DOUCE:
DRABICZ:
Do velké míry mě to posunulo ke štěstí. Jasně, mám teď funkční AD, ale ta na mě nikdy nefungovala tak, že bych přehodnotil životní priority. Od diagnózy postupně vypínám skoro veškeré maskování a to i v práci. I na callu všechny poctivě informuju, že jsem úplně zapomněl, o čem mluvím, ať mi to připomenou, nebo že jsem neposlouchal, protože mi přišla zajímavá zpráva. Prostě sorry. Člověk na vozíku si taky nebude stoupat, aby vám potřásl rukou.
A donutil jsem se kupodivu neodsouvat lehké pracovní úkoly. Zjistil jsem, že přísun dopaminu z čistého pracovního stolu je celkem signifikantní a spolu s AD to stačí. A že kolegům je jedno, když napíšu později, hlavně že jsem se ozval. Vedlejší efekt je, že v pracovní době už nezvládám chat a komunikaci s kamarády, což taky vede k problémům. Protože tam mám pocit studu a selhání, protože kolegy snadno vyměním, kamarády ne, a mám strach, že to nepochopí.