KROPUCHA: Dyspraxie.

Z_RYBY_KOST: Díky moc za tip! Velmi si toho vážím. Zapíši se na čekací listinu, přestože čekací doba je delší než 1 rok.

BOD: Vzhledem k tomu, že mi nefunguje žádná medikace a u každé se u mě po nějaké době projevují nepříjemné vedlejší účinky, tak mi nic jiného než přírodní cesta nezbylo. Po letech pokusů a omylů jsem zůstala u toho, co mi funguje. Tedy: žádné drogy (více než 16 let), žádný alkohol (6,5 roku; nedám si ani rumovou pralinku; v pivu bez alkoholu JE alkohol), žádné povzbuzující nápoje (včetně čajů; piji jen bylinkové a ovocné), stravuji se podle Jíme Jinak (cca 5 let), bohužel se závislostí na cukru ještě bojuji. Doplňky beru v co nejvyšší kvalitě, ideálně bio: Lion Mane, Omega 3, magnesium glycinate (zvýšené dávky), Maitake, Ashwagandha, Gotu Kola, ráno vitamín C se zinkem, 1x měsíčně injekce B12. Chci přidat postupně GABU, 5-HTP, L-tyrosine.

1KA: & SHARKIE: Sraz jsem tu před lety organizovala já. Navštívila jsem několik srazů ADHD v zahraničí a nechápala, proč by to nemohlo fungovat tady. Pár se nás tehdy sešlo. Poté jsem se odstěhovala do zahraničí a přestala NYX sledovat. Nevím tedy, jestli tento sraz měl nějakou posloupnost. Organizovat se mi již nic nechce, ale pokud by se toho někdo chopil a sraz proběhl do druhé třetiny července, ráda se ho zúčastním.

