Z Hyperionu a Padu Hyperionu by bez opakovani a ruznych teologickych disputaci a uvah byla ciste dejove, tak 60 strankova novelka, kdyz se to veme kolem a kolem, vlastne se tam nic nedeje, ale je to UZASNE barevne, obrazotvorne a pravdepodobne VELICE formalni. Treba prvni dil, napsany jako ramcova novela, ke ktere postavy pridavaji svymi vypravenimi, to je ohlas Deccameronu a Chaucerovych povidek Canterburskych (cesta, poutnici si vypraveji). Druhy dil zas prave hodne hraje s kontrastem zaniku starych bohu a prechodu k monoteismu, jedna se zaroven o eschatologii a zaroven o snahu napsat co nejvic stranek na zaklade napadu z prvniho dilu. Jsem ve 3/4 a vlastne se na Hyperionu VUBEC NIC NESTALO, proste ne, furt je to roadmovie, akorat uz vsichni jsou na miste a stridave kecaji a stridave halucinuji o tom, o cem kecali.
Ale odlozit to nejde. Jen fakt neni co spoilovat ;)

SPECZ: Jeste ne, tak 3/4

SPECZ: Dalsich asi 2000 stran tohle uvidis furt dokola. Me se libila ta teologie odmitnuti boha, v tomhle momente se mu zda sen...

Zjistil jsem, ze treba Dure zas vychazi z tohohle pana, a cele to ma proste klasicky podlozene jak teologii, tak filosofii, tak reckymi-rimskymi bozstvi, a nekdy je to az otravne, prave to jak se v te knize NIC NEDEJE, za 700stran a FURT DOKOLA se resi Abrahamuv problem, usty ruznych postav, sny, citacemi...

Jedine, co za cca 2500 stran jde vyspoilovat jsou pribehy jednotlivych postav, ty se odvykladaji jen jednou, ale ani to neni pravda, Hyperion jsem cet asi pred 15 lety, a jak to furt omyla, vlastne je druha kniha to same vypraveni, ale rozlozene do utrzku, kdy postavy vzpominaji, vykladaji udalosti dalsim a tak. Jak rikam, nespoiluju ani nic, tohle je jen imaginarni scena, ktera se v ruznych obnenach stane tisickrat, az Te bude srat, jenze on na ni stale vic a vic buduje teologii... a kvuli ni jsem to citoval...

Mozna je spoil rict, ze zadna z postav neni vlastne dulezita, v celem kontextu jsou to jen a jen vesaky, na ruzny pohled na tema Buh/buh.

....


Pierre Teilhard de Chardin
Francouzský vědec a teolog
Pierre Teilhard de Chardin /čti pjér tejár d šardén/ (1. května 1881, Orcines (Auvergne), Francie - 10. dubna 1955, New York, USA) byl francouzský náboženský myslitel a vědec, geolog a paleontolog, člen Tovaryšstva Ježíšova (jezuita). Je znám především pro svůj koncept Vesmíru jako skutečné evoluce, jež není předurčená či plánovaná, ale směřuje ke svému cíli v bodu Omega, který rozmanitost světa aktivně spojuje a přitahuje. Ve svém hlavním díle Le Phénomène humain (česky Vesmír a lidstvo), jež mohlo vyjít až po jeho smrti, předkládá originální syntézu biblické představy Stvoření a konce světa s tím, co o evoluci víme dík moderní vědě. Jeho metoda „nereduktivní fenomenologie“ („Nic než fenomén, ale celý fenomén.“[1]) mu dovolila skloubit vědecký pohled na Vesmír jako celek s křesťanskou spiritualitou. Na jeho myšlenky navázala řada myslitelů, kteří se také snažili vytvořit soudržný obraz Vesmíru a lidstva jako celku.

SPECZ: Vubec! Nevis vubec vubec nic, tahle uvaha je tam furt dokola, pac o tom Sol psal, napsal prece knihu o tom, ze bohum se nesmi uz nikdy nic obetovat, a vlastne celou dobu resi tz. Abrahamuv Problem.

