VALKYRA: koukni na to, třeba tě to osloví. Problematice přetrvávajících primárních reflexů se u dospělých se moc lidí nevěnuje, narozdíl od práce s dětmi, tak bych se zkusila případně obrátit přímo na Marju Volemanovou (která tento přístup přinesla do ČR a učí ho tu). Má teda šílený ceny, ale pracuje i s dospělými.

BOD: Pardon, ale z těchto sluníčkářských keců je mně osobně na bli*í. Připomíná mi to mého osmdesátiletého kamaráda, jehož syn má diagnostikované ADHD (je jedním z nejúspěšnějších oftalmologů v Kanadě) a tatínek si ho tak nějak diagnostikoval sám též a běhá po světě a všem tvrdí, jak báječné je ADHD mít. Cokoliv negativního o ADHD odmítá, protože podívejte se na jeho syna! ADHD je dar, jak mi neustále tvrdí, za který bych měla být vděčná. Hm. Já bych tento danajský dar ve vteřině vyměnila za běžný, normální a “nudný” život.

BOD: Hele já jako člověk bez ADHD tyhle články vnímám pro vás jako dost užitečné, protože jsou v nich akcentovány některé silné stránky které můžete rozvíjet, nicméně jsem moc alergická na tu křečovitou pozitivitu titulku, asi všichni víme, že takhle to není.

A zpětně mi došlo že to mínus jsem neřešil racionálně jen kvůli tomu že chci vědět jestli to daný*á četli a co na to říkají, ale že mám RSD, což se s ADHD často pojí a člověk prostě špatně dává minuska. (kdyby jen je)

Moje první reakce na ten text distributora byla čirá frustrace, ale poslala mi to matka, se kterou opravujeme zbytky vztahu, tak jsem chtěl reagovat citlivě a asi mi to vymejšlení co napsat změnilo perspektivu na to.
Na mě mají vliv primárně ty negativní věci a dle mnoha měřítek jsem podprůměrný/mimo tabulky, takže těžké přežít v NT společnosti. Ale taky vnímám nějaký pozitiva, třeba kreativitu, schopnost si uvědomovat a přepínat perspektivy, to neustálé selhávání znamená že mám schopnost i neustále znovu vstávat, vyšší odolnost vůči velkém sračkám typu válka a hyperfocusy co si už umím i nějak sám spouštět. Ty negativní věci to ZDALEKA nepřechčije a například zmíněnou maturitu do značné míry i kvůli ADHD nemám, ale jsem pro se na to nedívat černobíle ať je ta moje praxe jakákoliv a vnímám že je to o NT optimalizovaném kontextu ve kterém žiju.

Ad blízké/partnerské vztahy výrazně lepší zkušenost s lidmi co mají sami nějakou míru ADHD a tím pádem chápu na základě zkušenosti a ne že přečetli knížku, ale ve vzteku zase switchnou do toho NT "proč se prostě víc nesnažíš". Mám i autismus a tam to kupodivu vůbec neplatí, s autisty mám až na vyjímky v nějaké bližší rovině problémy, nesoulad potřeb nebo tak něco. A pak mi hodně pomohlo 15 let zpět přepnout na nemonogamní věrné vztahy, nebýt potenciálě ten jediný kdo musí splnit všechna očekávání a nějaká volnost a dobrovolnost v tom vztahu mi dává možnost být s lidma blíž. Děti jsou trochu hořké téma ve vztahu, protože nemám pocit že bych to zvládl bez zásadních selhání a nechci nikomu dalšímu posrat život. Ale vztahy jsou přes mnohé průsery a selhání čím dál víc fajn jak zjišťuju co mi funguje

COCOBRYCE: tolerance je obousměrný vztah, pokud je asymetrický tak to nefunguje

COCOBRYCE: je to asi taková výhoda jako tvrdit ošklivé holce, že je zp super, že nevypadá dobře, protože lidi budou víc vnímat její vnitřní kvality, možná by stálo zato se někdy zeptat, jak vaše ADHD vnímají lidé kolem vás a jak se jim s vámi žije

Mne vsetky vztahy nakoniec padli, pretoze som vtedy este nevedela (a teda nechapala) ani ja. Ale ja mala stastie na samych NT ludi.

Vztah s chapajici polovickou bylo to jediny co mi kdy od tize pomahalo.
Vztah s nekym kdo to jaksi nechape je nesmysl. Nejde.

Ahoj, ještě k jinýmu tématu. Hrozně mě chytlo za srdce jak tu psal DRABICZ DRABICZ o tom negativním vlivu na vztah.
Jsem teď v druhým tréninku od ADDCA a ještě tomu všemu úplně nerozumím, a taky zatím nemám ty správný slova v češtině, ale přijde mi důležitý tu aspoň pro inspiraci nasdílet svoje nedávný zjištění:

Už delší dobu se propadám do negativního self-talku ohledně práce. Cokoli, co řekne šéf nebo kolegové beru jako potvrzení, že mě nesnáší, "jdou po mě", chtějí se mě zbavit.

Ale! Zároveň už vím, že lidi s ADHD tíhnou k tomu vidět hlavně negativní věci a že se dokážou propadnout do strašně negativní myšlenkový spirály.

A vím, že bych se v těhle případech měla na chvilku zastavit, několikrát se zhluboka nadechnout a zeptat se sama sebe, jak mi tyhle myšlenky pomáhají k tomu, čeho chci dosáhnout. A pokud nepomáhají (chodit na meetingy s tím, že tě ostatní nenávidí, není asi moc užitečnej mindset...), tak se zamyslet, na co se můžu soustředit místo toho?

A s tím teď hodně a docela úspěšně experimentuju. Jak asi tušíte, ostatní mají svých starostí dost a na žádným blacklistu zřejmě nejsem. Taky když přijdu na meeting vybavená vzpomínkou na něco, co se mi v minulosti podařilo, je ta atmosféra úplně jiná, než když tam přijdu předem zničená z toho, co všechno negativního na mě ostatní vidí.

A něco podobnýho se mi kdysi stalo i ve vztahu.


Ten důležitej bod je: když se cítíme špatně, mrknout se na to, jestli nám to, na co se teď soustředíme, dobře slouží. A pokud ne, znovu a znovu zkoušet se zaměřit na něco, co nám může být užitečnější. (A neříkám, že to jde hned a že to je lehký).

BOD: raději si kup Jak na ADHD.
Nebo koukni na videa autorky.

BOD: Minuska nejsou za knihu ale za ten text pred odkazem. Komentar nasleduje hned za tvym prispevkem.