WOLFGAR: Odpovídá to mé osobní zkušenosti. Dokud platím (ať penězi nebo službou), tak jsem tolerován, jakmile přestanu poskytovat užitek, jakákoli vlídnost ustává.

Každá interakce mezi lidmi je transakční. (Dokonce i neinterakce je taková: směňujeme to, že nevynakládáme energii na interakci s tím druhým za to, že se nemusíme naopak bránit proti tomu, aby se ten druhý snažil interagovat s námi. Příklad situace: jste unavení a s nikým nechcete mluvit, tak zůstanete doma sami. Očekávaný výsledek: nikdo s vámi nemluví.)

Například šikana: ta platba, kterou šikanovaný dává šikanujícímu je ten opojný pocit moci. Naopak šikanující na oplátku dává zmírnění násilí (když to oběť stoicky snáší, tak se násilí stupňuje). [Schválně se zkuste vžít do kůže šikanujícího, když mu oběť odmítá dát své ponížení a pokoření -- cítí se podveden. A i oběť, která to stoicky snáší, chápe, že útočníkovi nedává to, co po ní útočník chce.]

Ale i láska: musíme v tom druhém vyvolávat ty správné pocity. Jakmile svůj závazek k vyvolávání pocitů přestaneme plnit, tak láska zmizí. Někdy stačí i jen to, že přestaneme stupňovat intenzitu vyvolávaných pocitů. Nebo se vyskytne někdo jiný, kdo dokáže vyvolat silnější pocity.

IOM_NUKSO: To není odsouzení. To je prostě konstatování, že můj katalog služeb neobsahuje některé typy služeb vysoké hodnoty. Je to podobně emočně nabité, jako konstatování, že bochník chleba stojí 44,90.

A ten katalog služeb jen něco, co mohou lidi zcela ovlivnit. To jsou i zcela vrozené věci, jako jestli jsme krásní a je příjemné se na nás dívat nebo jestli máme hlas příjemný k poslechu, i to jsou služby, které okolí poskytujeme.

WOLFGAR: Ad 1. odstavec: Žijeme ve společnosti a naše hodnota je rovná sumě užitků, která z nás plyne ostatním. Žádnou vnitřní hodnotu nemáme. Například hodnota člověka pro stát je suma hodnoty práce, kterou pro stát vykoná (například ve formě vojenské služby) a suma daní a poplatků, které odvede. Takže pokud jsme poškození (vrozeně nebo získaně), tak je naše hodnota nižší. Třeba keramický květináč má různá použití a jedním z nich je to, že ho rozbijeme a použijeme střepy. Naproti tomu již rozbitý keramický květináč už nemůže plnit funkce, ke kterým je zapotřebí, aby byl v celku, proto je logicky hodnota rozbitého květináče nižší než hodnota nerozbitého květináče. A stejné je to s lidmi -- poškození/postižení snižuje hodnotu.

Ad 2.: To už je moc na druhou stranu. Já jsem v tom viděl jen "používat diagnózu vůči jiným lidem, abychom získali ohledy a soucit, je špatné." MARWIN:A jestli je dotyčná MAGA vypatlaná nebo jinak vadná jsem fakt neřešil. Vždycky zapomenu, že je potřeba zkoumat kádrový profil mluvčího. V tomhle jsem vadný a klidně mne za to lynčujte, zasloužím si to.

Ad 3.: Historicky možná byli ND lidé užiteční. Dneska už směřujeme k tomu, že pro společnost nejsou lidé (ND ani NT) potřeba a naopak je žádoucí jejich počty redukovat. (Zatím jen postupně tím, že začneme vymírat, zatím tlak na urychlení extinkce není tak silný, ale možná v příštích pár letech se to už zlomí.)

Ad 4.+5.: To souhlasí. Není důvod, aby vozíčkáři mohli všude. Stejně jako není důvod, aby lidé s Downovým syndromem měli PhD. Stejně jako není důvod, aby slepci měli řidičák.

Ad 6.: V zásadě jde o to, zda je čistý přínos jedince pro ostatní kladný nebo záporný. Čistý přínos započítává náklady na údržbu dotyčného. V současnosti se mi jeví, že průměrný hrubý přínos neurodivergentů nepřevyšuje průměrný hrubý přínos neurotypiků natolik (pokud vůbec), aby ospravedlnil jakékoli plošné ohledy vůči nám, zejména s přihlédnutím k tomu, že průměrný hrubý přínos kohokoli (tj. přes celou populaci, ND+NT dohromady) je téměř nulový. A pak je potřeba zvážit i náklady ušlých příležitostí... nebylo by pro společnost výhodnější vyřešit vadného lacinou kyanidovou kapslí a zbytek prostředků použít lépe? Nějaká míra někde je, ve starověké Spartě to s tou eugenikou už přehnali, ale

Modern Educayshun
https://www.youtube.com/watch?v=iKcWu0tsiZM