OVERDRIVE: Tvl, ja si te musim unbooknot dokud nedoctu hyperion, ted si mi zkazil cteni, chybi spoiler alert, jsem zrovna u toho kdyz Sol veze nekolikatydenni Rachel na hyperion ...

„Sol to místo znal. Věděl, že najde oltář a na něm Ráchel - dvacetiletou bezvědomou Ráchel - a pak přijde hlas a bude jej žádat.
Sol se zastavil na nízkém balkoně a hleděl na známou scénu. Jeho dcera, žena, které se Sarai mávali na rozloučenou, když odjížděla na postgraduální výzkum na Hyperio-nu, leží nahá na širokém kamenném bloku. Nade vším se vznáší dvě rudé bulvy - Štírovy oči. Na oltáři je položen dlouhý, zahnutý nůž z přiostřené kosti. Pak se ozývá hlas:
„Sole! Vezmi svou dceru, svou jedinou dceru, Ráchel, kterou miluješ, a běž na svět, zvaný Hyperion, a obětuj ji tam v ohni na jednom z míst, o nichž ti povím. “

„Sol potrhával pažemi ve vzteku a žalu. Zaťal prsty do vlasů a vykřikl do tmy to, co nahlas volal už předtím:
„Nebudou už žádná obětování, ani dětí, ani dospělých. Čas poslušnosti a vykupování skončil. Buď nám pomoz jako přítel, nebo odejdi!"
V předešlých snech se po jeho slovech ozvaly zvuky větru a osamění, hrozivých kroků, vzdalujících se po schodech. Ale tentokrát sen trval dál, oltář se otřásl a náhle byl prázdný. Zůstal na něm jen kostěnný nůž. Dvojice rudých zří-
270
Dan Simmons
telnic vysoko nahoře stále plála, ohněm naplněné rubíny o velikosti planet.
„Sole, poslouchej, " ozval se hlas, který tentokrát jakoby nepřicházel z velké výšky, ale šeptal mu do“

„ucha, „budoucnost lidstva závisí na tvé volbě. Dokážeš obětovat Ráchel z lásky, když ne z oddanosti?"
Když se Sol pídil po slovech, slyšel už v mysli odpověď. Nebudou další obětiny. Ne dnes. Už nikdy. Lidstvo pro svou lásku k bohům už vytrpělo dost, dost vytrpělo při hledání Boha. Myslel na spoustu staletí, po něž jeho lid, Židé, vyjednávali s Bohem, stěžovali si, láteřili, oplakávali nespravedlnosti, ale vždy - vždy - se vrátili k oddanosti, ať už stála cokoliv. Generace umíraly v pecích nenávisti. Budoucí generace budou vyděšeny studeným ohněm radiace a znovuobnovenou nenávistí.
Tentokrát ne. Už nikdy.
„Řekni ano, tati."
Sol sebou škubl. Někdo se dotkl jeho ruky. Vedle něj stála jeho dcera Ráchel, ani kojenec, ani dospělá, ale osmiletá dívka, kterou poznal dvakrát v rozpětí“

„mnoha let -když stárla a potom když se vracela časem ve spárech Mer-linovy nemoci - Ráchel se světlehnědými vlasy, spletenými do jednoduchého copu, v trošku velkých džínách na hraní a teniskách.
Sol ji vzal za ruku a stiskl tak silně, jak jen mohl, aniž by jí ublížil. Cítil, jak mu stisk vrací. Tohle není iluze, není to závěrečná krutost Štíra. Tohle je jeho dcera.
„Řekni ano, tati."
Sol obrátil Abrahámův problém oddanosti v Boží zlomyslnost. Oddanost už nemůže být svrchovaným principem vztahu mezi lidstvem a jeho božstvem. Ale když dítě, zvolené za oběť, prosí o poslušnost Božímu vrtochu?
Sol poklekl vedle dcery na jedno koleno a otevřel náruč. „Ráchel.“

