BOD: podobně používám tlakový hrnec, akorát si všechno připravím najednou a uvařeno je od natlakování za 8 minut, což za mě už dohlídá sporák.

WOLFGAR: Zredukoval jsem možnosti na jednu a ta mi stojí vedle kompu v pokoji, tím jsem odstranil všechny běžně se mi vyskytujících bariéry. Co se děje v kuchyni raději nevím (žiju na sdíleném bytě aktuálně a mám nějaký hygienický standard, asi zažil téměř každý)

Jo ryzovar mam a pouzivam... stejne tak vzduchovou fritezu, parni hrnec, kontaktni gril, dva roboty... ja mam vareni a vychytavky na nej fakt rad, ale kdyz nejsem schopnej se dokopat tak nepomaha nic. Dost to souvisi s bordelem v kuchyni jako barierou, ktera mne od toho odrazuje. A u malych cily je proste problem, ze je potreba nekde zacit. Vetsinou pokud uz dokazu zacit tak nemam problem uklizet treba hodinu, ale zacit... je to jako takova zed ktera dela skoro fyzickou barieru danemu ukolu. Racionalne vim, ze by to nemel byt takovy problem, ale bariera stoji, cim dele tim je neprekonatelnejsi.

Ja neschopnost pravidelne vynakladat pozornost a energii na pobyt v kuchyni resim timto https://www.alza.cz/noaton-rc120w-essential-d8638520.htm je to pomerne chytre udelane a umi spoustu veci, ale pouzivam vlastne jen jeden rezim a modifikuju to vodou a casem kdy tam co pridam. Stoji mi to v pokoji at muzu varit a u toho delat svoje bez nutnosti na to extra myslet nebo nekam chodit, jedno nebo vic varenych jidel denne zajisteno i kdyz nemam chut varit.
V podstate na zacatku vnitrni nadobu hodim na vahu co mi stoji vedle, nasypu tam 200g ryze/pohanky/jahel ap, doleju odpovidajicim mnozstvim vody + 100-200mg vody navic a dam varit na 30min rezim, nastavim si budika na 15min a pripravim co do toho pak poslu, vetsinou mix nejake lepsi mrazene zeleniny, seminek, orisku a susenych brusinek, ev. maso,; to tam po zazvoneni budiku pridam a dovarim. Vesmes jsem spoko a drzi me to i namotivovaneho, jakoze 'zvladam delat veci a starat se o sebe' i kdyz mam den na kkt. Taky to dokaze uvarit ryzi fakt dobre na x zpusobu a kdybych ji mel varit ja za pouziti hrnce v kuchyni, tak je s pravdepodobnosti 60% pripalena, 20% nedovarena, 15% po hodine zjistim, ze jsem dal varit jen vodu nebo nezapnul sporak.

WOLFGAR: Pár hacků, které zabírají mně:
ohledně úklidu: malý cíle. Takže přijdu do kuchyně, je to tam jak po výbuchu, dám si za cíl uklidit třeba deset věcí. Pak jdu dělat něco jiného, klidně třeba i související - uklidit pět věcí v jiné místnosti. A zase se vrátit. A prostě si říct, že cíl není uklizená kuchyně, ale těch deset věcí. Někdy pomáhá uklízet večer s audioknihou (pokud zvládáš obojí, některé knihy a některé činnosti na to nejsou vhodné).

Ohledně vaření: Bratře. Nesnáším vaření. Velice, silně a moc nesnáším vaření. O něco méně ho nesnáším, když můžu dělat z předpřipraveného. Mrazák je můj velký kamarád (kéž by byl ještě větší). Čas od času, když mám lepší chvilku, nakoupím maso, nějakou zeleninu a tak, napidlám to na kousky (zeleninu třeba i u filmu, youtube videí a tak) rozdělím do sáčků a ty nastrkám do mrazáku. Jednou za čas udělám spoustu vývaru, rozleju do malých krabiček od takových těch pomazánek z LIDLu a opět strčím do mrazáku. Když vařím ve větším množství, oddělím pár krabiček hotového jídla do mrazáku. Pak když je horší den, tak nakrájím cibuli, hodím na pánev, hodím na to nakostičkované maso, jdu dělat něco jiného a jen si dám na troubu minutku, abych se nezapomněla a občas s tím zamíchám. Pak přihodím zeleninu a vývar, na zahuštění třeba lněné semínko a je z toho něco jako omáčka. K tomu těstoviny (dát vodu, odejít dělat něco zajímavějšího, hodit těstoviny, minutka). Na rýži máme rýžovar - hodit do něj vodu a rýži a jít dělat něco zajímavějšího.

Nebo polívka: na kousku másla cibule, z mrazáku zelenina a vývar, osolit, vykašlat se na to a pak namixovat nebo ne a sníst.

A ultimátní záchrana, když mám hlad a nepremávám, je miska ovesných vloček, do toho rozinky, zalít mlékem a nazdar. Zasytí to, celkem to utiší choutky na sladké a příprava trvá pod minutu.

Ale je to boj, ne že ne.

