• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
    • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    UNREALONEAD(H)D - porucha pozornosti s hyperaktivitou i bez
    ALONSY
    ALONSY --- ---
    MAR_TINA: Tak výsledky zrovna tady mám, i ten šéf mi to potvrdil, ale, no.
    Ještě to není úplně ztracenej boj.

    Každopádně mam teď poměrně normální a stabilizovaný obdbobí, akorát mě lehce paralyzuje hrůza z toho, až přijde první "mozkomlha" zase. :(((
    Až tak skvělý, abych měla prostor napracovat hodně moc práce předem taky není. Zvládám to co mám tak tak.

    Od pondělí (lol) chci zase zkusit na nějakej timeboxing apod. Občas mi to funguje (dokud nepřestane, druhé lol).

    Fakt jsem si to uměla celkem hezky naplánovat, abych měla dost napracováno a k tomu žila, nevím, kde je teď problém.

    Možná v tom strachu, že to zase půjde a bude to super a pak to krachne?
    Ach jo.


    Jako jedno plus je, že se sice furt cejtim primárně jak neschopnej lempl, ale aspoň... aspoň si můžu říkat, že možná nejsem, že to je prostě něco, co by mohlo jít "hacknout". A čím víc o sobě, ADHD a vůbec o všem kolem vím, tím se to aspoň trošku lepší.

    (Až na mozkomlhy, když přijde ta, tak to se nedá prostě nic. :(( )
    MAR_TINA
    MAR_TINA --- ---
    1 odpověď
    ALONSY: bohužel v dospělém životě sw neznámkuje snaha, ale platí za výsledek. A navíc kolikrát ne přímočaře, ale dost klikatě.
    ALONSY
    ALONSY --- ---
    1 odpověď+1
    Řekla jsem si o víc peněz v (jedné) práci.
    Výsledkem bylo, že „si to musím líp zorganizovat a být zodpovědnější".
    Snaha byla.
    A snaha o organizaci a zodpovědnost je teda neustálá, že jo. :D
    MAR_TINA
    MAR_TINA --- ---
    1 odpověď+5
    AXTHEB: takže jsem normík s poruchou odhadu zvanou časový optimismus.
    Ale brutálně. Práci na tři dny si naplanuju na tři hodiny. A když ji dělám třetí den, řeknu si, že to je moje chyba, že dělám pomalu, a příště zase tři hodiny.
    MART1NKA
    MART1NKA --- ---
    +7
    AXTHEB: A nemajú potom výčitky, ktorými sa zžierajú tak, že ich to prakticky na niekoľko dní vypne. Ale toto je asi spôsobené traumou z detstva, kde vás rodičia bičovali za to, že ste neschopní a NEVIETE NIČ DOKONČIŤ.
    AXTHEB
    AXTHEB --- ---
    2 odpovědi
    MAR_TINA: To mají víceméně všichni, akorát normíci nemají takový problém odhadnout, že daná věc je úkol na týden a ne na odpoledne, takže je to tolik neválcuje.
    OCTOPUSS
    OCTOPUSS --- ---
    +1
    MAR_TINA: Odmítám se s tebou o Stratteru dělit!
    ZUZKAOU
    ZUZKAOU --- ---
    No zní to jako depresivní propad a ten umí mí prakticky kdokoliv. Zejména spojení s vysazením léků, evidentně to není tak, že nic nedělaly.
    MART1NKA
    MART1NKA --- ---
    MAR_TINA: No idea, ask them. Zo svojho okolia to mam len ja. Zbytok je schopny dlhsiu dobu bez vycitiek robit hovno alebo ma lepsi odhad na to co zvladne.
    MAR_TINA
    MAR_TINA --- ---
    3 odpovědi
    MART1NKA: mají tohle i normíci? Vidím sebe totiž.
    MART1NKA
    MART1NKA --- ---
    +1
    ALONSY: No je fajn sa vykecat. Chodím každých 14 dní a učí ma byť k sebe hodná.
    ALONSY
    ALONSY --- ---
    1 odpověď
    MART1NKA: Moje psychiatrička dokončuje psychoterapeutický výcvik! Tak snad pak. :-)
    Jedinej člověk, kterýho zvládám vídat dlouhodobě a nesere mě.
    Když já nedělám fakt skoro nic. Hodiny co mam odpracovaný jsou směšný. A vůbec
    MART1NKA
    MART1NKA --- ---
    2 odpovědi+1
    ALONSY: Chodis na terapiu? Mne pride, ze mas typicky adhd loop - naplanujem si v casovom optimizme/manickej fazi milion aktivit, z ktorych sa NEDA v danom casovom intervale stihnut ani zlomek, urobis z toho onen zlomek co sa da stihnut a za nestihnuty zbytok sa sebamrskas, si down, zvednes se a cele znovu.
    Go big or go home.
    Akurat to big je novy zivot obtyzden. To proste nejde.
    To sa mi radi, co? :D
    ALONSY
    ALONSY --- ---
    +2
    „kašlu na to, jdu na jídlo." Je to rozum nebo brutální nezodpovědnost? Nikdo neví. :-)))
    Jé, ještě v prosinci jsem byla normálně schopná chodit běhat a starat se o sebe s tím, že práci udělám a neuteče a že jsem taky důležitá. A teď se neodtrhnu ani na tu nejmenší mentální hygienu, protože „když se zvednu od počítače, tak to už neudělám zcela jistě".
    ALONSY
    ALONSY --- ---
    +3
    Občas si prostě zakážu sociální sítě. Včetně nyxu samozřejmě.
    No. Jako hezký, stejně si člověk najde tisíc způsobů jak prokrastinovat. I kdyby to bylo čumění do zdi.
    Doufám, že dneska zvládnu aspoň zajít na oběd. Zatím to moc nevypadá.
    SHARKIE
    SHARKIE --- ---
    ALONSY: Ja som "leniva" doteraz. A ked som sa minule pobavene zasmiala nad tym, ze si mam nieco zapamatat, tak som dostala prednasku, ze by som "aspon niecim mohla prispiet". :)
    OCTOPUSS
    OCTOPUSS --- ---
    +1
    Po 11 dnech mám pocit, že mám znatelně menší chuť k jídlu, a snížila se moje večerní žravost, s čímžs bojuju celej dospělej život.
    Přijde mi, že jsem o hodně víc v pohodě, a nemám v hlavě takovej úl jako dřív, resp. neskáču jako kokot od jedný činnosti ke druhý, i když nekonceptuální chaotik jsem furt (to se ale nejspíš nezmění).
    Beru 40mg Atomoxetinu, obvykle ráno před snídaní. Ani jednou mi nebylo jakkoli blbě. Jediná negativní věc, která ale nevím, jestli s tím souvisí, jsou poslední týden fakt pošahaný sny.

