VALENTINA: jak jsem teď byla nucena se na pár měsíců trvaleji vrátit k rodičům, tak jsem si najednou uvědomila, v čem jsem celé dětství a mládí žila.
(nasypu si k večeři misku 250 g rajčat !!!) "To všechno sežereš, jo? Nestačily by ti dvě tři? Já bych to teda všechno nejedla. Pak se divíš, jak vypadáš."
(jedeme autem) "Nechceš radši dozadu? Abych vůbec zvládnul řadit."
(otec mě učí obsluhovat kotel) "Já jsem tady udělal takový zábradlíčko, abych když se k tomu čerpadlu protahuju, nespadnul. Ale nevím nevím, protáhneš se tudy?"
(přijdu ráno dolů ještě v pyžamu - bílém) "Bože! Kosatka bílá, dravá!" (strašně vtipný)
(oblíkám se) "Tyhle šaty ti vůbec nesluší. Je v nich vidět, jak jsi obrovská."
Celkově se ke mně chovají, jako kdyby moje váha začínala sedmnáctkou a ne sedmičkou.
Já už to zamlada ani nevnímala, a po odstěhování, během maximálně jednodenních návštěv, se to nestihlo tak projevit. Ale teď jsem to zase měla denně a bylo to jak náraz do zdi.