VON_GILOTINE: no u mne to mám třeba spočítaný na minutu přesně i s tím, že vyrážím později a nazenu to včas, jenže nikdy, kurwa nikdy! nepočítám s proměnnou jako červená vlna, objížďky, kolony, výpadek proudu, utržený madlo, prostě cokoli....
PALEONTOLOG: ano, mám to stejně, je jedno v kolik vstanu, probouzím se po desáté. V práci jsem si to taky domluvil, že jsem chodil na devátou místo půl osmé, ano, seděl jsem tam do šesti, ale efekt na produktivitu to mělo a šéf zjistil, že ho nehoupu a neměl s tím problém.
VYHULENY_UFO: ano, uvědomění je základ u všeho. Kupodivu uvědomění si medikaci ACDC mi pomohlo vyřešit křivdy dětství, kdy jsem byl bit za věci, za které jsem nemohl (třeba že jsem upřednostnil jednu věc před druhou a ta mne zcela pohltila, čímž jsem ztratil pojem o čase. Aneb jak se chlubí moje mamka "já tu disporuchu z něj vymlátila ještě na zakladce" a teď vim, že jsem za to nemohl a v dobách mého dětství se tohle řešilo jinak. Ono to bylo ještě tak trochu v plenkách a ani, nebyli jsme tak přecitlivělí, ale zas ta programova emoční plochost taky není nejlepší varianta. Zkrátka šedou ještě neumíme, jen černou a bílou...
SUK: knížka, časopis, přejedeš i několik zastávek, při psaní mailů v mobilu nemluvě.... XD
QUANTI: já třeba celý život používám výraz šuplera a jak mi jebali na dílně, že sakra už to pochop, že nemaj, ale můžou mi půjčit posuvné měřidlo....
DOCKINEZ: taktéž
VYHULENY_UFO: protože Opencard Beta (jinak ano, do Prahy tenhle výraz dotáhla náplava - viz publikace fakta a legendy pražské hromadné dopravy

VON_GILOTINE: A ted si predstav ze ja mam uplne to samy, ale "na druhou stranu". Naucila jsem se akceptovat, ze ve velkomestsky doprave 5 min je chyba mereni a abych pravdu rekla tak mam taky trochu sklony mit pristup "komu nikdy neuletelo letadlo, ten travi na letistich zbytecne moc casu", ale kdyz je nekdo zpozdenej o vic nez tech 5 min, tak nastupuje silena nuda, silenej pocit ze jsem mohla misto cekani na tohohle kokota delat miliardu jinejch uzitecnejsich veci a silena netrpelivost kdy uz se ten kokot ukaze (podotykam ze ho vidim malem jak Putina, Mladice a Hitlera v jednom, i kdyby to byl normalne muj nejlepsi kamarad a udelala bych pro nej prvni posledni).

Inu, kazdej to mame jinak a musime s tim nejak zit.

VON_GILOTINE: abych nějak zareagoval na to, co píšeš, tak já to měl podobně. akorát mě zaměstnání přinutilo dělat si fóra, protože rande vous někde u hranic s výjezdem z prahy vyžadovalo fóra. mozek pochopil, že je lepší vyrazit dřív, než pak trpět ostudu a výčitky. ano, nemohl jsem za kolonu před plzní, ale jsem to já, kdo s tím mohl počítat a vysral se na to :)
tohle darebáctví ze mě vymlátila praxe. ono když na tebe čeká 10 chlapů a 4 stroje, tak přijet jako seladon o hodinku později fakt není dobrej pocit. i kdyby se zanedbali pocity dělníků, tak zůstane pocit, že jsem měl něco dozorovat a nebyl jsem u toho. ten pocit v žaludku, při psaní zápisu do stavebního denníku je takovej.. jako když musíš přejít led a nevíš jak je tlustej. nemluvě o ražbách, člověk co nepřijde včas na čelbu tam prostě nemá co dělat. u mě v oboru platí, že jakýkoliv další pracovní finesy (s velmi dobrým pocitem seberealizace) začínají dochvilností.

VYHULENY_UFO: Vis, on ten problem s ADHD neni ten, ze by sis nedokazal "zorganizovat cas". On je problem v tom, ze ty nedokazes tu organizaci dodrzet. Protoze, jak jiz rekl VON_GILOTINE, ty vis, ze potrebujes odejit v 13:05 a vsecko stihnes hrozne krasne. Jenze je 12:55 a predstava, ze budes deset minut jenom cekat je nepredstavitelna. To se radsi bodat kruzitkem do voka jaky to jsou muka.

Takze si najdes cinnost odhadem na 5 minut (neco, co mesic odkladas), ktera zahadnym zpusobem trva minut 15 (protoze mezitim udelas jeste hromadu dalsich zbytecnych veci a neefektivne) a najednou nestihas.

K tomu vsemu, ja treba osobne mam prakticky nulovou motivaci chodit vcas - krom dobryho pocitu ze jsem vcas akorat prohlubuju svoje zavislosti na socialnich sitich, protoze co mam kurva jinyho delat, kdyz prijdu vcas a pak 35 minut cekam na ostatni? Zrovna dneska jsem mel sraz v 7:45. Prijel jsem v 7:50. V 8:08 telefon, kde jsem (sedel jsem zrovna na hajzlu).

