CONTINUITY: to mi připomnělo, jak tu kdysi proběhla debata o idylickém/neidylické minulosti na venkově. O víkendu jsme byli v rožnovském skanzenu, a poměry, jaké vládli v tamních vesnicích ještě před 100 až 200 lety by asi zaskočili i nejednoho romantického obhájce starých dobrých časů.
v jedné malé světnici s nízkým stropem žilo třeba i 10 lidí, často dvě rodiny nesvázané příbuzenskými vztahy, děti i dospělí dohromady. Na zimu si tam nastěhovali ještě hospodářská zvířata, protože jedině tam bylo aspoň trochu teplo. Postele měli dlouhé jen 1,5 metrů, spalo jich ní několik v polosedu. Bačové například vařili jen 2x týdně a to jen stále dokola velký hrnec kaše a další dny nejedli.
Okrádání a žebrota byla široce rozšířená, pokud byl špatný rok, tak spoustu rodin muselo rozprodat celý majetek, někdy i s domem, aby neumřeli hlady. Jednou např. poslali dvě ženy do 50 km vzdálené vesnice, aby za poslední peníze přinesly chleba a na zpáteční cestě je někdo hladovější okradl a zabil.
Jedlo se vpodstatě jen kysané zelí, kaše a brambory, chléb byl spíš luxus.
Děti se často dávali do služby k bohatším statkářům, tam sloužili třeba už od 10ti let, většinou jen za trochu jídla, a to pracovali od rána do večera.
Ještě jsme tam koupili knihu "Lidová strava na valašsku", kde je takových historek souvisejících s jejich způsobem života spoustu. Většina z nich je ale bohužel na hony vzdálena představě šťastných lidí pracujících pár hodin na svém a po zbytek času se věnujících rozvoji tvořivosti