    Vlastně se bojím, že to funguje, protože 1800Kč na míň než měsíc je fakt raketa, a teď už mi diagnózu tuplem nikdo nedá.
    WOLFGAR
    WOLFGAR --- ---
    1 odpověď
    ALONSY: Ja to mel s Atomoxem stejne. Nekomu tenhle typ prasku funguje a vyhovuje a hromade lidi ne. Prej se musi brat fakt dlouhodobe bez vynechani coz treba u me je naprosto nerealne. Ted mam Ritalin kterej naopak beru narazove jen kdyz potrebuju a dela co ma. Neni to samospasny protoze ti nepomuze prekonat ten odpor k tomu zacit neco delat, ale kdyz uz to zacnu delat tak jsem s nim definitivne efektivnejsi a spis u toho vydrzim dokud to nedodelam. Plus je skvelej na rizeni.
    ALONSY
    ALONSY --- ---
    3 odpovědi+3
    Já mam paradoxně pocit, že je mi bez prášků líp. Jsem pomalá, práce mě sere, jsem ve stresu, mám nějaké menší resty a nemůžu se dokopat k věcem, co dělat opravdu chci.
    Ale... Zase zapomínám i na ten Brintelix. A hlavně se bojím, že se to rozjede.
    A doktorce jsem samozřejmě nenapsala.
    A fakt mě sere, že nikdo neřešil moje problémy dávno, mohlo to být o tolik lepší.
    Protože jako to, co se mi dělo v dětství a pubertě prostě už tenkrát nebylo normální, ale byla jsem prostě "líná" a trochu na to trpím do teď, že jo.
    Nevadí, nevšímejte si mě, nejhorší, co se mi s nebraním prášků zhoršilo je oversharing a zmatený psaní. Já to vnímám, jen mi s tím nejde moc přestat. :D
    AXTHEB
    AXTHEB --- ---
    AXTHEB: Tohle je samozřejmě generalizace mojí osobní zkušenosti.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam