POZITRON: tak já to chápu, že to někomu vadí a nebaví ho pořád uklízet sám. A hrozně blbě se to vysvětluje. Můj přítel je fakt skvělej, ale je předpotopní v tom, že žádné diagnózy neuznává, že to má každý. A myslí si to pro to, že je ukázkový Aspík. A popírá to, i když u syna tu diagnózu vzal na vědomí. Ale fakt je jasnej. Nedívá se do očí, říká všechno natvrdo a v nejnevhodnější chvíli. Nechápe ironii a vtipy. Říká lidem věci, co je prostě naštvat musí a nechápe, co se jim nelíbí atd. atd. atd. No a necítí se dobře v chaosu. Na něm je ale dobrý, že on to koště vezme první a prostě mě k tomu dokope a uklízíme spolu. Většinou ale jezdím já k němu, on ke mně jednou za měsíc, za dva a je úplně na mrtvici, že zase najde to, co tam bylo minule. A já se stydím. Stokrát si řeknu, musíš to udržovat a stejně ne. Moc nevím, co s tím.