Citace z knihy
Pad Hyperionu

Mmchodem byl to fehr urbex, meli tam 7 rotwaileru, ja zas mel harajici barzojku, takze jsme meli stesti. Nikde zadny hlidac - clovek, jen ty psy obludy, zdrhli jsme pres 27 kolejnicovych paru pryc, a ja nechal psa za sebou, ze dojde (a nesrazi ji vlak).
Dnes uz tam nejsou stavby budov, ty jsou uz rok zbourane, ale laguny se budou sanovat aspon 10 let. Pali se to kdesi v Cechach. Uplne jsem po tom nepatral, ale byl jsem demonstrovat proti demonstraci proti rozsireni lokalni spalovny odpadu. Odhadem stovky tisic tun neresitelneho odpadu. I kdyz by z jaderky byla 1/4 objemu radioaktivni, zas je to neresitelne. Financne, ne fyzikalne/prakticky.
To je problem.
Samo eko-fasos radi nepocitaj nakazeny vzduch jako vysledek uhelnych, a plaze s polovodicovym odpadem, jako vysledek slunecnich.
Kazdopadne zadnou cistou vyrobu jsem jeste nevidel, makam mj pro Svedske Ocelarny, ktere jsou mega-eko i proto, ze Accelor Mitral (nebo kdo to dnes vlastni) pali uhli v Ostrave, zejo.
Jadro neni vyjimkou, ale uhli tady po lidech nezustane, usadi se do stromu a ledovcu. Tvrde zareni ma uloziste, ktere resi, jak oznamit budoucim generacim za 1000+ let, ze jeste 65k-200k let tady neni dobry tezit, pokud nepotrebujes matro pro studenou fuzi.
Zadna radioaktivni cast elektrarny ze Zeme nezmizela, tak jako zadny kelimek od jogurtu, a ani nezmizi. Fyzikalne to jde, ekonomicky = ani nahodou

OVERDRIVE: Cetl si to cely ?

25 let a porad to neni ani brownfield

Shit, asi se to neuploadlo, melay tady byt fotky ropnych-arzenovych jezyrek, mam je v telefonu asi 20k fotek z5... :(

Ostravske Ostramo, rozebrano na “brownfield”, ale vodu z tohohle do kanad fakt nechces, rtut, ropa, arzen (ale je to postupne sanovane, ne ze ne, jen si to za svou existenci nevydelalo ani 10% toho, co stoji sanace):

SPECZ: Tomu clanku chybi zdroje, furt je tam “existuje rada prikladu”, kdyz jsem koukal na nejaky dokumenty o decomission (nerikam, ze ne eko-faso zabarveny) vyznelo to tak, ze jsme rozebrali cca 3 elektrarny tak, ze je z toho brownfield, Dog Isle, nejaka v Sev.Deutschlandu a rozebira se 1 Francie. S tim, ze ani jedna neni na “zelenou louku”... sis slo o to, ze za celou zivotnost si ta elektrarna nevydela na decomission, a nemci za ten brown field dali asi rocni rozpocet Cr, rozsekany do 10+ let, nez ze by to “neslo”

OVERDRIVE: http://www.osel.cz/11052-kolik-stoji-likvidace-vyslouzile-jaderne-elektrarny.html

Aha tak ne, je to polske vydani... pekne, dodava to te opulentni barevnosti i hruzostrasnost, ktera puvodni obalce, na ktere Stir pozoruje lid v Mori Trav, tak nejak chybi.
Ale Stir je straslivy, Krucifom zas dokaze cloveka donutit ukrizovat sebe sama na aktivnim teslovniku,... uz mlcim, kdo necet/zrovna cte, ma se na co tesit, a timhle pridavam k vizualizaci knih moznost hruzy

Co kdyz by tohle byl vazne Stir, az budu epub opravovat (je v nem neuveritelne mnozstvi chyb), pouziju tuhle (asi imaginarni) obalku jako ilustraci