UNREALONE: defaultni stav me existence, ostatne leta jsem se lecil prave na tezkou klinickou depresi.

UNREALONE: cim j3dnodussi task tim spis ho nikdy neudelam pac to preci muzu udelat kdykoli a proto se musim spise setrit a predpripravovat na ty tezsi, ktere zase od urciteho stupne náročnosti nezacnu Nikdy az je vzdam nebo necham vyhnit

CNV: nejhorší věc ever
Ještě to mám často spojené s tím, že na mě sedne kombinace "mám hlavu v pejru" (zahlcená, depka, úzkost nebo whatever) a zároveň pocit, že v životě tolik věcí prošvihnu právě díky takovým stavům.

VON_GILOTINE: Nebo mít někoho, kdo přijde na návštěvu a přitom bude kontrolovat, že uklízíš ;)

Souhlas ze navstevy jsou na tohle fakt dobry. Navsteva je prakticky jedinej zpusob jak me donutit umejt zachod a sporak.

Ja mam pred sebou takovej vetsi ukol soukromy povahy (tj. ne do prace - to bych to dala). Zacala jsem v lednu. Pokracovala jsem do pulky unora. Pak jsem si rekla, good effort a dam si par tejdnu pauzu. Ted je cervenec a ja jsem se pristihla, ze restart aktivity odkladam a odkladam a kurva odkladam, protoze i) se mi nechce, ii) hodne mi na tom zalezi a nechci to posrat, iii) vysledek je z podstaty veci nejistej a bude vyzadovat znacny usili, aby se dostavil, pokud se vubec dostavi, iv) mam zdravotni problemy, v) etc.

A ted babo rad...

potvrzuji ze uklidy pred navstevou jsou top. zaroven i nenapadne uklizeni behem navstevy, rovnez funguje

PROUTECKA: Ten si davam za odměnu. Uklidim kuchyň, dam si 5min na Nyxu, pak dalsi úkol a zase 5min na sítích/internetu. Tohle jsem se nejakym zázrakem naučila a fakt na tom telefonu sedim malo, ale kdybych jela úklid/povinnosti dlouho, tak to zmrsim/neudělám poradne/výběru se na to. Tyhle pauzy mi, si tak uvědomuji, pomáhají se dele soustředit na naplánované veci. Kdyz je to vec na PC, tak si delam pauzy s fyzickou praci. Jo, a za vse se chvalim a rikam si, ze je to super, co jsem vsechno zvládla. Naučila mne to terapeutka:
T: i kdyz Frennet v ten den úklidové jenom gauc, je to super! A pochválit se Frennet, je to jasne?
F: Aha a to jako staci?
T: No samozřejmě!

A fakt jo, naucila mne, ze auty jsou oka, nikdo neni robot a vsichni potrebuji pauzu.

TILIO: ne. Ale funguje řada jiných věcí. Pozvat si návštěvu, když potřebuju fakt z gruntu uklidit a tady opravdu musím dělat ten uklid na etapy, ale spíš si řeknu že dneska uklidit kuchyň. A nebo v pátek odpoledne, kdyz už nejsem ničeho schopná, tak prostě jenom naplánovat další týden a nazdar.(stejně to je obtah na celý odpoledne) a nebo, když už napíšu jeden email, tak proste udělám vsechny, a naplanuju vsechny schůzky, jelikož teď ta bariéra prostě spadla.

QUANTI: my last three employments ... o_O

VON_GILOTINE: Což funguje třeba na domácí práce, ale s prací, kterou potřebuju dělat na počítači... Oj vej.

to jo, to je pravdou, nesmim zapnout komp ani telefon.

Mne teda primarne pomaha zakazat si (ale opravdu striktne) telefon, pac jak ho mam v dohledu, tak sice začnu třeba s řešením podlahy, ale skončím googlováním kapustňáků.

Fascinujici. Co MD mozek, to jinej "life hack" jak ho precurat. :) Dik za vstupy, budu nad tim premejslet co by zabralo na ten muj exemplar.

TILIO: Nn, ja zacnu u jednoho, ale skončím nekde uplne jinde. Typicky jdu prat a skončím v uklizeno kuchyně.
Kdyz chci udelat otravou vec, napisu si to do diáře do plánu na/v určitý den, pripominam si to s přesným datumem a časem a pak mi nedělá problem to udelat.

TILIO: ne, neudelam nikdy nic.

TILIO: Ne. Ale pomaha mi rict si, ze zacnu necim malym apak se do toho dostanu. Cokolv ale bude na cas, bude me frustrovat a porad budu mit tendenci čekovat ten cas. Takze u me spis “odepisu na ten email” a pak uz mi jde odepsat na vsechno. Na platby uz mam ale radsi inkasa a prikazy. :)

TILIO: nejvetsi problem mam s tim, ze casto je potreba tomu venovat vic casu, nez tech 20 minut, protoze za 20 minut stezi udelam nejakej "zakladni setup" a leckdy se k necemu takovymu dokupu v momente, kdy uz mi hori koudel u zadku, tak na tom delam na posledni chvili a nedodelam to do konce...

... ale casto spis ani nezacnu.

TILIO: Moc ne, nejvetsi problem je zacit, Kdyz si to rozdelim tak budu zacinat 2x. Jak jednou zacnu tak udelam i vic nez jsem planoval. Novy trik co jsem se naucil nedavno kdyz vim ze neco neudelam na jeden zatah, je kdyz koncim nechat si hinty aby se priste zacinalo jednoduseji, typicky neudelat nejaky jednoduchy krok zastavit se pred nim, a dat si poznamku: tady zacni timhle krokem. Krok je jednoduchy a je vetsi sance ze zacnu.

TILIO: jo, i když teda v mým případě je to 15 nebo 45 minut.
Už skoro dvacet let, napsala jsem takhle tunu seminárek i diplomku ("nemusím to dneska dopsat, jen si k tomu na 15/30/45 minut sednu, dám dohromady podklady a pak toho můžu nechat"), používám to v práci i na nudný/otravný/příliš náročný domácí práce. Funguje to :-)
Případně si slíbím po 15 minutách nějakou odměnu, jako motivaci. A když to člověk dělá dost dlouho, začne mít i cit pro to, jak si tu práci rozdělit, kolik toho reálně za 15 minut stihne. Plus teda, ten kratší časovej úsek je doba, kdy JDE udržet pozornost i na něco, do čeho se člověku nechce. Ano, krom sebe - neurotypika - to úspěšně praktikuju i na ADHD synovi, i když u něj je to vzhledem k věku spíš třeba 10 minut (bývalo 5, lepší se to).