Nekdy me hrozne potesi, ze kdyz svojim neprizpusobivym zpusobem nekam neco napisu, zacne me sledovat par lidi, ktere sam obdivuju.
Muzou to byt drobnost, treba holka, ktera se pta, kde koupit hadry, pote, co si nekoupila na sebe nic noveho, a ja ji doporucim par kusu hader, co nosim ja a zena, ktere vypadaji a zaroven drzi, a zaroven neobsahuji detskou praci, jsou lokalni a tak. Protom rozhodne nejsem extremista, radej si koupim kozene boty a kalhoty za majlant nafurt, nez plastove nahrady, co jsou vegan, ale vydrzi 1 sezonu.
Nekteri lide holt mysli jinak, a zrovna treba tuhle holku (a par okolo ni), tak bych vzal do komunity, kdyz by zkoncil svet.
Ony se nemrzi s picovinama typu kvoty pro zeny a feminismus, porodily deti, a jedna z nich je sitar programator a dalsi organicka chemie.
Navic jsou vcelku hezke, a vcelku verim, ze pujcit jim Ruggera, vrati se z lesa s veverkama, zajicama, bazantama, a kanistrem pitne vody a pak uvari.
Je to hrozne “siroke kriterium”, do nejz je zahrnuto i to, ze se staraji o deti a slabsi, a kdyz to jde, tak nezabiji.
Me to tak nejak staci, zas je to jen pattern recognition. Ale nejak mi to dnes pomohlo, ze tohle se mi deje. Obcas.