• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    IJACZEKOtcovský cit... když dva... býti rodičem, bezpečný domov a hračky, kočárek, autosedačka a v neposlední řadě miminko ...
    THURINGWETHIL
    THURINGWETHIL --- ---
    CROSS: Pozoruješ nějaké známky fixace na ženu, když je doma? Jako visí na ní víc než na jiných lidech, nebo ji vyžaduje k některým aktivitám nebo něco takového? Jak moc času tráví jen s ní? Je to spíš tak, že je jedna převažující osoba (ona nebo ty) nebo se o něj staráte napůl? Pokud na ni není fixovaný normálně, staráte se spíš napůl (nebo víc ty) a není neklidnější, plačtivější, hůře spící nebo neobjevily-li se žádné problémy třeba s jídlem apod. Vůbec bych se nebála. Náš první syn byl zcela nezávislý (v tomhle věku, nějak kolem roku a půl najednou na všechno začal potřebovat mě, ale to bylo nejspíš narozením sourozence).
    ANNAWA
    ANNAWA --- ---
    CROSS: tak to je mu to asi úplně jedno ;-)
    CROSS
    CROSS --- ---
    Někdo zkušenosti, jak snáší jedenáctiměsíční dítě odloučení od matky? Žena odjela na týden na služební cestu, osiřel jsem se synem a s tchýní. :-] Syn to snáší dobře, navíc v pondělí jde zase do jeslí (kam chodí rád), ale říkám si, jestli nepřehlížím nějaké známky frustrace. Zatim se mi zdá, že je mu to úplně jedno.
    MADIETTA
    MADIETTA --- ---
    ADD: tak zas takovou citovou hloubku, abych psala básně, jsem v sobě naštěstí nikdy neměla. :-D
    ADD
    ADD --- ---
    MADIETTA: Kamarádky mám taky, ale čas být s nimi už ne. Ale nestrádám, prostě žiju racionální etapu života a nechám se překvapit, co přijde dál. Kdybych dosud psala básničky, možná by se se mnou muž rozvedl. :-D
    MADIETTA
    MADIETTA --- ---
    ADD: mám naštěstí hodně kamarádek, takže citově nestrádám. :-D
    ADD
    ADD --- ---
    MADIETTA: Já teď byla po letech na kafi se svou dávnou kamarádkou, se kterou jsme si bývaly velmi blízké, ona je zatím svobodná, tak se moc nezměnila - a mluvila o citech, pocitech, co kdo dává beze slov najevo - a já se nad tím kafem nevychovaně rozesmála, jak mě ohromilo něco takového zase slyšet, protože poslední roky žiji v "je - není" a "chci - nechci", sama na city a pocity nemám kdy, a úplně jsem zapomněla, že to nejenže existuje, ale že to jde dokonce s někým sdílet. :-)
    MADIETTA
    MADIETTA --- ---
    ADD: komunikace s muži má zase jiná složitá zákoutí. Všechno má svoje. :-)

    Já bych holčičku chtěla, protože, jak říká můj muž (asi pravdivě), jsem velmi ženská žena, taková esenciální, takže kolikrát jakoby stojíme na opačných pólech... na druhou stranu tím ten trojnásobný testosteron aspoň trochu vyvažuju. :-D
    ADD
    ADD --- ---
    MADIETTA: Mně je při pobytu se syny taky líto, že nemám holčičku. Ale jakmile jsme s nějakými kamarády, kteří mají dceru, lítost mě přejde. Stejně jako chlapečci jsou muži už od početí, stejně tak jsou holčičky ženské. A je pro mě snazší řešit dva chlapy, kteří se perou o žlutý bagr, než ženskou, která neví, co chce, ale chce to hned. :-) Možná mají holčičky větší vůli vyhovět mamince, ale zkoumat, co vlastně chtějí, by mě nebavilo. U mých tří mužů nejsem nikdy na pochybách, čím jim udělat radost. :-)
    MADIETTA
    MADIETTA --- ---
    SEVERINE: jo, to taky - dva chlapečci radikálně změnili můj lehce feministický náhled na svět (ve smyslu: gender je konstrukt, dítě můžeš naučit jiným postojům)... haha. Díky nim jsem pochopila, že testosteron se začne vyplavovat snad už při oplodnění, a že chlapečci a holčičky jsou prostě JINÍ už od samého narození... a neuděláš s tím vůbec nic. Je zajímavé poučovat se skrze děti o mužském myšlení a nacházet vhled i do toho dospělého. Někdy je mi líto, že nemám taky tu hodnou holčičku, ale co už nadělám. :-)
    SEVERINE
    SEVERINE --- ---
    IJACZEK: mě děti kromě zmíněné trpělivosti a zpomalení učí ještě dvě věci 1. už nejsem zdaleka tak lekavá a prchlivá (ono to prostě dost dobře nejde, 100x denně - a člověku dojde, že je svět daleko poklidnější místo, než kdy předpokládal) a tím pádem mám i víc klidu v sobě, i když se na mě zrovna nic nevalí 2. pořád se dozvídám něco novýho a překvapivýho o živočišným druhu zvaným muž (u nás je fakt každej druhej den vymalováno testosteronem) - pro mě celkem překvápko, dřív sem si myslela, že sem s tímhle druhem nějak příbuzná
    ILLUZE
    ILLUZE --- ---
    SANTAL: nápodobně :-/
    ty říkanky jsou dobrá berlička...
    SANTAL
    SANTAL --- ---
    ILLUZE: Paměť - díky nedostatku spánku patrně - šla do kopru .-(
    ILLUZE
    ILLUZE --- ---
    SANTAL: Děti mi daly sílu a zjištění, že vydržím víc, než bych si dokázala kdy představit. Utřídily mi priority. Dávají mi strašně moc radosti a lásky, takový ten pocit štěstí "bez příčiny" - prostě se mi na ně stačí podívat a je mi blaze...
    Vrátily mi fantazii a vzaly potřebu mít vše pod kontrolou, včetně sebe.
    Daly mi velký kus tolerance k druhým...

