ZUZKAOU: však Luscher je stejná kategorie jako MBTI. Tváří se jako věda, ale je to horoskop. Pokud je mi známo (a můžu se mýlit) ani jeden se nepoužívá k diagnostice a využití nacházejí spíš v HR šamanismu a internetových samotestech.

K Luscherovu testu jsem vymyslel takový meta test - jak personalista zareaguje, když mu řeknu že mám poruchu barvocitu a barvy sice rozeznávám, ale tak nějak jinak? Když řekne, že to nevadí, že s tím test počítá, tak je jasnej :)

LWEEK: clovece, mam toho dost podobnyho, ale tu schopnost udrzet (hyper?)focus na necem a projet to do hloubky, ti docela zavidim. Vetsinu veci jsem dal na uroven "proof of concept" a pak jsem se zadrh' bud na rutine nebo slozitym nezabavnym problemu. Takze hry, vcetne 3D, jsem psal na zakladce taky ale nic jsem nedokoncil - vzdycky jsem zacal dalsi novej projekt. Mnozstvi nehotovych programatorskych projektu do dnesniho dne s nejvetsi pravdepodobnosti prekracuje 100. Mam naprosto suprovej rozhled po technologiich, muzu do zivotopisu napsat hromadu progrm. keywordu a nebudu si vymyslet. Ale uplne do hloubky a detailu neznam nic a schopnost dokoncovat projekty je spatna - a tak delam delnika na stavbe. A krom programovani umim zvucit, hrat na nekolik nastroju, fotit, elektroniku (u kazdeho oboru radove jednotky az desitky rozpracovanych projektu, ktery nikdy nedodelam)... Ale nic poradne. Devatero remesel a desate taky bida.

UNREALONE: Mám to úplně přesně stejně. Jakmile mě něco baví a zajímá, tak jsem schopný tím doslova žít. Ale jakmile mě něco nebaví nebo dokonce vadí, tak jen stěží sbírám sílu. Aktuálně mám tenhle problém s novou zakázkou. Dělám pro firmu, která je přebirokratizovaná, přitom mají brutální technologický dluh a hromadu programátorů kteří pro firmu pracují léta a přitom neznají kolikrát ani pořádně jazyk ve kterém programují. Nějak u mě narůstá kopr a mám pocit, že dřív nebo později to prostě už nepujde. Nedokopám se k tomu cokoliv udělat. Už teď je moje efektivita brutálně nízká.

V té knize, co jsem nalinkoval, mám pocit jako by popisovali můj život včetně mně samotného. Od mala jsem cítil, že vnímám svět jinak než lidi kolem mne. A nejsou to jen věci kolem ADHD. Ale třeba i to, že nejsem moc týmový hráč. Že nemám rád autoritářství a nechápu hirearchie.

Zaujalo mne i rozdělení na pampeliškové a orchideové děti. Většina lidí jsou pampelišky. V zásadě vyrostou (mohou se rozvíjet) kdekoliv a jakkoliv. Orchideové děti jsou po vzoru těchto kytek hodně náchylní na prostředí a systém ve kterém se učí. Když mají co potřebují, tak z nich bývají velmi talentovaní špičkoví odbornící. Když tu možnost nemají, tak nerozkvetou a zůstávájí na ocase společnosti jako lůzři. To je podle mne případ nemalého množství ADHD dětí. Pokud najdeme jejich talent a budeme ho podporovat, tak mohou už brzy dosahovat překvapivě skvělých výsledků. V opačném případě se je můžeme snažit namačkat do systému se kterým nejsou kompatibilní, cpát je prášky a stěžovat si jak je to těžké.

Pokud vemu jako příklad sebe, tak základku jsem prolézal dost natěsno. Jednou jsem slyšel učitelku jak o mně mluví s jinou kolegyní a říkala, že skončím nejspíš jako popelář nebo prodejce hajzl papíru na záchodcích. Celý problém tkvěl v tom, že jsem se školou vedl vnitřní válku. Nebavila mě. Vadil mi "hloupý" kolektiv a arogantní učitelé. Tak jsem to jako dítě vnímal. V kontrastu k tomu jsem doma programoval hry u kterých jsem si psal i vlastní HW drivery. Rozumněl jsem počítačům opravdu do hloubky. Až teprve v pubertě mi došlo, že úplně bez oficiálního vzdělání by to v naší společnosti nešlo a velmi rychle jsem dohnal ostatní a vyrobil si maturitu. Dokonce jsem se dostal i na VS. Ta mě ale nebavila a po roce a půl jsem to vzdal. Vzdělávám se sám dál v čemkoliv co mě zrovna zajímá. Kdyby rodiče o tomhle problému věděli víc a měli možnost pro mne vybrat správný vzdělávací program, kdo ví kde bych teď mohl být. Na druhou stranu jsem hrdý, že se mi i tak povedlo se úplně neutopit a existuju celkem obstojně. :) ADHD děti podle mne do standardních škol nepatří.

CYBERWOLF: tak MBTI nikdy nebyl test, co by prošel reálnou valiací. Nadruhou stranu, jako pomucka k pochopení že lidi jsou ruzny a s ruznejma potřebama dobrý.

Jinak vono teda i oficiální psychologicke testy obahují klenoty jako je třeba Luscheruv barevný test, což je vlastně přesně jako horoskop, včetně vágních charakteristik na výstupech.

LWEEK: psychologové co dělají estrády pro firmy to používají často. Ale po letech dohadování, jestli to má nějakou vypovídací hodnotu se došlo k tomu, že spíš nemá. Je to teda spíš jako ten horoskop.

MBTI se sice tváří jako věda, ale je to spíš pseudověda.

LWEEK: Aha hm mě v MBTI vycházelo nejdřív furt ENFP, pak jsem zjistila, že mám alexithymii a od té doby mi už vyšlo 3x něco jiného. Takže mi přijde, že MBTI je přesné asi tak jako horoskopy...

S tím ctenim- čtyřicet stránek nudného textu jsem schopná číst celej víkend, přičemž mezitím vyperu, vyvenčit, upeču, sním či jsem upekla, tristadvacetkrat jdu do lednice a pít a mezitím u každé druhé věty mám asociací s něčím jiným což je vnitřní monolog tak na čtvrt hodiny. A pak tu jsou případy kdy přečtu za dvě noci pětset stran.

Ale obecně je nepozornost u čtení problem co ho zvládne vyřešit bohužel jen Ritalin. Chápu že to je taková hraběcí ráda. Pak si i uvědomuju co čtu. Jinak do knížek si podtrhavam a píšu poznámky, je to s tím trochu lepší.

Audioknihy jsou použitelné jen když jsem moc unavená na čtení a nechci ještě spát. Fakt se musím dost soustředit abych to neměla najednou jen jako kulisu (poslouchám v angličtině a literatura faktu) a podcasty vůbec. 80 procent času je to jen hihnani a nevtipny fóry a to prostě nedávám, tak trpělivá prostě nejsem. Přeskočit na tři, čtyři místa, když není žádný info, jdu pryč. Prostě mi to musí dát informace, čtenou beletrii tak leda v 50% zrychlení řeči :D.

K těm audioknihám - já si třeba mluvené slovo poslouchám když dělám něco, na co se nepotřebuju moc soustředit. Ale chce to teda poslouchat spíš něco příjemnýho, ne zprávy nebo tak.