UNREALONE: Mám to úplně přesně stejně. Jakmile mě něco baví a zajímá, tak jsem schopný tím doslova žít. Ale jakmile mě něco nebaví nebo dokonce vadí, tak jen stěží sbírám sílu. Aktuálně mám tenhle problém s novou zakázkou. Dělám pro firmu, která je přebirokratizovaná, přitom mají brutální technologický dluh a hromadu programátorů kteří pro firmu pracují léta a přitom neznají kolikrát ani pořádně jazyk ve kterém programují. Nějak u mě narůstá kopr a mám pocit, že dřív nebo později to prostě už nepujde. Nedokopám se k tomu cokoliv udělat. Už teď je moje efektivita brutálně nízká.
V té knize, co jsem nalinkoval, mám pocit jako by popisovali můj život včetně mně samotného. Od mala jsem cítil, že vnímám svět jinak než lidi kolem mne. A nejsou to jen věci kolem ADHD. Ale třeba i to, že nejsem moc týmový hráč. Že nemám rád autoritářství a nechápu hirearchie.
Zaujalo mne i rozdělení na pampeliškové a orchideové děti. Většina lidí jsou pampelišky. V zásadě vyrostou (mohou se rozvíjet) kdekoliv a jakkoliv. Orchideové děti jsou po vzoru těchto kytek hodně náchylní na prostředí a systém ve kterém se učí. Když mají co potřebují, tak z nich bývají velmi talentovaní špičkoví odbornící. Když tu možnost nemají, tak nerozkvetou a zůstávájí na ocase společnosti jako lůzři. To je podle mne případ nemalého množství ADHD dětí. Pokud najdeme jejich talent a budeme ho podporovat, tak mohou už brzy dosahovat překvapivě skvělých výsledků. V opačném případě se je můžeme snažit namačkat do systému se kterým nejsou kompatibilní, cpát je prášky a stěžovat si jak je to těžké.
Pokud vemu jako příklad sebe, tak základku jsem prolézal dost natěsno. Jednou jsem slyšel učitelku jak o mně mluví s jinou kolegyní a říkala, že skončím nejspíš jako popelář nebo prodejce hajzl papíru na záchodcích. Celý problém tkvěl v tom, že jsem se školou vedl vnitřní válku. Nebavila mě. Vadil mi "hloupý" kolektiv a arogantní učitelé. Tak jsem to jako dítě vnímal. V kontrastu k tomu jsem doma programoval hry u kterých jsem si psal i vlastní HW drivery. Rozumněl jsem počítačům opravdu do hloubky. Až teprve v pubertě mi došlo, že úplně bez oficiálního vzdělání by to v naší společnosti nešlo a velmi rychle jsem dohnal ostatní a vyrobil si maturitu. Dokonce jsem se dostal i na VS. Ta mě ale nebavila a po roce a půl jsem to vzdal. Vzdělávám se sám dál v čemkoliv co mě zrovna zajímá. Kdyby rodiče o tomhle problému věděli víc a měli možnost pro mne vybrat správný vzdělávací program, kdo ví kde bych teď mohl být. Na druhou stranu jsem hrdý, že se mi i tak povedlo se úplně neutopit a existuju celkem obstojně. :) ADHD děti podle mne do standardních škol nepatří.