Vzdycky. Furt.

muj mozek to dela tak ze odmita vyrazit dokud to nebude akorat.
takze ma propocitanou zhruba idealni cas a trasu kdyz vsechno pojede na cas a vsude pujde akorat popobehnout (treba prestupy v metru)
jakmile mi cokoliv z toho jede o chvili jinak tak razem nabiram zpozdeni.

muj mozek nedokaze vyjit s predstihem. kdyz to udela okamzite se priserne nudi a vsechno hrozne trva nez prijede a stejne tam jsem pak moc brzo a nudim se dokud nedorazi druha strana a mozek je pak otraveny stejne, proc jako sme dopice dyt jsme mohli ten cas vyuzit efektivneji.

nenavidim svuj mozek

stejne lepsi nez se vymlouvat na nejaky adhd je proste sam ze sebou pracovat. vim-li, ze chodim prilis pozde nebo prilis brzo, organizuji si cas s rezervami, tak abych to stihal. radeji byt nekde drive, nez pozdeji a byt za neuctivyho.
prijit nekam vcas je zaklad schopnosti chodit do prace a obecne pracovat. nikdo neni zvedavej na cloveka, ktery misto aby prisel v domluvenych 10h, dorazi ve 14h.

LUKK: Tohle je strašně těžký vysvětlit někomu, kdo se tě ptá, a proč prostě nepřijdeš včas? A já mu na to nedokážu říct nic jinýho, než že prostě nevim, jednou si něco zapomenu, pak se z úklidu co je naplánovanej na pět minut stane deset a už se to veze, přitom prostě, co je pět minut? Nejtěžší je vysvětlit člověku, pro kterýho je to trigger, že tohle neděláš jako neúctu k němu.

LUKK: jop, celý život, a když jsem někde náhodou včas, tak se to posere jinak (třeba výluka na trati, stávka leteckých společností atp.)

VON_GILOTINE: Tohle mám různý. Někdy mi ticho nevadí, ale když se potřebuju focusovat a nejde to, funguju už léta na takových těch playlistech "music for work&study" resp. "alpha waves".

VON_GILOTINE: S tím tichem to znám velmi dobře. Já v tichu nedokážu/nechci pracovat. Teda samo dokážu, ale trpím u toho jako zvíře.

Tak mám po letech vyselektovaný seriály, který mám potichu puštěný a který mi dělaj z pracovny takovej open space. Normalizační open space, protože podkres zpravidla tvoří skvosty typu Okres na severu, Inženýrská odysea, Zákony pohybu atd.

Funguje to.

QUANTI: ja mel leta jako jedinou berli ze teda trpim tezkejma depresema a asi to mam z nich tu neschpnost focusu a soustredeny prace a dodelavani veci a roztristenost...
hlavne ten nekonecnej pocit viny kterej je zakladnim stavebnim kamenem me existence

nez jsem prisel na to, ze pocit viny mam z toho ze nedokazu vinou adhd focusovat cinnosti ktere me cini stastnejsim ci uzitecnym a namisto toho stejne jako nejsem schopen najit cas a vhodnou chvili na to uklidit si pokoj tak stejne tak nedokazu prinutit se najit vhodnou chvili na to delat i neco pro sebe nebo jinou dusesubstance-tvurnou cinnost.

papirku muzu mit milion ale mozek si stejne nahodne voli rychlost ci soustredeni bez ohledu na objektivni nutnost.

v tichu si nedokazu skoro ani cist, potrebuju nejaky kompenzacni zvuk ktery mi odtahne tu nutkavou pozornost a pak zbytkem mozku se mohu v klidu soustredit na cteni.

hodne stimming zvuku ritualu, telesnych pohybu, ruzne zvukove a raznostni intenzity.

QUANTI: jee, ahoj. :)
osvedcilo se mi davat si budiky, klidne nekolik, je to lepsi nez papirky. napr. kdyz jde o to neco nekam poslat, nastavim si na mobilu treba 2 budiky 20 minut po sobe s pripominkou. neni to zdaleka zaruka, ze nezapomenu i tak, ale sance na uspech se dost zvysuje. :) treba zapis ze ctvrtecni schuze je otazka 10 minut u notebooku a myslis, ze ho mam hotovy? je pondeli. ne, nemam a papir s poznamkama netusim, kde je.
nakupni seznam jedine do mobilu, kalendar taky.

Ahoj a díky VON_GILOTINE za nasměrování - vlastně mě nakopnul jeden článek o ADHD u dospělých, kde jsem se dost bolestně poznala ve spoustě věcí. Jsem strašně neorganizovaná. Takový ty denní běžný úkoly jsou mi kolikrát nad hlavu, někdy si píšu jednu věc (zařídit, koupit) třeba desetkrát, než na to doopravdy dojde, a stejně toho hromadu prokaučuju. Mraky papírků, desetkrát ročně pokus o používání diáře / kalendáře / nějakýho chytrýho todolistu v appce, kterej vydržím používat tři dny a jde to všechno do háje. Důležitý data si musím psát několikrát na několik míst, abych na ně nezapomněla. Na VŠ jsem jednou provařila zápis předmětů a musela vyškrabovat, co na mě zbylo. Běžně se mi stává, že když začnu pracovat, zapomenu si spustit časovač, nebo ho zapomenu vypnout, když skončím, nebo když ho zapnu, tak se mi najednou strašně chce dělat něco úplně jinýho než pracovat. Prostě ééé, makaréna...

VON_GILOTINE: no... to je hodně insightful. Nemám žádnou diagnózu, žádnej odborník mě neviděl (jen jeden terapeut před pár lety a s tím jsem si nesedla) a když mi začaly úzkostný pocity, brala jsem to teda tak, že mám úzkosti. Ale z tohohle obrázku na mě vlastně sedí mnohem víc věcí ADHD.