    A čemu mne naučily? Momentálně sebekázni - člověk by si s takovou chutí vzal talíř s jídlem, zapnul si televizi a schoulil se do křesla. Neříkám, že to nedělám... ale vzhledem k tomu, že malá pak cintá a nesoustředí se na jídlo - momentálně se televize vypíná a jde se slušně jíst k jídelnímu stolu.
    Učí mne dodržovat slovo, překonávat svou únavu a lenost. Malé dítě neakceptuje, že když se něco slíbí, může se to udělat zítra nebo za týden.
    Restartují mi paměť a ochotu se učit další a další texty nových říkanek a písniček.
    BALAENA
    BALAENA --- ---
    ANNAWA: tak ono se na tom dají provozovat různé věci, žeáno.
    nějak mi nepřijde moc rozdíl (co do samozabavenosti, ne co do rozvoje konkrétních složek motoriky), jestli dítě kreslí čáry a kolečka tužkou po papíře, pisátkem na magnetickou tabulku nebo prstem po tabletu.
    naopak mezi legem a videohrou nebo koukáním na pohádku už ten rozdíl je značný
    ANNAWA
    ANNAWA --- ---
    INUSHKA:
    SINSEMILLA:
    INUSHKA: u nás se taky technika vyskytuje vcelku běžně, ale osobně si myslím, že není třeba s ní u nejmenších dětí spěchat, protože chci, aby se takové dítě naučilo zabavit samo, ne aby čekalo, že bude zabaveno.
    HAWKS
    HAWKS --- ---
    IJACZEK:
    ikea prisla nasledne, tohle byla postel :)
    INUSHKA
    INUSHKA --- ---
    MADIETTA: Taky nikdo netvrdí, že mít tablet nebo smartphone, natož je pořizovat dětem, je povinnost. Jen trochu nechápu, proč se z toho na druhou stranu někdy dělá takový strašák. V naší domácnosti je víc počítačů než lidí, oba s mužem v IT pracujeme, oba vlastníme smartphone a hovory o nejnovějších technických vymoženostech, na které jsme někde narazili, jsou na denním pořádku. Naše dcera v tom prostě bude vyrůstat (obklopuje ji to už teď) a předpokládám, že to do jejího života tak nějak automaticky zapadne. Nejde mi prostě do hlavy, proč vždycky tyhle diskuse vypadají, jako by existovaly jen dva extrémy - buď se dítě k technickým hračkám "odkládá" nebo mu nesmí přijít do ruky a nic mezi. Přitom mezi je celá škála možností.
    NIENNA
    NIENNA --- ---
    MADIETTA: ORIKA: Taktéž smartphone nevlastním.... a už jsem si pomalu myslela, že jsem jediná... :-)
    ORIKA
    ORIKA --- ---
    MADIETTA: inushka je z ajťácké rodiny, tam je to opravdu trochu jiné než v běžné rodině...vím to, muž je ajťák a určitým věcem se nevyhnu ať dělám co dělám...nicméně jak jsem už psala před nějakou dobou ve vedlejším auditku, syn si tablet pouze půjčuje od tatínka a má na něm hry ve stylu pexesa, vymalovánek apod., u kterých stráví max. půl hodiny denně...navíc tam má svá oblíbená videa o konstrukci letadel, což ho strašně zajímá a mě by přišlo škoda ho v tom nepodpořit...rád se dívá na společné fotky a má k nim sáhodlouhé komentáře...podotýkám, že to vše až poslední cca 2 měsíce (v půlce února bude mít 4), půjčovat mu tablet ve 2 letech by mi přišlo značně předčasné...to je asi tak všechno :)
    tvůj přístup mi přijde bezva, dítěti techniku nezakazuješ, neděláš z ní něco tajemného/nepřístupného, ale zároveň ji bereš jako čistě užitkovou věc, která má člověku sloužit, nikoli si z něj dělat otroka...
    p.s. smartphone též nevlastním, mám stařičký sony ericsson a naprosto mi to vyhovuje :)

    IJACZEK: syn mě učil a stále učí trpělivosti (jsem člověk značně temperamentní a prchlivý), naučil mě tolik nespěchat a utřídit si priority (raději se s ním večer tulit v posteli a šeptat si jak se máme rádi, než mu dát jen pusu a jít dohánět domácí práce), naučil mě více poslouchat/naslouchat a ne jen nezúčastněně pokyvovat hlavou a být myšlenkami jinde, naučil mě potlačit mou přirozenou lenost (přesně jak píše santal), vystačit s minimem spánku a dokázat i přesto fungovat...naučil mě milovat bez podmínek a přijmout sama sebe takovou, jaká jsem, i s tou spoustou chyb co mám
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam