O ADHD a vnímání času jsme toho v ADDCA měli spoustu. Je to naprosto fascinující. Co mě tak napadá:
* necítíme čas, nejsme s ním spojení
* nejsme moc spojení se svým budoucím já (jako bychom ty prokrastinované úkoly nechávali někomu jinému...)
* cokoli blíž v čase vypadá větší a důležitější (a naopak)
* nejsme dobří v odhadech, co kolik zabere času (náš rychlý odhad bude skoro vždycky špatně)
* zapomínáme započítávat, kolik času zaberou aktivity před a po (např. počítáme jen cestu MHD do práce a neuvědomíme si, že se taky musíme oblíct a dojít na tramvaj, a pak dojít do kanceláře, sundat si kabát, zapnout počítač...)
* máme pocit, že čas je natahovací (věšení prádla trvá 30 minut, ale my do toho přece můžeme propašovat dalších 45 minut na nyxu, a přitom věřit tomu, že za 30 minut budeme mít hotovo, že ano)
* time-boxing pro plánování času pro většinu nefunguje, pokud si tam dáme přesný časy (je to pak moc omezující, tak to odignorujeme), ale může fungovat, když si to necháme jako pohyblivý bloky
* někteří z nás nejsou schopní nic dělat celý den, když mají odpoledne nějakou schůzku; nebo někdo zase naopak po ní (pomáhá to o sobě vědět a podle toho si ty schůzky plánovat buď na ráno nebo odpoledne, pokud to jde)
* naivně si myslíme, že v budoucnosti budeme mít víc času :)
* potřebujeme pravidelně, ideálně denně, nějakej nestrukturovanej čas, jinak jsme nešťastní
Atd. atd. atd. :)