WOLFGAR: Odpovídá to mé osobní zkušenosti. Dokud platím (ať penězi nebo službou), tak jsem tolerován, jakmile přestanu poskytovat užitek, jakákoli vlídnost ustává.

Každá interakce mezi lidmi je transakční. (Dokonce i neinterakce je taková: směňujeme to, že nevynakládáme energii na interakci s tím druhým za to, že se nemusíme naopak bránit proti tomu, aby se ten druhý snažil interagovat s námi. Příklad situace: jste unavení a s nikým nechcete mluvit, tak zůstanete doma sami. Očekávaný výsledek: nikdo s vámi nemluví.)

Například šikana: ta platba, kterou šikanovaný dává šikanujícímu je ten opojný pocit moci. Naopak šikanující na oplátku dává zmírnění násilí (když to oběť stoicky snáší, tak se násilí stupňuje). [Schválně se zkuste vžít do kůže šikanujícího, když mu oběť odmítá dát své ponížení a pokoření -- cítí se podveden. A i oběť, která to stoicky snáší, chápe, že útočníkovi nedává to, co po ní útočník chce.]

Ale i láska: musíme v tom druhém vyvolávat ty správné pocity. Jakmile svůj závazek k vyvolávání pocitů přestaneme plnit, tak láska zmizí. Někdy stačí i jen to, že přestaneme stupňovat intenzitu vyvolávaných pocitů. Nebo se vyskytne někdo jiný, kdo dokáže vyvolat silnější pocity.

IOM_NUKSO: To není odsouzení. To je prostě konstatování, že můj katalog služeb neobsahuje některé typy služeb vysoké hodnoty. Je to podobně emočně nabité, jako konstatování, že bochník chleba stojí 44,90.

A ten katalog služeb jen něco, co mohou lidi zcela ovlivnit. To jsou i zcela vrozené věci, jako jestli jsme krásní a je příjemné se na nás dívat nebo jestli máme hlas příjemný k poslechu, i to jsou služby, které okolí poskytujeme.