• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    MAR_TINAMarmelády, džemy a jiné zavařování
    MAR_TINA
    MAR_TINA --- ---
    AIJA: rybíz?
    AIJA
    AIJA --- ---
    A do rybízové marmelády se dá dát co? Nějak moc se urodilo...
    JAJITA
    JAJITA --- ---
    LD_DRTH: použijí čerstvou, stejně tak i ten rozmarýn, uvařím a před plněním do sklenic vyhodím
    LD_DRTH
    LD_DRTH --- ---
    JAJITA: ta bazalka je zajímavá, používáš čerstvou a rozmixujes nebo vyhodis ven?
    JAJITA
    JAJITA --- ---
    jenom chci nahlásit, že jahodový džem s bazalkou a meruňkový s rozmarýnem jsou teď moji favorité :-)
    FAT
    FAT --- ---
    AIJA: Jj... Koukal jsem do dalších receptů na sirupy od té samé a fakt je tam kvůli té hustotě. Já vždycky dávám na 1l výluhu 1kg cukru a řídké to není nikdy...
    AIJA
    AIJA --- ---
    FAT:
    Kolik toho želírovacího cukru píšou na jaké množství sirupu? Někdo ho tam dává napůl s normálním, protože ten sirup pak není tak vodový, má hustší konzistenci...nebo jak to mám popsat:-)
    FAT
    FAT --- ---
    ZEMINO: Já právě taky. Proto jdu o radu.
    ZEMINO
    ZEMINO --- ---
    FAT: do sirupu dávám jen cukr,citrony a kyselinu citronovou
    FAT
    FAT --- ---
    Zdravím, jdu s prosbou o radu.
    Mám moc rád levanduli a dnes jsem našel recept na sirup. Zkusit to musím a tak jsem se začetl.
    V popisu jsou suroviny levandule, bio citron, bio třtinový cukr, kyselina citronová a třtinový cukr. V textu ale píšou: scedit květy, přidat cukr, ŽELÍROVACÍ CUKR, kyselinu atd.
    Zarazil mě v sirupu želírovací cukr, který ve výčtu přísad není. S želírovacím cukrem bych spíš očekával džem či něco takového a ne sirup. Je to v pořádku a do sirupu skutečně patří želírovací cukr? Ono i na fotce to vypadá spíš jako džem...
    Díky za rady.
    BONEMINA
    BONEMINA --- ---
    TABBY: Jo, že to byly recepty nákladné, o tom svědčí i to, že je vůbec někdo zapisoval, s prostýma kašema pro chudinu by neplýtvali pergamenem :) Hřebíček na hrsti je v těch zapsaných receptech běžná věc.
    Zrovna tuhle andaluskou kuchařku mám v PDFku, jestli si někdo chce počíst nebo i něco uvařit, ozvěte se do pošty a pošlu, ať tím nespamíme tady.
    BONEMINA
    BONEMINA --- ---
    Mám trochu úchylku na španělské 13. století a přilehlé doby, proto sbírám a zkouším recepty z té doby, mám jich několik stovek, jak z arabských zdrojů, tak katalánských. Překlady jsou ale jen v angličtině a protože na Nyxu obvykle lidi angličtinu plynule zvládají, přišlo mi zbytečné přepisovat recept do češtiny.
    Těch nečekaných přísad je tam víc, třeba v době, kdy u nás úřadoval Cyril s Metodějem, vyráběli na jihu zapečené banány. A recept na plněnou chobotnici a postní náhražku sýra z humrů jsem už házela vedle do Babicária :)
    TABBY
    TABBY --- ---
    GEISHA: Mně na tom právě přijdou citrony to nejmíň nepravděpodobné :-)

    Ve střední Evropě (i na britských ostrovech) bylo ve ještě ve středověku koření vzácné (objevitelské plavby, co byly vlastně snahy objevit další zdroje koření), takže mi "handful of cloves" přijde dost podezřelý.

    Wiki píše Hřebíček se prokazatelně dostal do Středomoří už před naším letopočtem. Během středověku dováželi hřebíček do Evropy především arabští obchodníci. V 16. století už byl v Evropě všeobecně známý a byl cenným obchodním artiklem. Na druhou stranu ta Andalusie se k hřebíčku zřejmě dostala snáz než my tady.

