SHARKIE: Já jsem takhle asi rok chodil dvakrát týdně kolem Axy (tam se platí/platilo za minuty), tak jsem ty dny chodil v kiltu, tj. měl jsem na sobě boty, ponožky, kilt a košili. To jde svléknout v zásadě okamžitě, takže jsem tam vlezl, shodil to, osprchoval se, dal pár bazénů, osprchoval, osušil, oblíkl, zaplatil 20 minut a šel dál. Nemáš nějaký bazén po cestě?

FRAKIRA: Jo, do plavania by som sa tiez potrebovala dokopat. Blbe je, ze kvoli klbom moc dlho plavat nevydrzim, takze sa mi fakt nechce trepat niekam daleko a stravit cestou a satnou o hodne viac casu, jak v bazene. Tam sa ta motivacia hlada fakt tazko.

MAR_TINA: jj, endorfiny z cviceni neznam.. jedina moje reakce na jakekoliv cviceni je radost, ze to mam za sebou a nasledne uvedomeni si, ze priste musim zas. Nic moc :-/ (Momentalne se snazim sama sebe presvedcit, ze musim zacit plavat, protoze to je cinnost, kterou zvladam i takova rozbita, jak momentalne sem (problemy s rukou) - ale moc mi to nejde, protoze plavani je pro me naprosto nudna cinnost, navic je tam mokro a tak vubec... brr)

KOTENCE: Som stejna. Mna tie endorfiny fakt vystreluju. Sauna je uplne bozi, ked mi po studenom bazenku bije srdce.

Tak mně minimálně běhání fakt vystřelí. Teď jsem se začala otužovat (plavat ve vltavě) a to taky dává, že jsem další hodinu high...
+ teda dělám různý sporty, abych se nenudila. Sice se v ničem extra nezlepšuju, ale baví mě to tak.
Když vidím někoho běžet nebo plavat, tak začnu bažit stejně, jako by hulil brko :-)

Nevím, no. Jsem fakt dost závislostní typ.
Ještě bych tohle potřebovala s drobkama na kuchyňský lince a podobný věci :-D

AXTHEB: Mozes chodit so mnou :)

Ja mam ten navyk vytvoreny. Ale je chemicky, proste bez endorfinov z cvicenia mi klesa nalada a horsie spim. Plus mam rada ked sa v niecom postupne zlepsujem.

Před pár lety jsem jednoho dne začal cvičit. Nic sofistikovaného. Začal jsem a vydržel jsem to myslím něco přes 2 roky. Nebylo to asi každý den, ale průměrně klidně 5 dní v týdnu. Neřešil jsem jestli se mi chce. Hlavu jsem vypnul a prostě to šel dělat. Pak jsem zas jednoho dne přestal nebo zvolnil a pak přestal úplně. Teď bych se k tomu chtěl vrátit a nějak do toho nemůžu naskočit. Ale pamatuju si že to jde.

Já o tom teď přemýšlel jak to funguje protože s tím mám taky samozřejmě problém a ke cvičení už se snažím vrátit několik měsíců spíš neúspěšně.
Funguje mi třeba když chci jít běhat, tak hned po práci se začnu převlékat a pak už není prostor na váhání.
Na druhou stranu racionalizace toho že cvičení stačí věnovat každý den 5-10 minut mě stejně nepomáhá k tomu to dělat.

Z_RYBY_KOST: Presne. Mam rada vylety do prirody, milujem lesy, ale dokopat sa do toho, aby som dvihla zadok a vypadla von, je strasny boj.

UNREALONE: no, tohle zní logicky, že ano. No, akorát, že na mě to třeba vůbec neplatí. I po několikaletém návyku jsem to pak klidně přestala dělat. Jen tak. Nevím. A to mám za sebou i vrcholový sport. A jo, endorfiny, adrenalin, dobrá kondice, pěkné osvalené funkční tělo, to je všechno super, ale na to se zvednout a jít, na to to prostě stejně někdy nestačí. A úplně nejhorší pro mě vždycky bylo si něco předplatit nebo víc investovat do vybavení, to je skoro jistota, že s tím sportem/cvičením brzy seknu ://
Celoživotně bojuju s problémem se zvednout a jít na to, a to ikdyž se jedná o aktivity, které dělám moc ráda a dobíjí mi to baterky... Je to padlý na hlavu.

FRAKIRA: Ja mam teorii, ze budou zavisli na necem jinym (socialni site, fitness kultura) a/nebo maji ppp a cviceni je neco, co jim pomaha k ty jiny zavislosti. Cvicila jsem vzdycky, ale vzdycky pro radost a sklony k zavislosti mam velky. Nikdy jsem ale do toho nezahucela. Navic to vyzaduje preci jen nejakou disciplinu, zvednout se a neco delat. Neni to hned zabavny, boli to. Pro nemoc dva tydny vynechas a zas je to na hovno chvili. A z toho pohybu mas endorfiny, ale takovy jako mild, ne? Ze bych byla ze cviceni vystrelena jako z nejakych chemickych zalezitosti, to se mi nikdy nestalo.

UNREALONE: Hele já párkrát něco cvičil i víc než rok, a nemám pocit, že bych si nějak specálně zvykl. Nejdýl jsem chodil posilovat do Arény, a jakkoliv jsem si tam nikdy s nikým nepovídal, tak jakmile odpadl poslední z těch lidí, se kterýma jsem začínal, tak už jsem se nepřemluvil.

FRAKIRA: na prvotní vytvoření zvyku je potřeba vůle a pravidelnost. Jakmile z toho je zvyk, tak už se pak nemusíš tolik přemáhat. Ta závislost imho přichází až potom co si zvykneš na ty endorfiny. Asi to teda nemusí platit univerzálně. Myslím, že ale pozitivní motivace by pak mohla taky být, že máš radost z výsledků (svaly, nebolí té záda, atd.).

KOTENCE: Jen takova poznamka - nemyslim si, ze si na sport kdokoliv udela navyk. Zkousela jsem to nekolikrat, nejdyl to bylo par let, ale jakekoliv cviceni podstupuju porad se stejnym odporem. Fakt zavidim kolegum, co "bez cviceni nemohou zit", myslim, ze to musi byt supr - ale pripada mi, ze cviceni ej snad jedina vec na svete, na ktere nejsem schopna ziskat zavislost. Ale kdyz te tak ctu, rikam si, ze meditace by mozna byla druha :-D (ty dlouhe taky ukrutne nedavam, po kazdem pokusu jsem byla vystrsla na kost)

PAKOBYLKA_: Mne hovorila psychiatra, ze podzim a jaro su vzdy najhorsie