APOSTRI: židle v místnosti, proč ne... víceméně ale tradiční představa procesu obsazování těch židlí je právě ta, že ta místa tak či onak zaujmou ti, kdo nejdřív předvedli nějaké předpoklady (tohle je trochu vada demokracie, aspoň té "mediální" - protože ta má pochopitelně vestavěný bug, že rozhodovací pozice mohou často zaujmout spíše ti, kdo dokáží nejlépe zmanipulovat dav - než ti, kdo vědí, co na nich vlastně mají dělat)
V zásadě bych především oponoval v tom bodě, že by "buržoazie" měla někdy nějaký "program" - chci říct, všichni moji předkové (někteří druhou generaci, jiní déle - takže já jsem minimálně třetí "buržoazní" generace, možná víc) jsou potomci lidí, kteří odešli z venkova do města, za městským životním stylem a městskými profesemi. (Což nemusí nutně zahrnovat dělnické profese, zvláště pak ty továrenské - které jsou spíše vynuceným otročením systému úspor z rozsahu, než dobrovolnou volbou). Nálepku "buržoazie" bych asi nepřijímal tak lehce, kdyby tu nebylo předchozí období, kdy jí vládnoucí systém používal jako nadávku - na druhou stranu, když se k tomu přihlásím, není možné to dělat lehkomyslně, protože i když dnes to třeba může znít hrdě a prestižně - tak zrovna tvoje argumentace se z toho negativní nálepku znovu snaží udělat.
Nevím, jak oponovat větám typu
mešťanská morálka našla užasného milence, ktery se jmenoval socialní darwinismus - tedy ano: program městského člověka je obvykle zajistit si co nejlepší život pro sebe a svojí rodinu a děti - a v tomto se odlišuje třeba od programu městských bohémů, kteří v závislosti na míře dekadence buď uspokojují svoje potřeby, nebo se (naopak?) "seberealizují" (třeba v "boji za lepší zítřky") (což je opět sobecké uspokojování svých potřeb - ale to je fuk.) Podstatné je, že společnosti trvají v čase a některé zanikají/jsou absorbovány jinými, jiné zatím ne: nazývat to "darwinismem" je trochu přehnané: spíš to připomíná rychlou evoluci bakterií (během několika málo generací může být vše jinak), než nějaké ostře vymezené "druhy" jako u vyšších organismů.
Jako základním morálním problém vidím přístup "když tuhle sviňárnu neudělám já, tak jí udělá někdo jiný" - tohle není specifické ani tak pro "buržoazní morálku", ale daleko více pro morálku vládnoucích vrstev (v jakémkoliv systému, v jakékoliv době). Víceméně: v tomhle uvažování tak trochu jedeme všichni - ale jde o to, jak daleko v něm zajdem.
Pouze bych se ještě trochu pokusil obhájit v nejširším smyslu vnímané střední třídy (tedy "buržoazii" - v jistém smyslu je to ale dnes v Evropě většina populace: všichni s dokončeným alespoň středoškolským vzděláním, dále všichni, kdo bydlí ve vlastním a ne v podnájmu, atd., atd.) co se týče toho rozhodování: střední třídy si byly v Evropě zvyklé celá staletí kupovat "status quo" tím, že se příliš nemísily do skutečného mocenského rozhodování - a nebo, že si za celé generace vypěstovaly spoustu nástrojů, jak to dělat skrytě, skrze různé neviditelné intriky, a ne otevřeně.
Tedy podle mě to, co potřebujeme, je naopak více otevřeného rozhodování střední třídy: dnes sedí na tvých "židlích" nastrčené figurky, které nerozhodují ani podle sebe, ale podle toho, jak jim někdo našeptává. Potřebujeme více transparence - ale nikoliv vynucenou jednohlasnou shodnu v aklamativním hlasování, kdy se většina bojí vybočit z řady - ale potřebujeme skutečně způsoby, jak nakládat s
transparentně vyjádřeným nesouhlasem: někdy to může znamenat odejít z místnosti a najít si vlastní partu, ale jsou samozřejmě určité pozice, které min. symbolicky vyjadřují kontrolu nad celkem - a my nemůžeme tyto pozice skutečně bez boje přenechat těm, kdo by nás chtěli donutit odejít.