LWEEK: To já školu docela zvládal - memorování mi teda nikdy nešlo, takže dějepis apod. Bylo utrpení, ale zas jsem se sám v 5. třídě přihlásil do matematicko-informatický třídy, udělal přijímačky a doma oznámil, že od 6. budu chodit jinam :-D Inženýra i MBA jsem dodělal v pohodě, na obou školách ještě nedávno přednášel a obecně miluju studování i vyučování.
Větší problémy jsou teď v práci - sice mi to asi jde (manažerský pozice, vlastní úspěšná firma v hodně specifickým oboru, atd.), ale docela trpím u sebemenšího stresu, hodně tou roztržitostí a impulzivitou - někomu něco slíbím do telefony, zavěsím a už to neudělám a naprosto to zapomenu. Nedopsaný maily, občas skákání do řeči (mám pocit, že dopředu vím, co ostatní chtějí říct, nudím se a chci to doříct za ně), obecně zapomínání skoro všeho co si nenapíšu, frustrační intolerance, unáhlený závěry, rozhodovací paralýza, nesnáším změny a neplánovaný situace atd.
A další oblast je rodinný život - mám úžasnou ženu, která to se mnou otevřeně řeší, je supertrpělivá a zvládá to se mnou výborně. Ale někdy je toho taky moc a mě zpětně hodně mrzí impulzivní chování, nezvládání stresu, opět frustrační intolerance atd.
Meditování, cvičení, pevný rozvrh, otužování atd. určitě pomáhá, ale jen velmi omezeně.
Od medikace bych si sliboval přesně to, co psala Koira - uklidnění toho neustálýho vnitřního neklidu a stresu, mít trochu času na rozhodování a lepší organizovanost.

Můj zásadní dotaz - co se děje po vysazení medikace? Má někdo zkušenosti?

LWEEK: mmch, když jsme u té terapie, pomáhá to samozřejmě i u medikace :) a přesně jak píšou ostatní, záleží, jak moc ti to vadí. Já mám bez medikace dost " problém s realitou" kdy si nepamatuju co jsem udělala co ne, snažím se vzpomenout jak to bylo, teď si nejsem jistá, jestli si to jenom nepredstavuju, jakože jsem napsala email ale pak mě uchvátilo něco vedle a už jsem ho neodeslana a tak. A přiznám se, že v tomhle byly prášky celkem vysvobození pro mý mentální zdraví. A nakonec i s nima mám konečně ten tvůj přístup - holt není na skladě, tak to po mě nechtějte. Je samozřejmě zajimavy, jak to zvenku to někteří lidi vnímají - jako "klackovitost" nepřizpůsobivost, povýšenost, lenost, pohodlnost, a tak. Kdyby věděli.....

LWEEK: Podle mě je to o tom, jak až moc tě to trápí. Pokud tě to netrápí, tak neřeš. Mně třeba když jsem si to uvědomila ten sebshazovaci interní monolog dost trápil. Prášky jsem si bohužel nestihla moc vyzkoušet kvůli těhotenství brzy po diagnoze, ale jinak já osobně to mám tak, že vyzkoušet a zhodnotit mi to stojí za to

K4N3C: Ještě je tu jedna možnost. U dětí s mírnější formou se aplikuje terapie. Vytváří se návyky které pomáhají překonávat potíže. Druhá věc je, že když jsi ryba tak nemá smysl závodit ve šplhu na strom. Já jsem třeba měl obrovské problémy ve škole. Byl jsem hodně zoneout, autority jsem vnímal jen ty přirozené, a fakt jsem se špatně učil. Na druhou stranu cokoliv mě bavilo, tomu jsem byl schopný dát 200% a v programování jsem velmi rychle předběhl všechno ostatní děti na škole.

Zjistil jsem, že abych se učil, musím mít o téma opravdový zájem. Nesmím přeskakovat mezi tématy a musím tomu dát čas. Nejsem moc memorovací typ, takže se učím tak, že se snažím věci pochopit. Stejně tak mi při učení pomáhají různé metody jako pouštění správné muziky podle nálady, časté střídání prostředí kde se učím nebo pracuju a různé memotechnické pomůcky jako vizualizace nebo praxe.

