K4N3C: Ještě je tu jedna možnost. U dětí s mírnější formou se aplikuje terapie. Vytváří se návyky které pomáhají překonávat potíže. Druhá věc je, že když jsi ryba tak nemá smysl závodit ve šplhu na strom. Já jsem třeba měl obrovské problémy ve škole. Byl jsem hodně zoneout, autority jsem vnímal jen ty přirozené, a fakt jsem se špatně učil. Na druhou stranu cokoliv mě bavilo, tomu jsem byl schopný dát 200% a v programování jsem velmi rychle předběhl všechno ostatní děti na škole.
Zjistil jsem, že abych se učil, musím mít o téma opravdový zájem. Nesmím přeskakovat mezi tématy a musím tomu dát čas. Nejsem moc memorovací typ, takže se učím tak, že se snažím věci pochopit. Stejně tak mi při učení pomáhají různé metody jako pouštění správné muziky podle nálady, časté střídání prostředí kde se učím nebo pracuju a různé memotechnické pomůcky jako vizualizace nebo praxe.
OK, tradiční školství je mi odepřeno. Dostal jsem se sice až na vysokou ale prostě to nešlo. Byla tam řada věcí které mě nezajímaly a prudily. Učím se sám a myslím si, že toho už ve čtyřiceti vím docela dost. Jsou samozřejmě momenty kdy třeba vyzkratuju a udělám impulsivně nějakou blbost nebo kdy mi můj stav zkomplikuje situaci, ale pracuju na tom skrze seberozvoj. Medituju, trénuju paměť i kognitivní funkce atd...
Jinak řečeno, jestli tvůj stav způsobuje problémy, tak bych o medikaci asi neváhal, ale jestli s tím funguješ a nestrádáš, tak bych šel cestou terapie nebo respektive seberozvoje. Je to pomalá cesta která asi nikdy nezkončí ale není kam spěchat?