• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    UNREALONEAD(H)D - porucha pozornosti s hyperaktivitou i bez
    CYBERWOLF
    CYBERWOLF --- ---
    POZITRON: s tím opatrně - celé se to rozbije ve chvíli, kdy i ten nejlepší výkon přestane stačit
    POZITRON
    POZITRON --- ---
    POZITRON: naopak si rikam, jestli by pro syna nebyla lepsi zakladka s rozsirenou vyukou jazyku v pisnici. ja mam potvrzene z blazince, ze cim tezsi ukol, cim vetsi vyzva, tim lepsi podam vykon, takze verim, ze montessori bych tezce proflakala.
    POZITRON
    POZITRON --- ---
    PAKOBYLKA_: s tim montessori systemem je zajimavy, ze ti to funguje. muzes to nejak rozvest? v cem konkretne je to lepsi?
    mame podezreni, ze starsi syn ma adhd, zda se nam to tim vic, cim vic roste mladsi, ktery je uplne jiny ve vsem, normalni. puvodne jsem zvazovala, ze bych je dala do montessori tridy tady u nas na zs meteorologicka, ale prave si rikam, jestli je to vhodne. soude podle sebe si myslim, ze ten pevny rad a stereotyp v beznych tridach maj neco do sebe, mensi prostor pro zvlceni a flakani se.
    PAKOBYLKA_
    PAKOBYLKA_ --- ---
    CYBERWOLF: Rigidni pravidla jsou kekel, proto treba ja nedokazu pracovat ve statni skole, nejsem “tabulkovy dite”. Ale kdyz je nejakej funkcni model + mam prostor se na jeho nastaveni podilet, tak to jde.
    Mne osobne, mymu nastaveni, funguje treba Montesorri system. Protoze respektuje mimo jine individualni tempo a dava prostor kreativite. Navic je vsechno popsany! :)

    Becko mi taky pomaha. A taky nesmim zapominat jist.
    CYBERWOLF
    CYBERWOLF --- ---
    PAKOBYLKA_: s tím zobem to mám podobně. Mimo omega 3 mi celkem pomáhá ještě vitamin B (zřejmě věci, co normálně dost nejím). Akorát ten boost časem tak nějak vybledne, jak se smaže deficit. Nebo možná si jenom na to zvyknu, to se tak jako blbě měří.

    Naopak ta pravidla mi vysloveně nesvědčí a v prostředí kde se na nich moc jede chřadnu a hynu. Na vojně bych chcípnul.
    KOIRA
    KOIRA --- ---
    KOLLUCHA: že se divime, že nám to nejde, co? :D Už jsem si tak zvykla, že jsem perplexed, když někam náhodou dorazím jako první.....
    KOLLUCHA
    KOLLUCHA --- ---
    MAJKA:
    KOIRA: Vnímání času je součástí exekutivní funkce :-)
    KOLLUCHA
    KOLLUCHA --- ---
    KOIRA: Exekutivní funkce je mrcha :-))

    TRISSIE: Jojo můžu potvrdit, tady jedna utopená!
    KOIRA
    KOIRA --- ---
    MAJKA: Jo, to mám taky, všechno je takové fluidní ve smyslu jestli se ty věci staly nebo nestaly a nebo se staly jinak. Co se týče času, teď už je to teda lepší, ale stejně nedokážu dorazit včas prakticky nikam. Buď je to +/- minuta s jazykem na vestě, nebo na ferovku pozdě. Takže jsem se naučila zavčasu hlásit, že nestiham, a nebo si vybírat práci, kde nestoji se stopkama v ruce. Přiznám se, že jsem se rozhodla některý věci, co mi nepřijdou zas tak stěžejní, s plným vědomím nechat plavat.
    MAJKA
    MAJKA --- ---
    PAKOBYLKA_: To s tím časem je fakt zajímavý. Dost vidím, že ho lidí vnímají jinak. Já ho vlastně spis prostě nevnímám. U srazu jsem se naučila prostě si nahodnotit 2x tak dlouhou dobu kdy se musím začít vykopávat a to většinou funguje. U těch důležitých věcí typu pohovory jsem se donutila jezdit o dost driv. Ale časová kontinuita jde dost mimo mě. Co bylo kdy v minulosti..je to v takovým chumlu a vůbec nevnímám minulost na základě časové posloupnosti
    PAKOBYLKA_
    PAKOBYLKA_ --- ---
    JANOCKA: Mne se ted (je mi 38, podle tabulky mnohem min ;), diagnozu mam asi 3 roky) osvedcilo hlidat si spanek, planovat a hlidat si co jim. A doplnky stravy, abych mela hodne omega 3, je to poznat. Neverila jsem, ale pomohlo mi to. Jako decko i jako teenager bych urcite ocenila, kdybych mela jasny pravidla (mama neni a nebyla dusledna a ja a pravidla jaksi moc nejdeme dohromady) a kdyby me nekdo naucil planovat. Rozumne, prakticky.