U me jakakoli snaha jist lepe vzdycky padne na kombinaci casove a financni narocnosti. Potrebuju neco instantniho co zvladnu hodit do kupy do minuty a potrebuju si to dovolit. Nejake uz hotove krabicky by byly idealni, ale tam je to zas nerealne kvuli cene. Snazil jsem se jet v beznem provozu na jidlech co zaberou treba 20 minut a to uz bylo dlouhodobe neudrzitelne. Musel bych varit pro nekoho, jakmile mam delat neco pro sebe tak se to fakt musi vlezt do te minuty jinak to je max na dva tydny a pak sklouznu zpatky k instantnim nudlim a nejlevnejsi mrazene pizze.
Je to docela zabavne protoze jinak jsem poloprofi kuchar, varim na festakach, taborech, srazech a podobne. Na ohni dokazu vysvihnout skvely jidlo pro 50 lidi ale pravidelne dat dvacet minut tomu uvarit si kazdej den neco pro sebe? Nope, bez sance. Ted mam navic doma takovej bordel, ze se tu ani varit neda. Vzdycky se mi dari drzet nejakou dobu takovy ten normalni chaos, ne uplne uklizeno ale ne squat level a pak se neco stane, treba jsem nekolikrat za sebou nemocny a zvrtne se to do stadia kdy uz si s tim nedokazu poradit. Chtel bych udelat takovy to ok kazdej den budu uklizet tricet minut a za par tydnu se tim prokousu ale nedokazu zacit, ten task i rozdelenej se zda tak nezdolnej, ze nedokazu zacit...

Zdá se, že to dělá ten inulin; jsou i nějaké studie o tom, že neurodivergentní lidé mívají v mikrobiomu méně bifidobakterií a laktobacilů, tudíž se jim tvoří méně butyrátu a propionátu, a inulin tyhle bakterie živí a jeho užívání prý zmírňuje autistické projevy.
Zatím jsem narazila na dva problémy. Za prvé inulin může způsobovat plynatost, údajně by mohlo pomoci brát ho navíckrát, případně s psylliem. U sledovaného subjektu se to ale po pěti dnech značně lepší, takže to snad přejde. Druhý problém je současně v určitém ohledu výhoda. Když se nenajím, nastoupí rapidní propad. Ale jakmile jsem si uvědomila, co ho asi způsobilo, a najedla se, téměř okamžitě jsem byla zase v pohodě.

Je to fakt neuvěřitelná změna. K ideálu mám pořád daleko, ale toho zlepšení si na mně všímá i muž.

1KA: Jsem si říkala, jestli máš nějaký smart tělísko 😅

BOD: jj, na treku se živím převážně kombinaci ořechů, ovoce, slaných ořechů a lovečákem. Napytlikovat jidlonje o nejmenší, mívám jidlo v 7, 10, 12, 15, 18, 21 hodin. Zvyklá jsem si na to a tělísko už hlásí propad. Nicméně, když jsem v akutním stresu, jde vše do háje a lemtam kafe. Nicméně, učila jsem se pravidelnost s budíkem na každý jidlo a k tomu přidat i vodu.

TMA: Aneb: slanina/proteiňák selhává na plánování úplně stejně jako najíst se včas.

Ke stravování jsem zatím zjistil jen to, že rychlé cukry mi nedělají dobře na soustředění, ale že jsou pořád lepší, než se vyhladovět a způsobit si bolení hlavy.

Obejít se bez nich (cukrů) znamená vzpomenout si na jídlo dlouho předtím, než mám hlad a na toto vzpomenutí včas zareagovat. Jistě vidíte ten háček, který se v tom skrývá.

BOD & ECLECTICA: Jak jsem se již zmínila, tak se stravuji podle Jíme Jinak, kde mají jídelníčky vypracované do naprosté perfekce. Sama jsem si naordinovala daleko víc proteinu, než oni doporučují, tedy více než 1/3 talíře. V posledních měsících jsem propadla Bryanu Johnsonovi z Blueprint (respektive jsem si k jeho jídelníčku přidala některé ze zásad z Jíme Jinak) a to mi velmi vyhovuje. Holt s tím cukrem mi to někdy ujede a dám si po obědě kousek hořké čokolády nebo někdy dokonce veganský zákusek. Zkrátka k perfekci a úplně bez sladkého jsem to zatím nedotáhla. Průmyslově zpracovaným potravinám se vyhýbám jako čert kříži. Pana Hráška znám, ochutnala jsem a chápu, že někdy není čas vařit čočku, tak si člověk z nouze hodí nudličky na pánev a určitě ho to jednou za čas nezabije. BOD, souhlas s genetikou. Co jsem vypozorovala já, od té doby, co jsem posedlost drogami a chlastem vyměnila za posedlost stravou, že i krevní skupina hraje roli. Pro některé lidi (krevní skupina A+) je jednodušší být vegany či vegetariány, pro některé je jednoduší být paleo nebo keto (krevní skupina 0). Ale je to jen má teorie, vědecky podložené to nemám. Dobře, že se nehejtíš, nic dobrého by to nepřineslo. Doporučuji před snědením masa tomu zvířeti (v duchu) poděkovat za jeho život, který Tebe nasytí. Pro někoho ezo žvást, ale funguje (pokud to člověk myslí upřímně).

ad sraz: bydlím v Brně, tam bych přijít mohl

v Praze bydlí ségra, u které můžu v případě pražského srazu přespat

právě zkouším challengovat svoji motorickou ADHD: myslel jsem, že nezvládnu dotykový mobil se svou koordinací pohybů, že musím mít tlačítkový: ale teď jsem koupil zkusmo dotykový přehrávač hudby s Androidem a ono to docela jde: jde jen o písničky a nemám to připojené k netu, přesto se ne"uťapávám" a ovládat to jde

(poznámka: to uvozovkování "ne" v předchozím odstavci je můj výmysl, přijde mi to tak logičtější, protože to sloveso má být v uvozovkách, zatímco to "ne" není ve změněném významu, ale ve významu skutečného záporu, proto podle mého soukromého pravopisu by v uvozovkách být nemělo - nevím, jestli to souvisí s ADHD, ale možná vám to přijde zajímavé: lidi zas můžou dráždit ty uvozovky vprostřed slova)