SUP: Zkusím to tam navrhnout. Mám pocit, že katedra psychologie má laboratoř, která by se na to dala využít. Jen by se takový projekt musel pojmout tak, aby byl dostatečně translatologický. Možná by ale pro začátek stačilo zkoumat spokojenost a pocity diváků - podobným způsobem jsme testovali dvě verze titulků, jedny s rychlostí 12 zn/s, druhé 18 zn/s a výsledky byly docela přesvědčivé.
To jo, oči se ti šoupou i při (kratších) dvouřádkových titulcích, ale zůstávají blíž ke středu, takže když se od titulků přesouvají k různým částem obrazu (aby jim neunikla akce), mají to blíž.

DZAMLING: na tohle by to chtělo takový ten přístroj, co sleduje, kam se člověk dívá. Někdo na ÚTRL by si na to měl napsat grant a začít pilně zkoumat :-).

Ono totiž jak o tom přemýšlím, u dvou řádků člověk taky pohne očima. Teď jsem se podíval do magazínu, kde mají tři sloupce na A4 a tak kolem 35 znaků na řádek a jestli moje introspektiva funguje, tak u toho taky šoupu očima (dvakrát až třikrát na jeden řádek, podle toho, kolik je tam sousloví).

SUP: Na tohle myslím žádná přísná pravidla neexistují a úzus je v různých firmách různý. Většinou si taky stanovím určitý měkký limit, od kterého dělám řádky dva, a pak stejně většinou zvažuju u každého titulku, co je lepší, resp. co je menší zlo. V každém případě by to stálo za výzkum.
Určitě, je důležité, kam je to určené. Ale když si to člověk promítne z počítače na velkou obrazovku, tak třeba při tom 45znakovém řádku už někdy oči musejí dělat celkem zbytečný tělocvik, ne?

No, mě jde spíš o to, jak vyřešit konflikt pravidel:
1) rozděluj větu logicky (i.e. nejlépe po vedlejších větách, držet přívlastek u řídícího jména atp.)
2) udělej horní řádek menší než spodní a vůbec moc nezaahuj do obrazu
3) neměj moc dlouhé řádky.

Takže zvláště, když titulky přímo vpaluju do obrazu (což děláme celkem často), radši tam dám jeden 45 znakový řádek, než dva 22 znakové (zvlášť když ta věta nejde moc inteligentně rozdělit). Vlastně jsem se posunul k tomu, že 40 znaků vnímám jako měkký limit, jehož překročení o znak nebo dva nevadí, ale víc už většinou řeším, když to není moc namáhavé (v souladu s minimaxem :-) ). Jak ale říkám, to platí jenom, když mám kontrolu nad tím, jak budou titulky v obrazu umítěné.

Taky mi přijde, že záleží na tom, kam je to určené. Pokud to je do kina, pohyb očí mi přijde jako hodně dobrý argument, ale pokud se na to budou lidi dívat na počítačích atp.

V rámci pravidel titulkování se udává maximální délka titulků zhruba od 32 až do 40 znaků na řádek. Pokud vím, tento požadavek pochází z dob, kdy byly běžné malé televize a víc znaků se na ně nevešlo. Tahle doba ale už mylím je nenávratně pryč. Typografie říká, že lidem se dobře čte až zhruba 65 znaků na řádek. Zvláště pokud máme video, ke kterému titulky tvoříme v ruce, známe jeho rozlišení a titulky do něj přímo vložíme, můžeme řádek udělat klidně delší. Co si o této problematice myslíte, je maximální délka titulku stále tak aktuální? A pokud ano, jaká délka je v současných podmínkách optimální? Čte se lépe 50znakový titulek než dvouřádkový 30 a 20znakový titulek?

MS_: Super, díky! Ta struktura od první agentury celkem odpovídá mému návrhu.
SUP: Jj, když se mluví a nejsou titulky, je to blbé, protože mizí iluze synchronu.

Dzamling: Jasně, zlomky sekundy by byly nešťastné, ale při tom přemosťování se většinou jedná spíš o celé sekundy a více.

Mě osobně jako divákoi trochu vadí, když se na obraze mluví a nejsou tam titulky i v případě, že tomu vůbec nerozumím, protože mám pocit, že o něco přicházím. A to i přesto, že jako odborně vím, že to tak má být:-).

Udělal jsem dle domluvy takovou malou rešerši a poslal asi 10 mailů. Ale odpovědi přišly jen dvě.

