Znate Jane Godal? To je pani, ktera se venuje etologii, predevsim lidoopu.
Sice jsem ted cet, ze jeji rezervace vykazuje znamky vymirani, a bez dalsich detailu, cim to je (no, vytahni vincetku ze zeme a napln do flasky,...).
Kazdopadne moc zajimave texty o moznostech komunikace se zviraty ma. A celou metodologii.
Dost zajimava pani a jako vzdy z toho na cloveka pada hruza.

Jak rikal nejaky etolog:
- morsti savci komunikuji s lidmi - ce delame? Jime je.
- chobotnice dokaze resit logicke ukoly, zvlada empatii, takze co delame - jime je
...


Kdo ted rekne, ze chobotnice je podradnej druh, pac neumi jezdit na koleckovejch bruslich, dostane kick ban (pac taky neumim jezdit na koleckovejch briuce leech)

OVERDRIVE: The onion už to dávno zabalili, nedokázali vymýšlet dostatečně absurdní zprávy v porovnání s realitou :-)

OVERDRIVE: Prase není blbý, není úplně malý a dokáže klást aktivní odpor, i s jateční pistolí (taková ta trubka s poplašňákem uvnitř , ten udá energii tyčce která dělá dirku do hlavy) je to práce pro několik fyzicky zdatných jedinců - zvlášť pokud se to nepovede napoprvvý může být veselo.

Občas může bejt překvapivej problém i z opačnýho konce spektra, s mrňavejma zvířatama.
Králika samo zpracuju sám, ale dobrá pakárna byla s morčatama. To se tchán doslechl o morčatech Cuy, co mají mít hmotnost 2-3kg, a tuším že snad v Peru se berou bežně jako jateční zvíře. A tak si jich několik pořídil, s tím že by to mohla být chuťově zajímavá změna oproti králíkům.
Jenže buhví co mu to kdo prodal, 3kg rozhodně nemělo ani jedno z nich, všechny kusy byly pod dvě kila. A tchán měl najednou zásek, že takhle malý tvorečky prostě nezabije. Takže jsem tam jezdil tři neděle po sobě, a každej víkend vraždil morčata. Jednak byl problém je omráčit, vydržely mnohonásobně víc než to co vypne běžnýho králíka, a kůži na krku měly zkurveně tuhou, takže jsem si na to nakonec trochu dobrousil desítku hřebík - ostrým slabým nožem kterým normálně zabíjím a stahuju králiky to na morčatech nešlo, nůž se ohnul ale neprojel špičkou dovnitř, takže nakonec jsem musel dělat do kůže dirku hřebíkem a kladivem, a pak teprv řezat. A stahovat je z kůže taky byla mňamka, zaboha to nešlo, držela neuvěřitelně pevně, a navíc ty jejich tenoučký tlapičky nešlo pořádně přivázat k ramínku na stahování. Takže nakonec jsme to dělali tak že já jsem jich vždycky několik kusů zabil, a tchán mi je pomáhal stahovat (to už mu tak moc nevadilo, ale teda předtím i potom si dával rum :-), on je oběma rukama držel za tlapky, já jednou rukou rval za kus stažený kůže co to šlo a druhou jsem tomu pomáhal nožem. No pakárna strašná.