ZUZKAOU: a necílit na perfektní výsledek, kdy to čast dopadá -když to nebude perfektní, tak se na to raději vykašlu. Ale na nepodkročitelné minimum, případně v dalším kroku good enough.

ALONSY: může zafungvat nakouskovat si tu práci na malinkaté kroky, co nejmenší to jde. Vybrat si ten první a zkusit ho udělat. Ne víc. Jen ten jeden. Slíbit si za to nějakou dměnu, kteru si dáš až ten jeden první kousek zvládneš. No a další den dašlší kousek. Až zvládneš tři dny za sebou jeden kousek, tak přidat na dva kousky denně. A pokaždé se za to odměnit. Případně k tomu přidat trik s budíkem - tedy ten kousek bude tak max na 20-30 minut práce a ty si na těch 30 minut nastavíš budíka a vypneš všechno co by tě mohlo rušit. Pokud i tak budeš dělat něco jiéh, tak žádná tragédie, to se stává, nemá smysl se pak několik hodin mučit výčitkama. Prostě po zazvonění budíku se zdvihneš a jdeš dělat něco jiného a znovu t zkusíš nejdřív za dalších 30 minut.

Klíčem je netýrat sebe samu, protože to vede jen k dalšímu vyhýbání se nepříjemnému, namísto toho aby se člověk změnil v úderníka.

ALONSY: Co nějaká terapie?

VON_GILOTINE: Rozvrh hodin, jako ve škole. Teď máš hodinu na práci A, pak hodinu na práci B, pak hodinu na oběd, pak hodinu na Nyx a porno, pak zas hodinu na práci A a tak podobně. Během těch pracovních bloků máš vypnutý telefon, pokud to při práci je možné i offline počítač.

Experiment s timeboxingem měl naprosto dokonalé výsledky.
Během těch dvou dnů jsem udělala v cca 12 hodinách práce, se kterou bych se párala týdne nebo možná dva.
Prostě pecka. Efektivita mých snů.
Tak proč v tom sakra nejde pokračovat!
Dneska už jsem sice nějaký maličkosti udělala, ale vypnout internet a pustit se do „bloku práce" je hraničně děsivý.

Opravdu moc jsem doufala, že teda ok, středa až pátek budu míň produktivní, ale pondělky a úterky budu odpočatá a timeboxing pojede a budu mít namakáno.
No. Tak ne.

Doktorka mi odepsala a máme domluvený call na začátek dubna.
Mezitím jsem se vrátila aspoň k Brintellixu, protože mě začaly přepadat stavy, který by nebylo dobrý nechat rozjet.

KIA: mám to s prací. Zadrhely mi nevadí, ale lidi to umí znechutit, že se do toho doslova nutim....

DA_NIELA: Neboj, neudělala bych to. Jen mě to překvapilo. Mám mezi kamarády i ty, co se zaobírají zkamenelinami (ne tedy jejich vyloženě vykopavanim) a mám k tomu po jejich vykladech dost respekt. Stejně jako k archeologickým nalezištím.

VITEX: To jsou rady na presdrzku, takovy drancovani paleontologickejch lokalit.
Muzes jit taky vykrast banku, treba, kdyby ses nudil :)

VITEX: Teda, o tomhle jsem fakt nevěděla, že tu existuje :O

KIA: Zaměstnat hlavu říkáš ? A kladivo s sebou nosíš ? https://www.alik.cz/a/mista-kde-v-cechach-a-na-morave-najdete-trilobity

No to pokud je neco co se mi nedari svetu predat.. ze to neni moji vinou uplne nybrz ze muj mozek stavi konstantne z viny prehrady a bariery ktere mi brani v cemkoliv co mam rad nebo by mi snad pomohlo

KIA: Dobre je netlacit na pilu. Pokud se chces hejbat, bez kolem Berounky, kde jsi jeste nebyla. Pokud te to prestane bavit vyber si jinou reku. Kdyby bylo nejhur, tak boty co ti po turistice zbydou muzes vyuzit i pote :) Drzim palce

KIA: říkám si, jestli fixovat se na to, aby člověk pokračoval, není špatný přístup. Pokud se člověk něco naučí, osvojí si nějakou dovednost, udělá něco pro tělo, nebo jen třeba pro radost, není to promarněný čas. Koloběžka se konec konců dá zase prodat.

ECLECTICA: Mě zas když mi něco fakt nějak nejde. :(

VON_GILOTINE: Čím víc peněz do toho investuju např do vybavení (koloběžka např.), tím větší výčitky hlavně vůči manželovi. Protože to byly rodinný zdroje žejo. A on mi říká, klidně začni jiný koníček, POKUD u toho vydržíš.. A já přitom vidím tu historii s failama a je to fakt jako spirála, no

KIA: vždycky mě demotivuje, když něco začnu zvládat bez úsilí.
Dneska mě ale třeba po lehké krizi po úspěšné zvladnutém semestru nakopla analytická chemie :D