YMLADRIS: Jj chápu co myslíš, jenže to přestane dávat smysl poměrně brzo vrtáš-li se v tom. Pak zjistíš že vynález je vcelku k ničemu dokud ho nerozšíříš mezi lidi. Takže štěstí neplyne uplně z něj ale z toho že ho používají i ostatní. atd.
Mě nesedí princip toho že pokud se nemohu dohodnout s jinou skupinou lidí vytvořím něco co ji vyšachuje. Nebo nahradit řešení něčím snažším.
Zmínila si AIDS, já bych jako příklad vzal rakovinu tu sem aspoň měl .). POřád proti ní hledáme lék, sice víme co jí způsobuje a jak ji předcházet a co rozhodně nedělat(většinou), ale ta tabletka by byla super... wtf? ona by vlastně stačila obyčejná obezita jako příklad.
Technická vyspělost je fajn, jenže ta naša umožńuje využít naplno náš potnciál ke stagnaci.
To na okraj :).
Já ten pocit chápu taky sem se snim hrozně dlouho pral. Bylo ti vysvětleno riziko, ty si na základě znalostí (o sobě,světu atd.) usoudila že není v tvých silách mu sama čelit. Potom ti bylo předloženo "mainstream" řešení, které nejen že eliminuje tvoje obavy a nenutí tě moc ku snaze, ale ještě tě propojí s členy tvého druhu v automatickém neviditelném paktu.(Jak píše PIZI,obecněji) btw:píšu tobě ale myslím lid obecně :)
Nejlépe tyhle a jiné pocity dle mne zachitil Lem v Nepřemožitelném.