OK, tradiční školství je mi odepřeno. Dostal jsem se sice až na vysokou ale prostě to nešlo. Byla tam řada věcí které mě nezajímaly a prudily. Učím se sám a myslím si, že toho už ve čtyřiceti vím docela dost. Jsou samozřejmě momenty kdy třeba vyzkratuju a udělám impulsivně nějakou blbost nebo kdy mi můj stav zkomplikuje situaci, ale pracuju na tom skrze seberozvoj. Medituju, trénuju paměť i kognitivní funkce atd...

Jinak řečeno, jestli tvůj stav způsobuje problémy, tak bych o medikaci asi neváhal, ale jestli s tím funguješ a nestrádáš, tak bych šel cestou terapie nebo respektive seberozvoje. Je to pomalá cesta která asi nikdy nezkončí ale není kam spěchat?

KOIRA: Tohle jsem potřeboval slyšet, díky! Já už se velmi často dokážu ovládat i bez medikace, ale jak říkáš - stress is the trigger :D Ale ta impulzivita, to je někdy peklo, a pokud to dokáže přidat čas na rozmyšlenou, tak je to velkej benefit.

K4N3C: No, to jsem se bála taky, že budu jak po lobotomii, ale aspoň ze své zkušenosti to byly považuju za plané obavy - zredukovalo to impulzivitu, dalo mi to takovou "pikovteřinu" na rozmyšlení navíc před tím než začnu jednat. To se docela hodí. zklidnilo to emoční rozkolísanost (ne 100%, ofc), uklidnilo takovej ten vnitřní stres, tu roztěkanost. A naopak mi to umožnilo využít líp ty schopnosti který mám. O kreativitu, humor ani lehkou excentričnost jsem nepřišla. Efekt jsem cítila už po první dávce. Zároveň, když míra stresu překročí určitou mez, tak jsou na mě všechny Strattery a Ritaliny krátký a pak si lidi dost užívaj, speciálně ti, co mě poznali až v posledních dvou letech :D Jinak, co cítím za změnu, tím, že mám čas přemýšlet si víc uvědomuju věci a zjišťuju, že se mi třeba vlastně líbí a vyhovuje mi něco jinýho než jsem si doteď myslela. Protože mám čas uvědomovat si svoje emoce.

K4N3C: To má z nějakého důvodu většina lidí. Moje nevlastní máma například nebere ani léky na vysoký tlak. Ale medaili za statečnost za to nikdo nedostane.
Beru Stratteru. Je to super. Ve čtyřiceti jsem schopná se učit. Jako sednout si k látce, několikrát si ji přečíst, zopakovat a znát ji. To jsem nezažila ani jako dítě.

KOIRA: Jojo já mám pocit, jak jsem na ně strašně vyzrála lol :-)))

CYBERWOLF: naprosto souhlasim, i ja uz mam chaticku s vyhlidkou na udoli s rekou a s par metry ke trem hospodam.

UNREALONE: řada důchodců to tak praktikuje, takže to asi má něco do sebe. A není to čistě říše snů :)

K4N3C: ma stratteru. :) taky jsem ji mela.
pribalovy letak treba zde
https://www.psychoweb.cz/leky-a-letaky/strattera-pribalovy-letak-ucinky-nezadouci-ucinky-davkovani/

KOLLUCHA: prochazky na cerstvem vzduchu praktikuju kazdy den 1x az 3x, to moc efekt nema. zvlast kdyz u toho mam deti a musim hlidat, aby nevbehly pod auto, nebo si nevypichly oko klackem. :)

LWEEK: nj, jenže to neznamená, že by to ten člověk bez toho výcviku nedal. Dost možná jo.

Tím teda nechci říct, že to máš zahodit, jenom že bych neměl příliš vysoká očekávání. Teda, já mám averzi k sovětským vědcům a věcem co mají v názvu "super" nebo 2000, takže bych od toho nečekal vůbec nic dobrého, ale to už je můj problém :)

LWEEK: nechci říkat jestli to pohádky jsou nebo ne, ale to zdůvodnění, proč to určitě úplné pohádky nejsou, vlastně vůbec nic neznamená.