    Další zvláštní mi přijde ten cukr, protože ten je relativně novým vynálezem, zvlášť u nás, kam dopravit třtinu nebylo vůbec snadné (a už vůbec ne levné). Sladilo se tudíž (když už) medem. Opět Wiki Z Indie pocházejí i první zmínky o vaření sladké šťávy z cukrové třtiny v 5. století, odkud se v 7. století tato technika přenesla do Číny. Zahuštěná šťáva se nalévala do kuželovitých dřevěných nebo hliněných nádob, kde krystalizovala; tak vznikly homole cukru. Do Říma se saccharum dováželo už v pozdní antice jako lahůdka a luxusní zboží. Po pádu Říma tento obchod zanikl a cukr přivezli až účastníci křížových výprav kolem roku 1100 a Benátčané začali třtinu pěstovat v Libanonu. Od 16. století se cukrová třtina pěstovala v koloniích, zejména na Kubě a v celé Karibské oblasti, cukr však zůstával luxusním zbožím a prostí lidé dál sladili medem..

    Určitě to nebyla běžná věc, tenhle sirup. Spíš luxusní lék pro velmi bohaté.
    ADD
    ADD --- ---
    GEISHA: Nicmene to bylo v prispevku hned nad tim puvodnim.
    ADD
    ADD --- ---
    GEISHA: Kde jsi nasla Brity, kdyz je tam napsano, ze je to maursky sirup a recept byl zapsan v Andalusii?
    BONEMINA
    BONEMINA --- ---
    TABBY: Z andaluské kuchařky Kitab al tabikh fi-l-Maghrib wa-l-Andalus fi `asr al-Muwahhidin, li-mu'allif majhul - Kniha o vaření v Maghrebu a al-Andalus za vlády Almohadů. Kvůli čemu se ti to nezdá?
    TABBY
    TABBY --- ---
    BONEMINA: Odkud to máš? To 13. století se mi silně nezdá...
    BONEMINA
    BONEMINA --- ---
    Potřebovala jsem se zbavit starých zásob bylinek z mrazáku a vykoukl na mě tenhle recept ze 13. století:
    Syrup of Mint: Way of Making It
    Take mint and basil, citron and cloves, a handful of each, and cook all this in enough water to
    cover, until its substance comes out, and add the clear part of it [filter it] to a ratl [1
    ratl=468g/1lb] of sugar.
    The [spice] bag: an ûqiya [1 ûqiya=39g/7tsp] of flower of cloves. And cook all this [the
    essence, the sugar, and the spice bag] until a syrup is made.
    Its benefits: it frees bodies that suffer from phlegm, and cuts phlegmatic urine, fortifies the
    liver and the stomach and cheers it a great deal; in this it is admirable.

    Tak jsem si zaexperimentovala a není to špatné, bazalka je jen slabě cítit, nejvýraznější je hřebíček, ale máta mu zdatně sekunduje. Využila jsem toho, že ve 13. století ještě nerozlišovali citrony a limety, tak jsem tam vrzla limetky a limetovou šťávu. S třtinovým rumem je to dobrý tlamolep, něco mezi mojitem a bromhexinem :D

    MVEK
    MVEK --- ---
    Dělám opakovaně něco špatně, nebo se fakt třtinový cukr hůř rozpouští? Nebo je to snad tím, že i ta u nás prodávaná balení, co nemají zdůrazněné, že jsou nerafinované, jsou nerafinované a obecně ten se hůř rozpouští?

    Třeba dneska jsme dělali šeříkový sirup, recept mluvil o rozmíchání 1:1 vody a cukru, ale přijde mi, že kdybych to fakt dodržel s třtinovým a nenastavil ho bílým, tak tam mám i za tepla po pár minutách míchání pořád "písečné" cukrové dno.
    Totéž při výrobě smrčkového "medu" z třtinového jsem dostal asi pětinu cukerné kaše nebo i krystalických útvarů místo medu a zbylých výhonků.
    TRISSIE
    TRISSIE --- ---
    Ale recept beru, tchýně dělával rebarborovou se skorici.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam