KROPUCHA: S nedochvilnosti mi pomaha:
1/ hodiny na zdi jdou o 5 min napred oproti realnemu casu (paradoxne, i kdyz o tom triku vim, funguje to)
2/ namlouvani si, ze sraz v 13:30 hod zacina v 13:15 hod
3/ priprava veci predem - na viditelne misto na botniku (sluchatka, dokumenty, podlozka na cviceni apod) - eliminuje to chaoticke pobihani a hledani veci na posledni chvili

I tak neustale dobiham tramvaje a honim minuty, abych dorazila s co nejmensim zpozdenim:)

KROPUCHA: Planuju vsude chodit driv a chodim pozde, pokud nekde vyslovene musim byt presne na cas tak to zvladnu, ale padne na to vicemene cely den. Vetsina lidi kolem me si zvykla, kdyz vim ze nestiham davam update at se podle toho muzou zaridit, ale proste obvykle to pada na schopnosti respektive jeji absenci delat jakekoli presne odhady.

U chozeni pozde vidim hodne rozkol mezi neurodivergenty kteri maji a kteri nemaji time blindness a kdyz se podivam na odpovedi tady tak je to pekne videt. Realita je takova, ze pokud mas jakoukoli silnejsi formu time blidness tak jsou veskere mitigacni techniky spis v ramci uprimne snahy, ale je to casto snaha prinejlepsim castecna. Pokud fakt delam co muzu znamena to casto, ze mam zpozdeni dvacet minut misto dvou hodin a to je vlastne uspech.

V ramci vlastniho psychickeho zdravi se tim proste snazim nestresovat vic nez je nezbytne nutne a pracovat s casem tak fluidne jak mi to jen existence v moderni dobe muze dovolovat. Protoze vim, ze tim ze se nad tim budu stresovat vic se vysledek nezlepsi jen bufu vic vystresovany.

KROPUCHA: chodím dřív:-)) takže někdy i hodinu čekám.

KROPUCHA: Prostě tam mám rezervu a ve výplňovém čase si čtu nebo jdu kousek cesty pěšky. Někdy se stává, že vyrazím až na poslední chvíli, ale většinou termín stihnu, jen to jsou nervy. Ale víš, co naštve? Před nějakou dobou jsem řešila potíže se zubem a byla jsem u zubařky (na druhém konci města) pečená vařená. Nikdy, NIKDY (a bavíme se o cca 6 různých návštěvách) jsem nešla na objednaný čas, vždycky jsem klidně dvacet minut až půl hodiny navíc seděla v čekárně. A jednou, JEDNOU jedinkrát jsem sbírala z chodníku babičku, co upadla, a volala jí sanitku, přišla jsem o deset minut po termínu, přičemž jsem ještě z šaliny (20 minut před objednaným časem) volala na recepci, že mám skluz... a co myslíš? Zubařka se sestrou stály ve dveřích ordinace, klepaly si na hodinky a dostala jsem kartáč. Ale jinak chodím včas. Akorát někdy, když se událost koná blízko domova, občas dobíhám na minutu a poněkud uřícená :-)

KROPUCHA: Nemám bohužel tip, jen se připojím s variantou, že v práci změnili program na kalendář a e-maily a já prostě ty e-maily nevidím a na schůzky chodím pozdě, protože se to připomíná jinak.

KROPUCHA: nedochvilnost je z meho pohledu projevem neucty k druhe strane a protoze vim, ze s tim mam sama problem, tak delam vsechno proto, aby se mi to nedelo.

vzdy dopredu planuji byt vsude s dostatecnou rezervou, ale realne si pak samozrejme nekde davam nakonec zbesily sprint, klidne i s detma a stejne prijdu na posledni chvili. ale dopredu pocitam cas tak, abych tam byla driv, ne na cas. tak moc mi na tom zalezi, ze prakticky pozde nechodim, opravdu v minimu pripadu a samozrejme se za to omluvim a nasypu si popel na hlavu.

nejvetsi problem jsou zdrzeni, ktera se objevi na posledni chvili, typicky tesne pred odchodem nemuzu najit klice nebo mobil, i kdyz jsem si byla jeste pred vterinou jista, ze jsem si je pripravila nekam, aby se presne toto nestalo. stane. proto si temer vzdy (kdyz to situace dovoli) davam, jak pisu, dostatecnou rezervu pro tyto pripady i za cenu, ze pak nekde pul hodiny stepuju, coz se take stava.

sama u druhych nedochvilnost nesnasim, zvlast kdyz se ta druha strana ani neomluvi. treba jedna kamaradka, se kterou se ted mimo jine kvuli nespolehlivosti nebavim, me pravidelne nechala nekde cekat treba pul hodiny, i vic, s detma, ac jsme mely sraz napr. 100 m od jejich panelaku, kdyz ja jsem tam jela z vedlejsi mestske casti mhd, ale proste jsem tam byla vcas. a ani se neomluvila. delala to pravidelne.

nebavime se doufam o 5 minutach. :)

KROPUCHA: Nepomaha nic, leda prijit naopak moc brzo. A vubec nejhorsi je, ze obcas neprijdu vubec - plan se proste vypari.

Jak to máte s chozením pozdě? Co vám pomohlo?

(zjišťuju, že to prostě normíci nikdy nepochopí, a že je to zdrojem strašně moc nedorozumění a studu a sebemrskačství, tak přemýšlím, co bych mohla udělat za kurz nebo program, kterej by s tímhle pomohl)

KAIAFOX: ..než se dokopu k akci.. no comment, ale už mám termín do Adicare. Teď už nevycouvám, je to zaplacený 🤘

Mne teda ssri robili divne veci tiez.
Bola som zmatena, vnutri tela hyperaktivni, venku lina, uveznena, hlava mi trestila akoby mi niekto mackal mozog, odpadavala som z nizkeho tlaku a nemohla som spat z restless legs. Anorgasmie. Fuj. Ako uzkosti to potlacilo, ale bolo to pekelne.

Ja by som tie supliky potrebovala maniakalne uklidit ;)

KU13AR: s hyperaktivní adhd možná. 🥹

Článek z HN - Lidé s ADHD jsou dobří podnikatelé, hyperaktivita je jejich výhoda. Často si ale ulevují drogami a alkoholem, říká psychiatrička Tereza Petrásková

vloženo sem - https://justpaste.it/l7x5w

ECLECTICA: ono stačí i perimenopauza a HSP...

Perimenopauza a ADHD jsou vražedná kombinace.
Zatímco dřív jsem věděla, že mi léky nebudou fungovat cca dva dny před menstruací, teď je každý den překvápko.

FEDAJKIN: já za ni nikdy nic neplatila.

ELLIE: tak, a jako vsechno, nelecene se to zhorsuje

Anxiety and ADHD - How Are They Related?
https://www.youtube.com/watch?v=-Ab7dK34Ch0

EADENN: Žádnej neurolog na diagnózu ADHD být nemusí, a když psychiatr chce, může ti stratteru napsat tak jako tak. Jsem toho příkladem.
Úplně přinejmenším o neurologovi, tehdy když mě posílal ke kolegyni klinický psycholožce na diagnostiku, nezaznělo ani slovo. Terapeut mele nesmysly.

MARWIN: Přesně tak, tak to pravděpodobně funguje mně. Úzkosti z toho, že nevím, co dřív, že nestíhám, že je chaos.

POZITRON: tak to zalezi, pokud jsou uzkosti zpusobene nelecenym ADHD, tak i stimulant muze pomoct tim ze potlaci prvotni pricinu...