IOM_NUKSO: Co třeba k obraně ega, vyhýbání se důsledkům, udržení kontroly nad příběhem, regulaci studu (není to moje chyba, ale porucha...)? A to není jenom schovávání se za ADHD, ale třeba i za deprese, úzkosti, terapie atd. Zkrátka je to štít proti odpovědnosti a je tam záměr ztížit kritiku, protože nikdo nechce útočit na nemoc.

TMA: Ještě se k tomu vrátím. Tady v tom videu se mluví o ženském narcismu. V první části popisuje, jak se dá použít diagnóza jako zbavení se odpovědnosti (asi do 7:48, kdy začíná popisovat druhý způsob, jak ženští narcisté používají diagnózu ADHD a autismu u svých dětí).

Why Women Get Away With Narcissism (3 Patterns You’ll Recognize)
https://www.youtube.com/watch?v=xXCRI6u1bl8


Ten mechanismus je ekvivalentní tomu, co jsem popisoval – diagnóza jako výmluva.

CATHERINE: Mel jsem jich tu par, ale hlavne diky tomu, ze tu proste je vsechno blizko tak jsem zacal zase socialne zit, zacal jsem chodit do hospudky kam chodila stejna sorta lidi, na koncerty a akce, poznal jsem par lidi co me pozvali na festak tam jsem se pridal do barbarskeho spolecenstvi a pak uz to jelo :D
Nerikam, ze treba primo barbari jsou pro kazdeho, to je divoka banda kterou by introverti asi rozdychavali hur (ale par jich mame) ale jde spis obecne o to zacit se zaclenovat na akce/seslosti lidi s podobnym mindsetem a konicky. Stejne tak muze clovek zacit chodit na srazy hracu deskovek, kurzy keramiky, do klubu rybaru nebo prave na mesicni adhd networking ;) Cela myslenka toho eventu je prave udelat tu seznamovaci cast pro lidi jednodussi a zaroven moznost si pokecat o kazdodenich problemech zivota s ADHD.

WOLFGAR: A to ses prestehoval zpatky nekam, kde mas kamarady? Nebo sis tam hned nasel hodne novych kamaradu?

SHARKIE: Jak jsem říkal jinde ve čtvrtek: nihilismus je jen exotická varianta optimismu.

IOM_NUKSO: Je to prostě tradeoff. Trocha utrpení teď a výbuch později vs. katastrofa teď. Život je konečný, budoucnost nejistá, třeba na mne spadne strom než to bouchne, ale s důsledky katastrofy bych musel žít odteď už furt. Záleží na velikosti, něco se nevyplatí, něco jo.

QUANTI: Než mi bylo 20 tak jsem byl také optimista. A i dneska mám spoustu plánů, jen vím, že je nikdy nedokážu zrealizovat, protože svět není takový, abych to se svými schopnostmi zvládnul v čase, který mi zbývá. Je to jen otázka štěstí, kolik každému doposud osud nadělil kopanců.

WOLFGAR: Já třídní šašek moc nebyl, byl jsem jen vyloučený. Otloukání si o hlavu je pro takové případy jako "podej to daňové přiznání, ať tě nezavřou za krácení daně a poplatku", "zaplať nájem, ať nejsi bezdomovec" a podobné. Já bych zrušení bral. Pak bych si třeba dokázal najít nějakou skupinu, kam bych patřil. Ano mám různé skupiny, ale i v nich je to stejné jako ve škole, zůstávám na okraji. Je to možno pozorovat třeba i na reakci tady.