Někdo se tu ptal na odbornou pomoc, se kterou řešim ADHD - po opakovanejch snahách si nějak pomoct sama nejrůznějšími způsoby jsem kontaktovala lidi od týhle stránky http://www.nepozornidospeli.cz/ Konkrétně mi to teda stálo za to, dohledat si na ně pracovní mejl, když mě na obecným kontaktu kliniky vyfuckovali :) Po otestování jsem chodila na tři měsíce do podpůrný skupiny se 4 dalšíma přímo tam, přičemž jakmile tenhle program (placenej pojišťovnou) skončil, domluvili jsme se na soukromým pokračování. A přijde mi, že mi to fakt pomáhá. Řešíme režim, jídlo, pohyb, případně účinky medikace, kterou někteří berou, různý fígle, jak se sebou pracovat, jak se nevystresovat nebo naopak neuprokrastinovat k smrti, dáváme si úkoly do příští schůzky a tak... (Mám teď třeba tak pořešený administrativní vopruzy, jako ještě nikdy v životě :) Přijde mi i zajímavý poslouchat, jaký problémy řešej ostatní - leccos máme společnýho. Je super, že tam můžete mluvit otevřeně a nikdo se na vás nedívá jako na retarda, že nezvládáte některý základní dospělácký úkony :) Jinak teď tuším rozeběhli další běh toho programu, nevím popravdě, kdy má být další. A nechci tvrdit, že je to zaručenej úspěch - dva lidi ze skupiny odpadli. Ale rozhodně to imho stojí za vyzkoušení.

POZITRON: u mě záleží na typu činnosti + motivaci. Tam, kde musím reagovat na neustálé změny, se soustředím bez potíží. Tam, kde jde stále o jeden typ činnosti, naprosto selhávám.

Prispeju do mistni diskuse:
Rozhodujici podminky pro rozvoj ADHD (resp. pro to ze rozvoj neprobehne normalnim zpusobem) jsou podle neurologickych vyzkumu predevsim faktory prostredi ve kterem dite vyrusta v prvnich 9 mesicich po porodu, pak batoleci vek a dal uz spis mene. Diky tomu muze mit rodic dve deti se stejnou genetickou predispozici vzdalene od sebe jen par let a u jednoho z nich se ADHD rozvine a u druheho ne.
Rozdily v pristupu k uceni ve skole a rodicovske vedeni uz pote jen podporuje nebo nepodporuje jiz existujici ADHD.
Za dalsi ADHD neni binarni. Neni to ze ho mas nebo nemas. Nekdo ma minimum priznaku nebo priznaky objevujicich se jenom v urcitych situacich, nekdo ma problem zvladnout zakladni skolu a neni schopnej se ucit vubec, pripadne je hyperaktivni/letargickej natolik ze neutahne zakladni socialni kontakt. Psychiatricky to resis ve chvili kdy dti to zasahuje normalniho fungovani pricemz to co je normalni urcujes ty, pripadne rodic.

VYHULENY_UFO: Na druhou stranu znám případ kluka, který se z nějakých nevýrazných důvodů dostal asi ve 13 letech do pedagogické poradny a tam se zděšením zjistili, že má podle jejich testů několik dys - tuším dyslektik a ještě něco. No a když se začal řešit prospěch, s překvapením zjistili že se učí celkem dobře, je už dva roky na víceletém gymnáziu, jenom ta čeština a hlavně diktáty mu nikdy moc nešly, musel se víc snažit i na dvojku nebo trojku.

VYHULENY_UFO: zrovna v případě ADHD je motivace alfa a omega. Pokud nemáš zájem, tak činnost vykonáváš s maximálním odporem a výdejem nezměrného množství energie, která pak chybí jinde...

VYHULENY_UFO: ehm, člověk s ADHD je kretén?¨
Hele mně se rodiče věnovali, učili se se mnou, atd. - a stejně mám ADHD a exekutivní funkce tak mizerné, že si musím rozepisovat jednotlivé kroky, jak uvařit jídlo, jak uklidit, co si druhý den vzít s sebou do práce, atd., protože jinak bych byla naprosto nemožná...

VYHULENY_UFO: by se mela matka diteti radne venovat a trpelive se s nim ucit Na tohle je ideální mít doma více srovnávacích vzorků, ať můžeš porovnávat.:) Mám doma jeden takový "vzorek", který, když mu vyhovuje učitelka a styl výuky je schopný mít z libovolného předmětu jedničku nebo dvojku - a když nesedí, tak regulérně propadá. Doma se můžu stavět na hlavu, úkoly máme napsaný, pomůcky v pořádku, jsem schopná mu nahrnout do hlavy rutijní záležitosti typu násobilka, ale jak se bude chovat ve škole už neovlivním. Ve škole jsou hodiny, kdy nezabere vůbec. Dalšímu "vzorku" se věnuju minimálně, nosí podepsat úkoly a hlásí jedničky. Sem tam tedy potřebuje pomoct a to pomůžu ráda.

VYHULENY_UFO: tak jednoduché a přímočaré to fakt není. Pokud rodiče nevědí, jak s tím dítětem pracovat, tak se jejich péče vůbec nemusí setkat s úspěchem.

VYHULENY_UFO: tehdy se tomu říkalo lehká mozková dysfunkce. Lidé s ADHD samozřejmě vzdělávatelní jsou, jen to stojí víc úsilí, a ještě víc v případě, že není po ruce nikdo, kdo by věděl, jak na to a měl čas se dítěti věnovat.