KAIRRA:
nějak se nemůžu zbavit té beauvoirovské asociace, že se červená knihovna stala Tou opovrhovanou, aby to neschytal třeba fotbal ;)))
To je tím, že my ženské máme tendenci hrozně skákat chlapům na špek v tom smyslu, že co dělají muži a ženy ne je nějak prestižní (což je s trochou licence případ toho fotbalu nebo péčka), zato to, co dělají ženy a muži ne je nějaká low-end nuda, která je "jenom pro ženské". Ono pak se není co divit, že se produkuje taková kvanta milostných sraček, které člověka až bolí číst, jak jsou blbé, a zároveň se kvalitní literáti jak čert kříže bojí dobrých konců a radši zkazí svůj román, než by riskovali, že se nechají zařadit do milostné škatulky (viz můj oblíbený příklad,
Mandolína kapitána Corelliho). Nebo že se texty jako třeba
Milenec lady Chatterleyové nepočítají do milostné prózy, protože jsou krásné a kvalitní, a tudíž to nemůže být milostná literatura, protože ta je přece
blbá.