Jo, psal jsem večer a dostal jsem se k tomu až teď (nečekaně!) takže postupně:
BOD: Článek je docela zkratkovitý, nicméně všichni víme, že mít ADHD je výhoda, díky tomu přežily opice jménem Homo Sapiens Sapiens (i Homo Sapiens Neandrtalesnsis). Příklad - když je nějaký problém, většina lidí řeší ten problém, třeba že nejde zapnout zip. Já se svým AD(H)D vyhodnotím, že zip nejde zapnout, ale příčina memusí být mechanická a podívám se na zbytek bundy, prostě z jiného pohledu než normíci. Příklad se zipem je velmi zjednodušený, v reálu to byla třeba návinová skříň, podloží domu atd.). To stavění na nohy po neúspěchu ovšem trvá dýl než u normíků - obzvláště třeba ve vztazích, zaměstnáních atp.
ALONSY: jo!
KROPUCHA: Negativní selftalk je nějak prioritní nastavení (já to mám díky výchově manipulativní matky), nicméně sem si vyrobil pomůcku - bydleli jsme ve věžáku kde byly dva výtahy, malý a velký. Když mne čekalo něco důležitého nebo vlastně i nedůležitého, "věštil" jsem pomocí přivolání výtahů. Fungovalo to pouze jednou denně při cestě do školy, takže pokud byla písemka, dotaz mohl být, zda-li to poseru či písemka bude alespoň na trojku - malý výtah "ne" velký výtah "ano". Díky tomu jsem i trochu naučil formulovat otázky a fakt to většinou vycházelo (mačkal jsem tlačítko naráz). Díky změně formulace otázek jsem se mohl poučit i sám zda něco nedělám či dělám špatně. Pak už jsem se hlavně ptal jestli stihnu přijít včas (časová slepota) nebo jestli se mnou někdo půjde či nepůjde po škole ven (syndrom odmítnutí) - a tak jsem se na to i mohl podvědomně lépe připravit. Čili jak píšeš, vše je o úhlu pohledu. Ale pořád tam převládá ta negativita. U mne ještě v kombinaci s výchovou - mám nějaký koučink, ale pořád si neumím nacenit práci, pořád dělám za míň, protože víc mne uspokojuje ten proces a výsledek, než ta odměna za to. Pořád se to učím, ale když má člověk v hlavě od dětství to, že je vlastně nechtěnej hajzl a hovno z boty, sebevědomí to nepřidá a i přes veškerou šikovnost a chválu je to s rodinou málo.
ACKO: Tak nějak přesně! Jednou to formuloval můj spolužák z VŠ: "nad dobrým srdíčkem si prostě nevyhoníš"
BOD: ještě pro mé pochopení textu - co je NT? Normíci? Nemomogamnost je mimochodem veliká úleva, a to jak pro roztříštěnost hlavy, tak i vlastní pohodu, každý kdo najde protějšek podobně nastavený má výrazně lepší náladu, tím i pohled na svět a přístup k životu.
1KA: Bez dětí caik, jedno dítě sem tam nějaká neshoda, ale s každým dalším dítětem jsou ty třecí plochy čím dál větší a lidi ve vztahu jsou na sebe nasranější a nasraější a přitom je to fakt nepochopením. Téměř denně mám na talíři, že jsem neudělal dost (ať už jde o fungování domácnosti, kolem dětí, zařizování, práce atd. Čas na budování a udržení vztahu není), ale přitom si vnitřně neuvědomuju, že by to bylo málo. Vážně dělám vše nejlépe a na 100 a mnohem více procent, ale výsledek je jako bych tomu dal jen 30%. Kdo to nezažil to nikdy nepochopí, pak jsme označováni za lemply, flákače ale mě to vyčerpává. Jak ta energie co do toho dávám (bez ohledu na to, jestli efektivně či nikoli) a poté i to zklamání ostatních. Prokrastinace na nyxu nebo bezcílné ježdění naprosto chápu a není to nic neobvyklého. Posílám objetí, nejsi v tom sama!
VON_GILOTINE: také objímám!
VON_GILOTINE: Nejlépe funguju pod stresem, jak to vlastě funguje s tou hypervinou?
1KA: Ano, první hodina dne poté co jsou děti předány do institucí, je věnována právě komunikačním kanálům, sockám, lightpornu, zprávám, mezitím snídaně a čaj, a pak teprve začínám něco dělat. V tomto pořadí :D Nikdy jsem nepochopil, že někdo dostane úkol (třeba sundej mi kufr, potřebuju si zabalit na víkend) a tak jde a ten úkol udělá. Já v hlavě tlačím před sebou dalších XY úkolů takže se třeba k sundání kufru dostanu ve stejný moment, kdy žadateli dojde trpělivost a jde to udělat sám (aniž bych to byla reakce na to, že si tahá schůdky). Co mám medikaci tak už jsem se naučil rozlišovat důležitost úkolů, a ten kufr třeba sundám do chvilky, protože to není až takové zdržení jako dodržení pořadníku prací. No a pak někdo zavolá a potřebuje radu a hodina v hajzlu. Nebo když má někdo přijít na návštěvu, tak mne to paralyzuje dokud nepřijde a když nakonec nepřijde, vracím se na začátek - odmítnutí a vnitřní nejistota (ale nehroutím se, nepociťuji úzkost, jen výčitky, že za to můžu já, proč nepřišel).
FIONOR: U mne se ADHD projevovalo právě hyperfocusem a to do takové míry, že ikdyž jsem nedělal danou činnost, má mysl jí byla plně oddána a aktuální okolí jsem vnímal pouze okrajově bez možnosti soustředění. Což je hodně naprd třeba ve studiu když má předmět který mít musíš po tom, který tě ukrutně baví....
MARKYSHA: Tys neudělal tohle, tamto, ty ses na to zase vysral, už máme hotové tohle? No a když na to zapomenu nebo zapomenu, kam jsem si to napsal, tak to prostě není a místo reakce ve smyslu "vím, že zapomínáš ale zkus se trochu soustředit" přijde většinou reakce "až budou děti maturovat bude jim to k hovnu" což mne srazí (a uzavře) ještě víc.
Ad nákupy - co nemám napsané, to nemám. Jdu do krámu pro mouku, protože došla během pečení, během cesty si pořád říkám "moku XY hrubosti, mouku XY hrubosti", no co, projdu dveřema a vrátím se s plnou taškou.....
....bez mouky!
Dveře jsou portál myšlenek, co zapomenu, musím se vrátit a někdy ani tohle není jistota, že si vzpomenu.
POZITRON: ♥ do druhého trpaslíka u nás velmi podobné!
KROPUCHA: svalová paměť, stačí když někdo posune sklínku na lince o pár cm blíž kraji a už ji chytám v letu. Když s ní nehne, nic se ji nestane. To samé naučené cestičky v bytě, když je tam něco navíc (třeba sundaný kufr), hned je uražený prst na noze - ale tohle si myslím, že má většina lidí bez ohledu na diagnozu.
TRISSIE: velmi pravděpodobně ano. Je dost podstatné, jak se ten lék napíše, v ADHD skupině na Fb na to bylo vlákno. Já měl první atomoxetin za pár stovek a ty další už v rámci tisícovek, snad nezapomenu to dohledat.
COCOBRYCE: kolikátku? já za krabičku desítky asi 230Kč
SHARKIE: Já se v první třídě do školní jídelny uvedl, že jsem šel obvyklým tempem a v plné rychlosti se mi postavil do cesty sloup a vypl mne. Probudil jsem se před ním tak, jak jsem spadl. Jak dlouho jsem tam ležel nevím.
TRISSIE: to by vysvětlovalo odpověď výše. Tam by se mu vyplatila nějaká kapitace, ale to u psychologů a psychiatrů není stabilní, takže do toho (logicky) nejdou....

PS: jsem rád, že jsem to mohl všem napsat, díky za trpělivost se čtením, i když to bude třeba zmatečné....

KROPUCHA: za rok: 2 velký talíře, 2 malý, 3 misky, 1 půllitr, 3* sklenka víno, popelník, skleněná obří poklice od kastrolu, sklenice od okurek a tatarek ani nepočítám, fleky všude po stěnách - od úklidu, hlavně kolem dřezu, spousta modřin, odřenin od toho jak jsem hned na všechno hrrrr

KROPUCHA: V bytě, kde bydlim nějakejch 16 let, vrážím do futer. Ne že bych nevěděl kde přesně jsou, ale občas to nějak nevyjde...

