sedmnáctkou a ne sedmičkou.

Já už to zamlada ani nevnímala, a po odstěhování, během maximálně jednodenních návštěv, se to nestihlo tak projevit. Ale teď jsem to zase měla denně a bylo to jak náraz do zdi.

Často přemýšlím, že těch pár diagnóz, co se u mě věkem urodily, zabránilo plíživému klimakterickému přibírání. Pomáhá vědomí, že něco nesmím, tak to nejím. To umím. Ale není, co závidět.

LUSINDA: Kolik ma ta mumie deti ze presne vi, jak s organismem zatoci hormony, kojeni, nevyspani a nedejboze nemocne dite?
(Odpoved znam.)

ELIZHANNAH: Umele jidlo taky vzniklo za valky - bylo potreba vsechny nasytit temer bez prace. Uz ve skole jsem se seznamila s tvrzenim, ze “neni valka, abychom zrali margarin!”

KURE: přesně, nechcípáme hlady, ale něčím jiným, báječný... aby se najedli všichni, tak jíme nejídla (výrobky potravinářského průmyslu, často směsi chemických látek a přidaných ingrediencí, které mají pouze vypadat jako jídlo). Protože upřímně řečeno, kdyby měli zdravě jíst všichni obyvatelé této planety, tak to tahle planeta nikdy neuživí.

MARINNE: já si vlastně uvědomuju, že už hodně dlouho (roky) kupujeme fakt prověřené potraviny a koukáme na složení. Třeba nadýchané do/rozpečené anipečivo se nám domů nedostane. To má vlastně dva efekty - jsem po těhle potravinách sytá a když je to občas něco mimo, vnímám, že to bylo mastný / sladký / a že jsem snědla dost.
Ale jsou věci, kde to musím hlídat. Je tu pekárna s vynikajícíma loupákama a ejhle, jeden má 110 g. Tak si prostě musím vzít půlku a opravdu myslet na to, že ta druhá je na zítra. Jo, je lehce tukový, lehce sladký a dobrý a člověk by ho snědl rád ke kávě celý.

Fastfood výjmečně a je pravda, že tam jím podle tabulek - prostě vím, co si mohu dát, objednám, zapíšu, sním a to, že to bylo dost, vidím v tabulkách. Podle chuti se v mekáči opravud jíst nedá, to je past.

MAR_TINA: Ja taky netvrdím že to je nejaka zlomyslnost padouchu.
Z určitého pohledu západní potravinarsky průmysl vyřešil potíže který nás trápili po milénia.
Jenže se ukazaly potíže jiný. Tak s nima bojujem.