Volný trh neexistuje
Kniha 23 Things They Don’t Tell You About Capitalism (23 věcí, které vám neřekli o kapitalismu) profesora ekonomie na Cambridgeské univerzitě korejského původu Ha-Joon Changa je už druhý rok mezinárodním bestsellerem. Čte se s lehkostí antologie anekdot a staví na hlavu řadu představ a domněnek, které nám v hlavách zafixovali ekonomové, politici a finančníci.
Chang vychází z premisy, že dnešní hroucení globální ekonomiky způsobily „ideologie volného trhu, které světu vládnou od osmdesátých let minulého století“. Víra, že trhy samy o sobě, když se nechají na pokoji, vytvoří ty nejefektivnější a nejspravedlivější výsledky, protože lidé nejlíp vědí, jak využít svých schopností a zdrojů. A pak je volný trh odměňuje podle jejich produktivity.
Chang nebrojí proti kapitalismu, který považuje za nejlepší nástroj tvorby bohatství. Jen navrhuje podívat se na fakta neladící s touto teorií. Jedním z nich je, že svět po 30 letech ekonomických liberalizací a privatizací spadl do krize, z níž se bude těžko vyhrabávat. Teorie volného trhu vytvořila přesný opak toho, co slibovala, a co chtělo být lékem, se stalo nemocí.
Čili, tvrdí Chang, to byla teorie chybná, postavená na několika bláhových iluzích. Z nich ty nejnápadnější jsou dvě:
* Domněnka, že existuje volný trh.
* Víra, že „lidský faktor“ v ekonomice funguje racionálně a ku prospěchu svému i druhých.
Teorie volného trhu se rozplyne, když vezmeme na vědomí, že každý trh má nějaká pravidla a hranice, které omezují svobodnou volbu: „Určitý trh vypadá volný jen díky tomu, že bezpodmínečně přijímáme jeho podpovrchová omezení, která jako omezení nevnímáme.“ Uvědomění, že volný trh neexistuje, je pro Changa první podmínkou pro pochopení kapitalismu. Každá vláda trh reguluje, někdy k dobrému, jindy k špatnému, ale vždy z politických důvodů. A uvádí historické příklady:
* Zákon britského parlamentu z roku 1819 zakazoval zaměstnávat děti mladší devíti let a u starších stanovil maximum dvanáct hodin denně. Podnikatelé proti tomu protestovali jako proti omezování volného trhu.
* Podobným, a pro podnikatele v koloniích drastickým omezením volného trhu byl zákaz otroctví.
* Uzákonění odborových svazů a právo na vyšší mzdy a stávky.
* Bezpečnostní předpisy u nebezpečné práce.
* Odpovědnost podnikatelů za životy a zranění zaměstnanců.
* Právo zaměstnanců na placenou dovolenou.
* Povinnosti k životnímu prostředí.
* Pravidla burz a centrální stanovení bankovní úrokové míry.
Stovky podobných restrikcí na podnikání dnes považujeme za samozřejmé a jako restrikce nevnímáme. Takže podle Changa: „Svoboda trhu je podobně jako krása v očích vnímajícího.“ Neexistují žádná objektivní kritéria, co znamená pojem volný trh. Veškeré trhy, které vnímáme jako svobodné, omezují legitimní restrikce, jež jsou výsledkem politického a etického konsensu vládnoucích a ovládaných.
Navíc mnoho lidských činností je z trhu vyjmuto a stalo se povinností státu – ve většině západních zemí například školství, zdravotnictví, obrana, bezpečnost nebo doprava. Protože se hranice trhu nedají stanovit objektivně, ekonomie není exaktní věda, nýbrž politické cvičení. Každé omezení nebo uvolnění trhu je proto politický, nikoli ekonomický čin – ve prospěch tu jedné, tu druhé společenské skupiny. Podle toho, která se dostala k vládě.
Globalizaci volného trhu – s odstraněnými hraničními bariérami – se nepodařilo vytvořit bohatství pro široké skupiny obyvatelstva, nýbrž přesunula bohatství z chudších a volným trhem znevýhodněných vrstev do nadnárodních korporací a bank, z nichž žádná nefunguje jako demokracie. Zanikl tradiční kapitalismus soukromých podnikatelů riskujících na vlastní pěst a odpovědných za stav svého podnikání úspěchem, či neúspěchem na otevřeném trhu.
http://www.ceskapozice.cz/magazin/recenze/volny-trh-neexistuje