    Duslednost se mi osvedcuje i u deti ve skole, blby je, ze me casto neco rozptyli a decka toho rychle zneuzijou. A ja sama to mam doted - jakmile je autorita nejista nebo fejkova, hned na me prestane platit.

    A k te duslednosti bych pridala i chvaleni. Dodneska mam problem s tim, kdyz me nekdo pochvali. Neverim tomu a hledam, co za tim je. Ty chyby jsou fakt silene videt a tech negativnich komentaru je a bylo tolik... A co mi pomohlo snad nejvic bylo, kdyz mi doslo, ze i kdyz se snazim sebevic, nemusi se to, o co se snazim, povest. Protoze to jednoduse nedokazu. A ze to neznamena, ze jsem spatna. To je jako s detma. Dvoulety dite taky (pokud neni genius) nenaucis neco, co bezne zvladaj sestileti.

    No a pokud je kreativni, nechat tomu pruchod, podporit to.

    A cas - mam fakt podivny pojeti casu. Nasi me v tomhle hodne vycepovali, takze nechodim pozde, jen kdyz byl syn miminko. A to je teda casto lifesaver.
    CYBERWOLF
    CYBERWOLF --- ---
    KOIRA: já myslím, že si to idealizuješ :)
    TRISSIE
    TRISSIE --- ---
    KOIRA: jako co si budeme povídat, furt je to do velké míry "voják se stará, voják má" (tedy spíše vojákův rodič se stará a voják má). Bez toho v tom dítě zůstane samo a utopí se, a vyběhat a vyargumentovat to všechno nebyla trivka ani pro mě jako vysokoškolačku znalou práva a základů psychologie.

    Ale starající se voják má daleko větší možnosti, to bezesporu.
    KOIRA
    KOIRA --- ---
    TRISSIE: jako, dobrý, asistent pedagoga, zpracovaný materiály, komunikace s rodičema. Pamatuju si, že na zakladce se k papíru z PPP stavěli stylem "je mi jedno, že máš nějakej papír!". To byly ovšem devadesátky. Doba zda se pokročila, těm malejm to přeju...a vlastně trochu závidím.
    TRISSIE
    TRISSIE --- ---
    JANOCKA: to mi zní, že to máte dobře pod kontrolou...
    zvažte pak třeba ještě odklad formou nultého ročníku, což je nácvik na školní prostředí, školní fungování, ale zase bez tlaku na výkon.

    jo a ještě jedna věc, jak mám krom toho potvrzeného ádéháděte ještě jedno suspektní (navíc s kombinovanou diagnózou) a vlastně to mám možnost korigovat hned od začátku a srovnávat - nefixuj se na kalendářní věk dítěte (ve smyslu co by mělo umět/zvládat), ale najdi "baseline", na co v danou dobu reálně má, a stav na tom, a oceňuj pokroky od baseline, i když to v reálu pak je tak, že vlastně chválíš dítě za něco, co v jeho věku všichni ostatní zvládají bez problémů. Jenže pro něj prostě tohle JE úspěch a potřebuje vědět, že to někdo jiný taky vidí.