Jedna agentura:
v naší společnosti určujeme cenu za titulkování z těchto komponent:
- přepis textu (obvykle rodilým mluvčím)
- překlad, korektura
- samotné titulkování, tj. nasazení textů do titulků, úprava textu do řádků (úprava při dělení vět do více titulků apod.), úprava na jakési „standardy“ (tj. max. dva řádky o maximální délce znaků apod.)
- vypálení titulků do videa (pokud si to klient přeje)
- titulky standardně dodáváme ve formátech vhodných pro spouštění na osobních počítačích (SRT, SUB) nebo pro internetové aplikace jako YouTube
- cena může narůst i za dodaní na speciálním médiu nebo ve speciálním formátu.

Druhá agentura:
titulkování zasílám standardně do dabingového studia k nacenění.
Dále naceňujeme překlad, jako práci lingvisty - 399,- Kč za hodinu.

Obávám se, že to asi nebude úplně hodnotná informace a klidně bych se držel toho původního návrhu.

SUP: Já bych se taky držel spíš zvuku, protože divák, který mluvenému slovu v původním jazyce aspoň trochu rozumí, má tendenci k "simultánnímu čtení". Nebo aspoň intuitivně očekává, že když se ještě mluví, titulek by ještě neměl mizet. Jen by opravdu nebylo dobré, kdyby titulek zmizel několik zlomků sekundy po střihu.
A ono i za normálních okolností (bez voiceoveru) hrají roli spíš jen řekněme "ostré střihy", kdy se vysloveně mění scéna, den a noc apod. (A i potom často mluvené slovo ten střih "přemosťuje", což mě mimochodem jako diváka celkem irituje.)

Já si myslím, že pokud se jedná o voiceover, tak titulky přes střih až tak nevadí (zvlášť když se nejedná o přesahy v řádu stovek milisekund, ale spíše sekund).

Sice existuje pravidlo, že přes střih titulky být nemají, ale to podle mě platí spíš pro hrané filmy (nebo profesionálnější videa), kde se přes střih málokdy mluví a opravdu to tam pak ruší. Když mám nějaký dokument, kde člověk plynule mluví (zvlášť když vůbec není v obraze) a do toho jedou různé střihy, řídím se zvukem a ne střihy.

dělám teď titulky k videu, které je udělané ne úplně profesionálně. voiceover většinou lícuje s videem, ale někdy přeskakuje přes střih. řeším, jestli se v takových případech mám držet spíš zvuku, nebo obrazu. titulek přes střih asi není úplně vhodné dělat, ne? ani v případě, když se záběr za střihem týká stejného tématu...

Já jakožto další součást titulkovani.cz bych rád dodal, že je taky důležité, zda všechny úkony dělá jeden člověk, anebo je to rozděleno na více lidí. Protože pokud to dělá jeden člověk, může být cena nižší, protože je to méně práce.

Pokud například dělám film komplet z odposlechu až k natvrdo vloženým titulkům, nemusím pořizovat přepis (tudíž za odposlech může teoreticky být nižší přirážka, i když to vyrovnává to, že to je docela opruz), v rámci krácení se teoreticky mohu vyhnout překladu něčeho obtížného, co nemusí být nutně důležité, anebo prostě nepřeložím jenom něco, co se tam prostě kvůli cps nevejde. Taky odpadá režie jako je komunikace a přeposílání titulků mezi různými lidmi.

DZAMLING: já myslím, že je to věc konkurence i mezi jednotlivci a vždy to bude trochu citlivý téma... Každopádně bych spíš navrhoval širší rešerši v této oblasti. Nevím, zda se cítím zrovna na "moderování", ale zkusím se pár firem poptat. Ostatně mě to docela i zajímá. Dám vědět.

DZAMLING: Pokud je to z pohledu překladatele, tak samozřejmě tam ta technika nemá co dělat. Ale pokud je to o titulkování obecně, tak bych tam zahrnul i techničtější aspekty. Upřímně by mě pak zajímal názor i velkých zajetých video studií a překladatelských agentur.

DZAMLING: Za náš tým by asi stačilo hrubější rozdělení: překlad+časování, časování, opravy a příplatek za odposlech. Bod 3 nám přijde sám o sobě neefektivní a rovnou časujeme. Nám by tam navíc chybělo cosi, čemu říkáme grafické titulkování, je to tedy titulkování na střižně se všemi výhodami a nevýhodami (tady by asi byla vhodná sazba za hodinu práce). Titulkování úzce souvisí taky s technickou prací okolo, takže tam může být i sazba za úpravu formátu a vkládání titulků do videa. Menší hráči jako my se bez toho neobejdeme (nikdo to za nás neudělá).