SUK: ne.

Nic takového fakt není potřeba.

ano umi to psychiatr.

ramcove jde po trech vecech, doklady o neklidu behem skolnich let, ze te poslali k psycholozce atp..
pripadne dokumentace ze neco takoveho zachytila detska doktorka
a finalne svedectvi rodicu o letech detskych a teenage.

problem je ze estli ses jako ja, tak skolni zaznamy tyhle veci neobsahujou, detska psycholozka nebo skolni je po xx letech skartuje, u detskych se to nehledalo pac si byl "živé" dítě .. atd

ale jako furt lepsi nez cekat pet let v poradniku vis jak

PULNOC: změň psychiatriču, primárně diagnsotikuje psychiatr. Odpoveď "to já nedianostikuju" znamená - velký špatný, vůbec nevím co dělám.

Tak jako tak příčetnější psychatr bude schopný najít vhodnou kombinaci léků.

Psycholog ti pochopitelně může udělat diagnstiku - v dospělosti se to řeší primárně anamnestickým pohovorem. Take nejspíš když přineseš papír od psychologa, možná ti něco napíše. No akosi. Zároveň tak jako tak potřebuješ dobrou diferenciální diagnostiku a v tom jsou lepší psychiatři, než psychologové.

Tak jako tak, pokud jsi dlouhodobě v péči psychiatra, tak chceš i psychoterapii.

PULNOC: Je to přesně tak. Jsou na to testy, psychous tě otestuje a dá ti papír, s tím jdeš k psychiatrovi

Pro odlehčení. :)

Jinak profesne se zameruju na ty, co propadaj sitem. Jednickari, dvoji vyjimecnost, add, ruzne dys, co nejsou uplne patrne nebo jsou ty deti dobre kompenzovane. Je to teda boj, ale ja se nevzdam!

ZUZKAOU: Už jsem narazil na pár úspěšných lidí, kteří o své neurodiverzitě mluví jako o daru a výhodě. Naposledy teď nedávno se Casey Neistat na YouTube doznal ke svému ADHD (nevím jestli to má diagnostiované). Elon Musk zase k aspergru.

Taky se mi líbí označení orchideové versus pampeliškové děti. Vystihuje to podstatu problému. Orchidej je krásnější a zajímavější kytka (ovšem ne nutně užitečnější), ovšem ohromně náchylná na podmínky prostředí kde má růst. Oproti tomu je Pampeliška nezmar, který vyroste kdekoliv. Je škoda, že každý kraj nemá alespoň jednu školu svou výukou uzpůsobenou pro neurodivergentní lidi. Myslím si, že by z toho společnost čerpala. A jestli je neurodivergentní řekněme pětina populace a trend stoupá, tak si myslím, že je na místě začít hledat řešení.

ZUZKAOU: a patologie plynoucí z neompenzovaných poruch kde tedy rodiče to moc nedali a škola klasicky drtila, jaksi vedou k reálným problémům bio-psycho-sociálním a je potřeba je řešit na všech třech úrovních.

Vhledy/porozuměí jsou zde užitečné, zejména pro nalezení odvahy na první kroky, ale fakt nestačí.

Poruchy pozornosti, jak jak jsou v současnosti definovatná v DSM-V samy o sobě nejsou nemoc a nedají se vyléčit. Je to neurodiverzita, která je součást evoluce lidsého druhu. Stejně jako třeba PAS.

Jen jaksi fugujeme ve společnosti, která pro lidi s takovýmhle nastavením je natolik problematická, že bez hledání kompenzačních mechanismů se patologizují.

Ostatně pravidla pro nějaké fungování výuky či výchovy, která je fajn pro neuronetypické lidi ve skutečnosti je fajn i pro všechny ostatní. Jen je to náročnější pro vychovatele a prostě to nejde dělat a nezměnit přístup.

A to že zrovna přibývá nějakých diagnstikovaných kódů souvisí s osvětou jak běžné, tak odborné populace. Vyvozovat pouze z taového údaje z toho něco dalšího znamená špatně pracovat s daty.