YMLADRIS: tak ono je spousta forem pohybové terapie, až po ty, kdy si člověk prostě zatrsá a je mu líp. já v tom vidím hlavně obejití vědomé kontroly a prostor pro spontánní projev.
jinak mě obecně patries nijak moc nebaví, na psíčka jezdím kvůli terapii prací a nějakou tu léčbu šokem (ala co tě nezabije, to tě posílí). čím jsem starší, tím jsou pro mě nejdokonalejší hudbou zvuky přírody (tam pozoruju nejharmoničtější propojení těch dvou základních prvků "hudby", zvuku a ticha (pomlk, nízké intenzity zvuku)). psíčka mám po dvou hodinách dost dost. co já vím, možná že jsem jen přecitlivělá i na zvuk, když jsem přecitlivělá na kdeco. vnímám, jak všechno mění vědomí, z psíčka cítím psíčkaře, ne Boha (posvátno, whatever) (to se musím snažit, abych přestala vnímat vlastně skoro veškerou tu hudbu a její působení a dostala se dál...). v ohledu vyřazování ich formy považuju za funkční africký bubny, pro mě psíčko v tomto ohledu zprostředkovává spíš bad tripy a nedosáhnutý bažení po transcendenci svých tvůrců a posluchačů. sorry, no:)))