KROPUCHA: mám, jsem jak slon v porcelánu

Taky mate divnou orientaci v prostoru, jako ze vam padaj veci z rukou, shazujete sklenicky a pokladate hrnky na kraj stolu, odkud zarucene spadnou? To je krome neporadku dalsi vec, ktera moji drahou polovicku obcas dokaze vytocit:)

MARKYSHA: muz mi nic nevycita. vedel, do ceho jde, kdyz si me bral.
toleruje neporadnost, roztrzitost, to, ze neustale nemuzu neco najit a pisu mu nebo volam, jestli nevi, kde mam to ci ono, kam jsem si to asi dala, coz se deje pravidelne, to jako vazne. co mu asi vadi je, ze se vrham do vseho bez premysleni, naberu si deset aktivit, pak nic nestiham a jsem z toho akorat nervni. plus impulzivita.
spise jsem rada, ze me usmernuje. i takovy situace, to si pamatuju doted, kdy jsme sli v lete 2023 poprve na rodinne foceni, nestihali jsme, uz jsme meli odchazet, ja se sla namalovat do koupelny, ale manzel me jaksi nasel, jak misto toho v detskem pokoji s plechovkou barvy v ruce opravuju defekty na zdi. :) ale stihli jsme to, takze cajk.

kdezto kamaradka, ktera ma ADHD zcela zjevne take, znam ji 22 let, takze to myslim mohu posoudit, si vzala psychopata, kterej ji za bordel kritizoval a nadaval ji napr. ze je lina, prave hlavne kvuli neporadku. no tyvole, tak ta jestli neco opravdu neni, tak lina. a vlastne jak jsem nize psala o svem hyperaktivnim prostrednim, jeji sestileta dcera Zuzka je na tom dost podobne jako nas Jindra, mozna stejne. :)

1KA: jo a že vypocítám,co všechno zařídím a udělám a protějšek to vezme fakt a ono není nic.

MARKYSHA: že se nesoustředim; že něco začnu a mezitím dělám něco dalšího, tudíž věc nedokončím; vcelku často něco někde zapomenu, odložím a hledám; že nevydržím v klidu ležet a sledovat film; řízení auta; skákání do řeči a když se KONEČNĚ soustředím, tak mi do toho furt někdo kecá:-))

POZITRON: to je zajímavé.

Jak se tady psalo o těch vztazích, tak já mám prostě strašný problém s prokrastinací a hlavně ohledně uklízení. Ten bordel mě sere, necítím se v něm dobře, ale musím překonávat úplný odpor, abych uklízela. To chlapům vadí. Nevnímám a něco odkejvu. Nebo vnímám a zapomenu to. Zapomínám,co jsem komu říkala, tak říkám ty stejný historky dokola. Nákupy si musím psát a i tak tak dvě, tři položky zapomenu. Dávám věci na na divná místa atd. atd. Ale kromě toho uklízení to nikdo jako nesnesitelný nevnímal. Co vyčítají vám?

MARKYSHA: jak psala ALONSY není to povinnost. Navíc, většina toho, co se kdy napsalo o ADD/ADHD vychází z pozorování chlapců.
Projevy se u dívek liší a mění se i s věkem.

Ta písmenková polívka je je spíš takový lavór, ve kterém se hromadí symptomy, které lze spojit s poruchami okolo dopaminu. A každý si vytáhne něco.

MARKYSHA: hyperaktivita = neklidné sezení, rozebrání propisek, hraní si s křečím na stole, náhodně rozbité věci a občas, když má člověk štěstí, hyperfocus, který nestojí moc peněz

MARKYSHA: ADD neexistuje. :-)

Je to spektrum.

Můžeš být ADHD s převládající hyperaktivitou, pozorností, nebo kombinovanou.

Hele a je tady někdo taky jenom ADD? Protože s částí se tady ztotožňuju, ale s hyperaktivitou vůbec ne.

XARGH: HiHi, to mě vede k myšlence, kterou jsem si lámala hlavu vždycky. Kolegyně přijde do práce, sedne si, otevře počítač a maká. HNED. Tohle jsem nikdy nedokázala pochopit, kdy já přijdu, jdu rovnou do kuchyňky, mezitím se zakecám a potom nestáhám přípravu na meetingy a doháním to v noci. Nehledě na to, že vydržím v klidu sedět tak 30 minut. Disciplína hadr. Ale už končím a jdu...vytvářet pivot table, která mi to určitě :D usnadní. Bože. Díky, že jste tady.

1KA: "kdyz nemůžu, tak nemusim!"

Kopytem sem, Kopytem tam

1KA: ne, znas to, zitra se ukaze, ze to nejak omylem pujde, nebo se celej ukol zrusi. je to tak vetsinu zivota. moc tomu nerozumim. jen vim, ze z toho sedivim od dvaceti a skoro nic me nerozhodi. protoze od detstvi takle sedam pod parni valec vlastni hyperviny v domneni ze me to donuti s necim hnout.