    Protože mimo rodinu tohle ocení jen málokdo - kdybych dala reálný příklad, ve druhé třídě si syn zapomněl pracovní sešit a před hodinou šel za učitelkou, aby mu potřebnou stránku okopírovala. To je normální, že jo? No, u mého dítěte je normální, že se v situaci, která vybočuje z normálu, rozbrečí, zasekne a trvá mu klidně hodinu, než se zase chytne. Takže ano, tohle normální a jednoduché řešení pro něj byl velký výkon, který jsme probrali, ocenili a "pochválili před nastoupenou jednotkou", čímž se posílila jeho sebedůvěra a ochota něco řešit příště.
    JANOCKA
    JANOCKA --- ---
    TRISSIE: My papíry máme už od prvního roku ve školce. Resp.do ppp nas poslali po měsíci docházky. Ale máme skvělou školku a dobrou ppp. Speciální pedagozku ve školce, která s nim individuálně pracuje a Jonda ji úplně zbožňuje.

    Ja se právě pomalu začínám připravovat na nástup do školy.
    A do skauta jsem ho zrovna před 2 měsícema přihlásila na čekací listinu (berou tu od 7let a prý je to časově tak akorát, aby se uvolnilo misto). Někde jsem to tu od tebe už četla, tak jsem se nechala inspirovat. :)
    TRISSIE
    TRISSIE --- ---
    JANOCKA: jo a překvapivě dobře funguje skaut. Oni jedou dost těžce inkluzi, mají na to speciální školení i centrálně zpracovávané materiály, jak zacházet s jakým druhem dětí se specifickými požadavky (krom ADHD mají materiály třeba pro diabetiky, nebo děti ze sociálně slabšího prostředí - prostě jak udělat skauting přístupný pro opravdu všechny děti bez výjimky).

    V tomhle věku extrémně pomáhá, aby ta "osobní židle" měla co nejvíc nohou - pokud je problém v jednom prostředí (škol(k)a), potřebuje dítě dostat šanci i jinde. A skauting je takový dobrý mix sportovního vyžití (bez tlaku na výkonnost) a klidnější zábavy, plus se tam lépe navazují přátelství než v běžném kroužku, kde je to jednou za týden a šlus.

    "Náš" skautský oddíl je pro děti od pěti let, třeba je u vás něco podobného, není to úplně standard, ale jsou. Ale volila bych spíš počkat na místní oddíl (kvůli místním vazbám) než to nutně tlačit hned od těch pěti.
    TRISSIE
    TRISSIE --- ---
    JANOCKA: vás to teprve čeká, ale jako matce ádéháděte se mi osvědčilo hned od začátku velmi otevřeně komunikovat se školou, a celou dobu to podávat jako "naši společnou výzvu".

    Mít v pořádku papíry - vyběhat lejstro na asistenta pedagoga trvalo bez tří týdnů rok (i když je pravda, že jsme mezičasem měnili spádovou poradnu, takže část věcí se dělala nadvakrát) - kdybych to začala řešit teprve ve chvíli, kdy ve škole začaly problémy, tak by to celé bylo o něčem jiném, takhle to celou dobu bylo o tom, že ano, víme, řešíme, čekáme na to a to, což i z pohledu školy působilo jinak.

    Ve finále i naše malá vesnická spádová škola byla schopná vyštrachat v rozpočtu peníze na asistenta pedagoga navíc (standardně je mají v prvních třídách, ale v naší byli do začátku dva) a nějakou dobu ho platili "ze svého", než jsme ho dostali přiklepnutého. Pravidelně jsem s třídní i s oběma asistentkami řešila, co jim funguje, kde jsou problémy, a jak "jet jednotnou frontu", abychom si ani na jedné straně nesabotovali úsilí.

    Začátky byl drsné a náročné, ovšem už nějakou dobu "sklízíme, co jsme zaseli" v podobě dítěte, které se zklidňuje, patří k nejlepším studentům a už se lépe zapojuje do kolektivu.
    KOIRA
    KOIRA --- ---
    MAJKA: Přesně!! jako ta tabulka je geniální, v podstatě nemůžeme zestárnout :D Dorian Gray nám může tiše závidět :D
    MAJKA
    MAJKA --- ---
    KOIRA: Heej takže mentálně jsem někde těsně za dvacítkou, já to věděla! :D
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam