CONTINUITY: já to chápu ve smyslu že je třeba nejdřív být schopen si věci uvědomovat, aby je člověk mohl nějak hodnotit. např. děti bývají sice skvěle spontánní, ale povětšinou proto, že si spoustu věcí neuvědomují. prostě v základu je nevědomost (nechci říkat že jenom). už jen aby člověk docenil třeba tu spontánnost, tak si jí musí uvědomovat. symbolicky se to dá říct třeba tak, že člověk byl vyhnán z Ráje (slast +/- nevědomého dětství), aby se mohl stát Člověkem a připojit se k Bohu/vBohu. jde tam o to, že ten Ráj je automatický, zatímco k pozdějšímu sjednocení vede cesta uvědomování si apod., práce na sobě, člověk se připojuje k/v Bohu vlastní zkušeností a vlastním úsilím. prostě ta cesta je to, co spojuje. uvědomováním člověk obsahuje moudrost a je schopen si volit cestu. ale slova mi nějak nestačí tady.

a chápu, že Brozkeff říká, že současná podoba společnosti není zrovna úplně ideální pro tehle proces.

a já myslím, že současnej stav je normální, vždyť dokonce má norma i určitej význam správnosti:) tak je holt většina lidí nevědomých blbů - co je na tom nenormálního? :))))

Babika mi vyprávěla, jak začínala současná fáze civilizace u nás. Je ročník 1922 a pamatuje to. Pamatuje, jak začaly průmyslový hnojiva, pesticidy, chemickej průmysl a výfukový plyny. A přestože byla úplně obyčejná žena, a byla vystavena intenzivní masáži propagandou, že tohle je ten pokrok, viděla, že to není dobrý. Že technika je fajn, ale tahle má nějakou divnou podobu, cena za ni je nějaká moc vysoká.... Nedalo se to přehlédnout. Mnoho lidí její generace to vidělo. Ale společenský klima bylo takový, že nebyla síla bojovat za život a za zemi....lidi měli za sebou válku, hlad, byli rádi, že je jídlo....hrubou industrializaci prosazoval agresivní komunistickej režim, kterýmu bylo těžko odporovat.... ¨

Pak se ale narodily další generace, pro který ten stav už byl normální, narodily se do systému, kde už na samým začátku člověk nedostane základní potřeby (pravidla v porodnicích, že se děti okamžitě oddělovaly od matek, neměly se moc chovat a měly se nechávat brečet)....aby se na světě co nejvíc bály... Pak fyzická pasivita, strava na bázi bílý mouky, cukru a průmyslovýho masa, televize - podpora maximální slabosti. Práce v průmyslu = rozpad komunit, ztráta spojení se zemí a s výsledky a důsledky vlastní práce.....

Teď jsme ve třetí fázi, kdy jsou lidé vedeni k tomu, aby pokud možno jen seděli u obrazovek a nevycházeli z domů. (kromě těch, kdo musí venku obsluhovat stroje) Za takového stavu si člověk už ani neuvědomuje, že se světem "tam venku" je něco špatně. I když to teoreticky, z médií, ví, když nechodí po zemi, necítí to, a těžko bude přiměřeně jednat.

Myslím si, že extrémní formy egoismu, se kterými se setkáváme, jsou produktem tohohle. Jistě, existovaly i dřív, ale myslím, že situace, kdy se vystupňovalo na maximum odtržení lidí od přírody a od jejich těl, podporuje právě ty drsnější stránky lidský povahy a deformují vztahy.

Proto taky pomáhají všechny aktivity, kdy lidé znovu začínají dělat něco smysluplného, pořádně, poctivě, sami, rukama, tělem, venku, společně....

BROZKEFF: Úplně nerozumím, co chceš říct. Že současnej stav je přecejen normální, a výchovou, praktikováním, atd. může být překonán?

Prostě nevěřím, že je přirozenej.

Víšco, i z naprosto egoistického hlediska je rozumnější žít v souladu se svým prostředím. Pokud mi půjde o zachování svého ega, tj. aby žilo v tomhle světě co nejdéle v co největším blahobytu a pohodě, nedává smysl otrávit si vzduch, vodu a půdu a zničit biosféru.
Nedává smysl generovat utrpení, které zasahuje úplně všechny, i když patří k té nejbohatší menšině, co se může dočasně vyhnout bezprostředním fyzickým důlsledkům.
Současná civilizace není doopravdy egoistická. Je masochistická a sebedestruktivní. V podstatě by jí pomohlo, kdyby se lidé začali chovat ZDRAVĚ egoisticky. Tj. začali by chtít pro sebe a své děti opravdu dobrý životní podmínky, a začali o ně aktivně bojovat, a aktivně odmítat to, co opravdu žádný dobrý životní podmínky nejsou.

Přijde mi, že problém je ve ztrátě citivosti. Ve ztrátě uvědomění těch vztahů. Když se třeba podívám na bezútěšné poměry na venkově, všichni ti zoufalí lidé a rozpadlý vztahy, přijde mi, že to není způsobeno jen ekonomikou. Velmi silnou příčinou toho je, jak se lidé už několik generací chovají k přírodě kolem sebe. Rozlévají do ní chemikálie, vyhazují odpad, týrají zvířata ve velkochovech. A to utrpení se jim vrací. Hlubokov uvnitř všichni vědí, že takhle věci dělat nejdou, a že to špatně dopadne, pokud se tak budou dělat dál.....ale někde došlo k takovému otupení, že tohle vědomí u většiny lidí neproniká na povrch.

Zdravý egoismus by byl chtít žít ve zdravém prostředí, které má perspektivu být obyvatelné i nadále.
To, co se tu děje, je nějaká zpotvořenina materialismu a egoismu. Spíš bych řekla, že je to otroctví, otrokářství, které se maskuje vyvoláváním zaslepenosti a toho pseudomaterialismu.....

Ale souhlasím s tím, že praxe, a výchova, jsou cesty z toho ven.
Ovšem, co by to chtělo na úrovni obyčejných lidí, co nebudou moc praktikovat, by bylo, aby se přestaly říkat lži a začalo mluvit o tom podstatném.

ENKIE: OMG !


ENKIE: btw to je jedna z iluzi, ze koncepti jsou nalepky nebo ze k necemu odkazuji, respektive ze by vubec mely k necomu odkazovat. Kdyz to pochopis, tak se ti ulevi, hodne ulevi ;)

ANNA: Ano, základní problém je vztah k životu, a ten se nedá vyřešit technologicky vůbec nijak.
Je to v tom postoji "po mně potopa" (a taky "kolem mně potopa", kdy člověk řeší svůj domek, ale jak vypadá a smrdí potok za ním je mu úplně fuk, a v lese za ním nikdy nebyl).
Ano, současné "alternativy" jsou pořád většinou, až na světlé výjimky, orientovány na člověka, jeho pohodlí a úspory, nikoliv na ohleduplnost k životu.

A ano, i když člověk fakt chce, tak doopravdy těch možností nezapojovat se do destrukce má fakt málo, nebo žádné (v zásadě bez účasti nemůže fungovat ve společnosti, a reálná soběstačnost neexistuje). V zásadě mi přide, že jde jen zvolit si tu svou úroveň, co je pro mě přijatelné a co potřebuju, a co chci na světě dělat, a s tím co na té úrovni musím řešit skrz systém, se smířit....

Kladu si otázku, jestli existuje něco, co by se dalo udělat nebo mohlo stát, co by ten postoj k životu nějak hromadněji změnilo. Ani katastrofy to neřeší, pokud nejsou spojeny s pochopením, s uvědoměním, že všude kolem nás jsou živé bytosti, které kvůli nám trpí, a TO je ten problém.

Existuje spousta skvělých lidí, kteří to vidí, napsali o tom spoustu knih, dělají všechno možné, ale většinu to nezasahuje.
A spousta lidí to má tak napůl, že sice přemýšlí a dělají dobrý věci, ale to šílenství, co se kolem nás děje, doopravdy nevidí.

A když o tom člověk začne příliš jasně a konkrétně a jednoduše mluvit, většina lidí reaguje odporem nebo tím, že se uzavřou.
V podstatě cokoliv sdělovat se dá většinou jen oklikou, přes témata, která tolik "nebolí".
Ale má to dostatečnej efekt?

Zdá se mi, že globálně nemá dostatečnej efekt nic. Jen u jednotlivých lidí probíhá pozitivní změna, jen tam probíhají pokroky. To zase ano, to je úplně úžasný a krásný, co se děje s konkrétníma lidma.
Zvláštní paradox. Totální a nezastavitelná destrukce, a vedle toho krásný probouzení.
Fakt je mi záhadou, co a proč se to děje, a jak to má dopadnout ;)