NEKROMANT: jenže pochop - práce už není vykořisťování. dávno ne - taková práce se odehrává v Indii, v Číně, v Africe.

naprostá většina práce v Evropě je především zdrojem sociálního statutu. cokoliv bylo aspoň trochu rutinní či monotónní a nevyžadovalo to speciální školení či odpovědnost, to bylo mechanizováno, automatizováno (což je asi dobře - kdyby se eliminovala nadprodukce, která je plýtvání zdroj) nebo offshoreováno (což je slabší).

z obrazu reality jak se mi jeví, mám ve svém věku docela slušnou depresi - ne, že bych to viděl výrazně jinak, než zamlada - ale tehdy ty představy byly jednak nekonkrétní (asi jako představy třináctiletého kluka o sexu :-), jednak jsem byl plný mladistvého elánu a víry, že zrovna já budu ten, kdo něco změní a koho systém nesemele.

Dneska jsem semletý už dokonale. Omlouvte mi za ten výlev... jdu si dolít víno. asi už jsme offtopic.

NEKROMANT: je to tak. aby firma mohla vyplácet zaměstnance, musí nejdřív vytvořit přidanou hodnotu (hranice pro DPH je dnes tak nízká, že si nelze představit, že by organizace s tak nízkým rozpočtem vůbec mohla mít zaměstnance, byť za minimální mzdu). tím pádem odvedeš 20%... a teprve z toho vyplácíš mzdy, a tam je to u zaměstnance ještě dalších 40-něco%, takže jsi už přes těch 50%.

jenže když se tohle dozvědí zaměstnanci - tak se zuřivě dožadují toho, aby si mohli kupovat chlast, cigarety, benzín do aut, drogy. to poslední, co udělají, je to, že si demokraticky odhlasují, že budou platit sociální a zdravotní, a budovat utopický sociální stát. a ještě se hrdě označí za anarchisty, kteří nakopali zlý stát do prdele. a vidí v sobě budoucí elity, které přece musí volit pravici, aby se ubránili progresivnímu zdanění (ve skutečnosti přitom vydělávají tolik, že by jim spíš někdo měl dorovnávat do existenčního minima - "solidarita pracujících" se ovšem neprojevuje vírou v abstraktní struktury sociálního státu, ale přímo tak, že "potřební" jsou přivedeni na "pracoviště", aby tam mohli v pracovní době společně pokuřovat cigarety a účastnit se sociálního života smečky - která ovšem efektivně donutí pracovat ty, kdo něco užitečného umí, pod hrozbou vyloučení z kolektivu)

- chci říct, že stejně, jako jsem připravený zpochybňovat morálnost vlastnictví, tak stejně tak jsem připravený zžíravě kritizovat "pracující třídu" - nanic je mi ze všech hlavních postojů k životu: nejsem antikapitalista: jsem anti-sociální (společnost je fikce, kterými maskují svoje zájmy její vychcaní vůdcové), anti-kolektivní (kolektiv je skutečně efektivní v rozhodování do toho, kdo do něj patří a kdo ne), anti-konzumní (je mi nanic z představy, že na někoho by třeba udělalo dojem, kdybych si koupil nové auto...), anti-korporátní (je mi nanic z představ, že cena akcií jaderné elektrárny nemůže dosáhnout záporné hodnoty) a samozřejmě anti-mediální a anti-finanční (udělal bych barter z islamisty a ponechal bych ze šárijí zákaz reba (úroku) a povinnost pohostinnosti - pokud by oni na oplátku přijali veškerá občanská práva žen v plném rozsahu a zrušili všechny nehumání tresty všeho druhu)

NEKROMANT: Proti tomu byly desatky za feudalismu luxus! :)

XCHAOS: S tím souhlasím.

PREVIT: já si osobně prostě myslím, že demokracie a vlastnictví nejde moc dohromady.

popravdě - zažil jsem jako člen už minimálně následující kolektivní struktury: občanské sdružení (minimálně 2x jako člen: je pravda, že jedno bylo obskurní a v druhém jsem si za vlastní neaktivitu mohl sám a navíc bylo.. vlastně taky dost obskurní :-) a vlastně ještě 2x ještě podovnějším způsobem, než jako člen), konsorcium živnostníků (vlastně de-facto 2x), s.r.o., společenství vlastníků a politickou stranu. Ve většině těchto případů šlo o subjekty s nějakým společným účetnictvím a společným hospodařením - takže o podivných cestách, kterými má tendenci se to vždy celé ubírat, vím myslím svoje :-) vlastně jediné, co jsem nezažil, je to družstvo - ale zase jsem s družstvy jednal, takže trochu tuším, jak to funguje tam (a ostatně jsem jednal i s akciovkama, jako s dodavatelema a zákazníkama - a mohu zodpovědně prohlásit, že pokud by akciové společnosti neexistovaly, tak si je musí vymyslet Monthy Pythons...)

naději dnes spatřuju spíše v mimo-ekonomických aktivitách, než v nějaké formě ekonomické aktivity, která by nebyla podvodem buď na části, nebo dokonce na všech zúčastněných.